Zrcadla ve tmě
Český film
Drama, Komedie
Distribuční premiéra: 30. září 2021
„Když dva, se rádi mají, tak v lednu je jak v máji.“ řečeno hláškou ze songu z jedné filmové klasiky. Ale co, když se zamilování ustálí na setrvačnosti, duše i srdce vyprázdní od přívalu hormonů štěstí a mysl se najednou probudí do tápání? Co dál? Situace, kterou známe všichni. Tak či onak, ale vždy, tak nějak, jako ti dva v tomhle filmu. A stejně tak, jako to nemají lehké ti dva na plátně, nemá to při sledování, ale i po něm, lehké ani divák před plátnem…
Nestává se – bohužel – aby český film byl myšlenkově náročný. Občas je některý k zamyšlení, sem tam i nějaký inteligentně zábavný, což je ovšem jen výjimka z pravidla, ale jinak - nic. Jen průtok očima, pamětí, myslí. Bez následků a vlastně i bez důvodu. Film Zrcadla ve tmě jsou z tohoto pohledu pozitivní šok. Zjevení. Událost. Jenže do naší kotliny?
A co na to komerční požírač plytkých filmů naší i světové produkce?
No, držme tomu filmu palce. A raději nejméně oba dva…
Když je píchlá Duše
Duše, ať už ta v pneumatice nebo ta v našem nitru, je-li píchnuta čímkoli, ta lidská situací, osudem, okolnostmi, nedosněnými sny či probuzeným vnitřním pnutím, uchází. A splaskává. Smutná, zhadrovatělá, vyprazdňující se. Co s tím? Zalepit? Ale je slepované zase takové jako původní? Vyměnit? To na rozdíl od té u kola nejde. Ta naše, lidská, nám byla propůjčena na furt. Tak co? Řešíme to v životě, každý sám za sebe, sám se sebou, sám v sobě a sám s těmi, nebo alespoň tím, kolem nás. Řešíme, ale vyřešíme? A když, tak jak. A o tom je film Zrcadla ve tmě.
Distributor deklaruje tenhle film jako drama, ale také jako komedii. Asi je to úhlem pohledu, ale z pohledu autora těchto řádek, to drama je, ale komedie - ani náhodou. Troufal bych tohle filmové dílo označit jako psychologické dokudrama. Sice se v auditoriu, v kině, při novinářské projekci ozval asi dvakrát ojedinělý smích, ale byl to smích spíše posměšný a zjevně ne zcela chápající. Většina nás ostatních k smíchu rozhodně důvod neshledala. A po filmu - už vůbec ne.
Zrcadla ve tmě odrážejí věrně a nezakřivují
Scénář filmu je vlastně úsporný. Scéna stejně tak. I obsazení. A to vše pro větší účinnost. Ne pro efekt. To tenhle 0film nemá zapotřebí. A také pro účinnost - je černobílý. A natočený – jakoby – ruční kamerou, kdesi u nás, u Vás, u všech, někdy, doma. Dialog, je sice napsaný. Je. Jistě, jak jinak, ale je tak reálný, tak opravdový, že není až co hrát. To, co se na plátně děje, to se žije úplně samo. Jen zapomenout na to, že jsme před kamerou, že jsme herci a že hrajme film. Žít. V mezní situaci, kterou známe sami dobře a nepřehrávat ji, protože je silná, tak jak je.
Nápad s osou děje v otázkách od psychologů je nápad roku. No, spíš delšího časového rozsahu. Zejména v naší kinematografii. Dvojka protagonistů tak „jen“ po pravdě odpovídá, jak jim „zobák narost“, jak to cítí a otázky je vedou až na samé dno, kam se normálně normální hovor neponoří a nenoří. Žádné žvásty vycucané z prstu. Žádné servítky způsobené ohledy. Na sebe, na diváka, na to, že jde o film. Ne. Pěkně na holou a bez závoje studu.
I když je za vším autor, tak někdo to pak musí zahrát…
Absolutorium patří Aleně Dolákové. Snad se neurazí, ale její projev je zde ve výšině Gabina či Hrušínského. Omlouvám se za ty ryze chlapské příklady, ale nic přiléhavějšího mě nenapadá. Uvědomme si, že většinu, dokonce tu zásadní většinu filmu, odehraje jen tváří. Mimikou, gesty. Drobnými, ale tak výmluvnými, že se nechce věřit, že to jen hraje. Samozřejmě i její exhibice pohybové jsou obdivu hodné, zvláště pak pro normálně se sotva pohybující pohybově zchátralou veřejnost. Ale asi jen odborník posoudí, zda její tanec je hodný ustavičné kritiky baletním mistrem. Jak nám to předvádějí. Laik pak přemýšlí, zda jde o šikanu (což v případě matky, je jasné jak facka), nebo to opravdu není ono. Snad jen zmínka, v jedné chvíli, ve smyslu, že v tanci – byť rutinně zvládnutém - se vně odráží vnitřní nesoulad a trápení aktéra, naznačuje, že tanec, jak ho na plátně vidíme, opravdu nemusí být takový, jaký by byl v těle poháněném pocitem euforie a nadšení…
Zkrátka, bez Dolákové a jejího opravdu věrohodného minimalistického hraní, by ten film nebyl čím je. Slova jsou nakonec vždy jen slova, ale tvář, je zrcadlem duše a oči jsou okny do té duše. A v tom je to, proč padlo ono srovnání s dvěma velikány herectví, kteří klidně uhráli drama i komedii jen očima a tváří.
Ale teď už - konečně - anotace děje
„Tanečnice Marie (Alena Doláková) a její přítel František se snaží zachránit svůj vztah pomocí odpovědí na 36 otázek, díky kterým se podle vědců zamilujete do kohokoliv.
Jenže čerstvě třicetiletá Marie má plnou hlavu jiných, mnohem důležitějších otázek.
Má cenu pokračovat v kariéře, ve které nikdy nedosáhne vrcholu?
Dokáže překonat svůj strach z průměrnosti a být se sebou spokojená?
Přestane jí matka někdy mluvit do života?
A hlavně – stojí její vztah vůbec za záchranu?
Šimon Holý ve svém formálně výrazném celovečerním debutu přináší nebývale autentický pohled na vztahy, sny a starosti dnešních lidí okolo třicítky.“
Slovo odbornice na otázku, proč tento film…
„Debutový film. Milník každého mladého (nebo i trošku staršího) režiséra, který jasně determinuje jeho další kariéru. Milník často nedosažitelný (nejen proto), že debut stojí peníze, které na něj z mnoha důvodů ve filmařském prostředí nejde sehnat. A v tomhle komplikovaném filmovém světě se zjevil úkaz v podobě Šimona Holého. Ten proti všem ‚zavedeným‘ zásadám, s obdivuhodným odhlodáním a elánem, natočil debut za vlastní peníze se svými přáteli. Debut, který se může srovnávat s evropskou autorskou špičkou. Film, který autenticky portrétuje život a problémy současné generace třicátníků, a který vás přiměje zastavit se, přemýšlet, ale i tančit a povídat.“
Filmová producentka Anna Lísalová
Text: Richard Koníček
Ilustrační foto: Aerofilms
ZRCADLA VE TMĚ
Rok: 2021
Formát: Digitální
Délka: 83 min
Žánr: Drama, Komedie
Světová premiéra filmu: 24. srpna 2021, MFF Karlovy Vary
Distribuční premiéra: 30. září 2021
Distributor: Aerofilms
Web filmu: https://www.aerofilms.cz/zrcadla-ve-tme/
Facebook: https://www.facebook.com/zrcadlavetme
Instagram: www.instagram.com/zrcadlavetme
Reakce diváků na festivalu v Karlových Varech: https://youtu.be/ l7CmmoNsN8
První uveřejněný videoklip k filmu: https://vimeo.com/60168636 1
Trailer: online: https://www.youtube.com/watch?v=185dqoWQhn0
Informace distributora:
Distribuční premiéra filmu je 30. září. Ještě předtím Zrcadla (po soutěži v rámci sekce Na východ od Západu na letošním 55. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary) absolvují soutěžní klání, na 34. ročníku festivalu Finále Plzeň.
Po premiéře se vydají na další festivaly doma i v zahraničí.
Snímek bude před distribuční premiérou k vidění ještě:
25. 9. od 14:30 na Finále Plzeň
27. 9. od 14:00 na Finále Plzeň
29. 9. od 18:00 na speciální projekci v kině Světozor v Praze
Po premiéře zase mohou diváci zajít na projekce s delegací:
2. 10. na závěr 13. ročníku festivalu Ostrava Kamera Oko v Ostravě
a dále v Olomouci, Brně, v Praze a dalších městech (info vždy na sociálních sítích filmu)
