27.07.2021 19:45

 

Zpět do galerií

Od 1. 6. do 30. 8. 2021

Galerie Malovaný dům

 

 

Jeden z nejkrásnějších renesančních domů v Třebíči nechal postavit v 16. století italský kupec Francesco Calligardi pro svoji lásku. Italští stavitelé svému krajanovi vystavěli nádhernou renesanční budovu vyzdobenou figurálními sgrafity.

 

 

Kolektivní výstavy svádějí ke srovnávání děl, technik a vidění jednotlivých autorů. A je to většinou ku prospěchu věci. Zejména, existuje-li nějaký spojovací prvek. V případě výstavy Zpět do galerií, která se koná v prostoru třebíčského architektonického skvostu pojmenovaného mile až familiárně, ale výstižně, Malovaný dům. Jsou ony spojovací prvky, společné pro všech pět vystavujících autorů, dokonce dva. Tím asi nejdůležitějším, je fakt, že se konečně zase po dlouhém půstu mohly otevřít galerie. Což uvítali nejen diváci, ale především autoři. A tím druhým byl fakt, že jde o čtyři třebíčské tvůrce.

 

 

Pět z jednoho města

 

Příhodně členitý a vznosně impozantní vnitřní galerijní prostor nabídl jednotlivým autorům i přes společnou prostoru do jisté míry intimní uzavření do svého vidění světa. A to je u všech pěti autorů značně odlišné. Což je samozřejmě chválihodné. Každý z vystavujících si jde zjevně svou cestou. Každé přitahují jiná témata, každý volí jiný umělecký styl, a přesto všichni žijí v jednom krásném moravském městě, jakých je po světě málo. Členění galerie, gotické tvarosloví vnitřní architektury a relativně i vlastní sekce nabízí příjemně důvěrný vhled do nitra autorské dílny, ne-li autorů samých.

 

 

Příjemné oslovení

 

I my, co se považujeme za poučené diváky, protože náš – byť jen pražský kulturní web – už nám dopřál setkání s bezpočtem autorů, stylů, technik i prezentací jsme po vstupu do Galerie byli nadšeni. Prostorem, atmosférou i vystavenými obrazy a jejich instalací. Rozhodně je to velmi důstojná vizitka výtvarného světa Třebíče. Nebýt aktuálně (a údajně ještě dva roky do budoucna totálně rozkopaného Karlova náměstí), byla by návštěva této galerie a této výstavy dokonalým kulturním zážitkem. I když, vzato jinak, opustí-li návštěvník staveniště a vejde do chrámu umění, je to jako vstoupit z marasmu a bezútěšnosti vůkolního světa do rajského klidu a tepla vroucné náruči – nejen – domova.   

 

 

Patero zajímavých vyznání

 

Koncepce výstavy je – jak už řečeno – pojata tak, aby se každý z vystavujících autorů představil tak trochu osobně. Dotváří to i jejich vyznání ozřejmující vyznání připojená umístěná v každém oddíle určeném právě jejich pracím. I když by snad pořád ještě platná genderově neurážející předost mít dáma, neboť jedním z autorů je i dáma, po vstupu na diváka čeká nejprve muž. 

 

 

Vyznání prvé - Pavel Uhlíř

 

„Technika, kterou se momentálně zabývám, se nazývá počítačová fraktálová grafika, která může vzniknout pouze v programu na tyto „malby“. Trvalo mi 25 let, než jsem udělal 1 fraktál, na který se dalo dívat, a měl jsem z něj radost. Mezitím jsem maloval klasicky abstraktní obrazy různými akryláty, olejem nebo pastely, ovšem nejvíce mě přitahovaly právě fraktály, kterými se bavím dodnes. Dokonce jsem se dostal svými výtvory mezi nejlepší fraktálové průkopníky na světě vedené ve Francii.“

 

Zde si dovolíme malou vysvětlivku na téma pojmu fraktál. Asi nejsrozumitelnější definici vyslovil nizozemský vizuální umělec, Julius Horsthuis, specializující se právě na fraktální umění. Podle něj je fraktál vzorec, který by podle něj zněl takto:  „Trochu vyrůstej, pak se rozděl do menších větví a pro každou větev zopakuj tento proces. A znovu a znovu, s každým opakováním jsou nové větve jemnější a jemnější. Když matka příroda nebo počítač vezme tuhle formuli a spustí ji, vznikne tvar „brokolice“. Pokud odlomíte nějakou část a zvětšíte ji, bude vypadat zase jako celek. Brokolice je tvořena množstvím menších brokolic, které jsou také tvořeny menšími brokolicemi, pořád dokola.“

Troufáme si dodat, že tento nepříliš běžný a náročný výtvarný obor, v podání Pavla Uhlíře, snese s klidem světové srovnání.

 

 

Vyznání druhé - Jaroslava Bart

 

„Jsem samouk, pocházím z Hrušovan nad Jevišovkou. Po nepřijetí na Školu uměleckých řemesel v Brně, obor umělecká fotografie, jsem absolvovala ISŠ Obchodní v Třebíči. Třebíč se mi stala osudnou a již zde žiji 15 let. Malování se věnuji od dětství. Intenzivněji až v posledních letech. Mojí doménou je suchý pastel, ale nebráním se ani akvarelové malbě, do které se snažím proniknout. Mám ráda přírodu, les, krajinu a zvířata. Náměty hledám převážně na Vysočině, která mě inspiruje svojí různorodostí. Obdivuji přírodu jako takovou, je to nekonečný zdroj inspirací.“

 

Autorka sází na klasiku. Na jednu stranu, tak trochu odvaha, protože vše co autorka na svých obrazech zachycuje, už bylo v dějinách umění namalováno, na druhou stranu přiznání citovosti a vnímavosti hodné osoby, která vidí a zobrazuje to lepší ze zbytků prapůvodního světa, z přírody. Její obrazy dýchají upřímností, zdálky se vyhýbají kýčovitosti, která při podobných námětech číhá a divákovi dopřává tušení okamžiku, který oslovil autorku a který je z jejího následného obrazu doslova cítit. Klid a souznění s duchem lepšího světa, světa přírody.

 

 

Vyznání třetí - Milan Blažek

 

„Od dětství mě zajímalo umění – obrazy, hudba. Mým oblíbeným malířem byl Antonín Slavíček, Václav Špála a jim podobní. Později strýc, akademický malíř Josef Růžička a jeho učitel akademický malíř Roman Havelka. Obdivoval jsem také obrazy třebíčského lékaře MUDr. Vladimíra Šilhavého, se kterým jsem se později osobně poznal. Zabýval jsem se hlavně krajinomalbou, ale později jsem začal malovat abstraktnější obrazy akrylovými barvami větších formátů. Jsem ovlivněn hudbou všech žánrů, dodnes působím v třebíčské hudební skupině Puls, kterou jsem spoluzaložil. Mnoho let žiji s rodinou ve Starči, kterou mám moc rád.“ 

 

Ano, z realistických obrazů autora je dobře patrná oddanost (nikoli snad poplatnost) jím uváděných mistrů. Ale je to důkaz, že se od nich učil hodně a že nelehká mistrovská technika není pro autora problém a tóny z nich tušitelné jsou tóny vážnými až symfonickými. Jeho pozdější – abstraktnější – obrazy, zní už jinými rytmy. Ostravská rocková kapela Puls autorem zmiňovaná se s přehledem řadí po bok rockové klasiky, jakou byli a vlastně i jsou dosud skupiny jako Matadors. Však se také na „Setkání rockových kapel - SDH Stařeč“ objevili tato dvě skupiny na téže stage. A z abstrakce vyplývá, že jak zní známý slogan radia Rock Zone, v „každém je kus rockera“. A když je, tak je jen dobře. I v malbě, která se stává vlastním prošlapáváním vlastní cesty.

 

 

Vyznání čtvrté - Petr Malý

 

„Odmalička mě bavilo kreslení, a to trvá až do dnešních dnů. Rád jsem také sportoval a hrál hokej za žáky až do 16 let. Potom jsem sport vystřídal muzikou. Ještě před nástupem na vojenskou službu jsem chodil do Lidové školy umění k akademickému malíři Josefu Kremláčkovi. Po vojně jsem s ním spolupracoval na jeho knižních ilustracích. S panem Kremláčkem a surrealistickou skupinou STIR UP jsem se zúčastnil mnoha výstav jako host jak v České republice, tak i v zahraničí.“    

 

Surrealismus Toyen, Štýrský, Heisler… Uf.  Ano, Josef Kremláček už nás v roce 2015 odložil paletu bohužel navždy. Je víc než dobré vycházet z toho nejlepší co moderní umění naší výtvarné scéně přineslo ve vrcholné předválečné etapě. Je to takový blahodárný návrat ke kořenům.

 

 

Vyznání páté -  Vladimír Zejda

 

„Skoro vždy ve svých věcech (ani neříkám obrazy) vyjadřuji nějakou myšlenku. Letos jsem byl vyzván, společností Guto Ajayu Culture (Madrid), k účasti na projektu Art anthology IV 2022 a mám možnost vystavovat v několika virtuálních galeriích.“

 

Street art, pop art, nepotřebuje kamenné galerie. O dob, kdy byla takováto díla chápána jen jako poškození omítek jsme dál. Ne-mnozí, ale jsou již i tací, se do těch kamenných galerií dostaly a sklízí tma zaslouženou úctu a uznání. Pandemie nám zase ukázala, že v krajním případě se stačí dívat na monitor počítače a projít si galerie celého světa, aniž bychom useli vyjít do zamořeného okolí s nasazeným respirátorem. V jisté etapě působení autra těchto řádek se setkal s nositelkou téhož jména jako autor těchto obrazů pocházející z tohoto kraje. A byla z ní záhy vynikající novinářka. Tak, hodně štěstí a nomen omen…

 

Text a foto: Richard Koníček

 

 Zpět do galerií

Od 1. 6. do 30. 8. 2021

Galerie Malovaný dům

Kontakt: Karlovo náměstí 53, 674 01 Třebíč

tel.: +420 568 610 027

Otevírací doba: leden – prosinec / úterý - neděle / 10:00-12:00 a 13:00-16:00

Vstupné: 35 Kč, snížené: 25 Kč

Cena vstupného zahrnuje také návštěvu expozice Kaiserpanorama.

Vernisáž:

https://tvtrebic.cz/kultura/item/295-zpet-do-galerii-galerie-malovany-dum