Život v asijském paláci aneb když vládne láska, luxus i zahálka
Život v asijském paláci aneb když vládne láska, luxus i zahálka
Národní galerie - palác Kinských
13. 09. 2012 - 10. 03. 2013
Pro milovníky orientálního umění připravila Národní galerie v Praze v prostorách stálé expozice v paláci Kinských další výstavu. Na předchozí, nazvanou ´Ve spárech draka´, navazuje se třemi náměty života v paláci - na lásku, luxus a zahálku.
Na titulní stránce katalogu i na plakátech můžeme obdivovat íránskou olejomalbu, pocházející z 19. století, ´Milenecký pár´, kde zobrazený pár v poměrně intimním objetí se na nás dívá přímo do očí. Obraz byl namalován pomocí západní techniky a můžeme si ho prohlédnout v prvním poschodí paláce Kinských.
Čína, Indie, Japonsko, Tibet – modré tečky
Při procházení komorní výstavou můžeme sledovat na nejrůznějších výtvarných materiálech díla indické, islámské, čínské, japonské a tibetské provenience, přičemž sledujeme, jak se kdysi v palácích žilo v proměnách času i v různých místech. Měli bychom vědět, že všechny umělecké předměty jsou vzácné a ojedinělé. Jsou zde však často vystaveny v jiných souvislostech, a tak vyhledávání námětu díla, který souvisí s životem v paláci, usnadňujeme pomocí popisek označených modrou tečkou. Čína proslula porcelánem (china), Japonsko zase výrobky s lakovou výzdobou (japan). Soukromý život nejvyšších vrstev byl opředen určitým tajemstvím daným jejich odloučením od ostatního světa. Za zdmi paláců, luxusních sídel a zahrad docházelo nejen k důležitým politickým rozhodnutím, ale odehrávaly se tam i rozličné zábavy, radovánky a milostné hrátky. Císařský dvůr se stával i centrem politické moci, a především středem vzdělanosti a patronem umění.
Čínské hrobové umění
V Číně se pohřbívala lidská i zvířecí těla. Živé obětiny se nahrazovaly sochami v podobě lidí, zvířat, fantastických bytostí, či modely různých staveb. Tyto rituální předměty (ming-čchi) zajišťovaly tak mrtvému ochranu a pohodlí v posmrtném životě.
Idealizované krásné a osamělé ženy
V čínském umění posledních dvou dynastií Ming (1368–1644) a Čching (1644–1911) byly oblíbené romantické výjevy zobrazující lásku čínského císaře k nedosažitelné k bohyni nebo ke krásné a talentované dvorské konkubíně. Výtvarná zpracování populárních milostných příběhů byla inspirována čínskou literaturou a rozvíjela se v nich milostná symbolika. Vyhledávaným žánrem bylo zobrazování krásných žen (mej-žen chua nebo š´-nüchua). Idealizované krasavice byly stylizovány do postav melancholických vznešených dam smutnících po nenaplněných milostných citech a nepřítomném muži. Žily v úplném osamění a byly nejčastěji zachycovány v přepychově zařízeném palácovém interiéru nebo v palácové zahradě. Krásná žena byla na obrazech obklopována různými symbolicky pojatými předměty, rostlinami nebo zvířaty, které zdůrazňovaly její osamělost a psychické rozpoložení. Za jasné symboly nenaplněné lásky můžeme považovat oválný vějíř, svíčku hořící hluboko do noci nebo zrcadlo jako symbol zmaru a pomíjivosti fyzické krásy.
Pornografie a erotika bujela
Milostné vztahy mezi mužem a ženou můžeme zhlédnout v erotických či pornografických malířských alb, která rovněž často zasazovala milostné výjevy do vznešeného prostředí luxusních obydlí a zahrad. V Číně zachycovali krasavice v explicitněji vyjádřeném sexuálním rozpoložení, kdy erotický kontext býval naznačen sporým a průsvitným oblečením ženy, přítomností erotických manuálů a různých symbolických předmětů, které mohly v ženě vzbuzovat sexuální myšlenky. Zejména ženské botičky představovaly jeden z velmi důležitých erotických symbolů, zatímco granátové jablko představovalo symbol plodnosti.
Indický palác
V indickém umění má zobrazování života v paláci hluboké kořeny. Indické malířství zpracovává jednak rovinu veřejnou, slouží k reprezentaci panovníka a vystavuje na odiv formální portréty a audienční scény, jednak rovinu soukromou, která ukazuje život v zenáně, části paláce určené ženám, v prostředí stylizovaném vpravdě jako svět lásky, rozkoše a zahálky. Indičtí malíři dávají vyznít ženským postavám pod často průsvitnými oděvy, ukazují svět jako stvořený pro oddych pána domu, ideální svět plný zábav a pompy, jen výjimečně rušený mateřstvím a přítomností dětí. Na dvorech v západoindickém Rádžasthánu, oblasti Dakšinu v jižní Indii a v paňdžábských horách na severu se udržela předmughalská hinduistická tradice náboženských a literárních námětů, doplněná dvorskými portréty v místních stylech. Z tohoto okruhu pochází rágamálová série (rágamála, sanskrt: věnec rágů) třiceti čtyř listů vytvořená kolem roku 1775 pravděpodobně v Avadhu, z nichž některé vystavujeme. Scény se odehrávají na palácových terasách, všechny vyprávějí o zábavě, štěstí a lásce. Paláce v islámské oblasti se lišily jak mírou uzavřenosti či naopak otevřenosti vůči okolnímu světu, tak způsobem, jakým měly reprezentovat své majitele.
Islámský palác
Palác byl rozdělen na dvě hlavní části – veřejnou a soukromou (selamlik a haremlik). Islámská miniaturní malba nás přivádí například do osmanského prostředí, pro něž je charakteristické zobrazení děje v uzavřené místnosti, nebo na nádvoří, kde případně ve věži nebo za zamřížovaným oknem přihlíží panovník. Osmané, kteří opírali svou moc o loajalitu široké vrstvy vojáků a úředníků připoutaných výchovou i ekonomickými zájmy k vládnoucímu rodu, vládli uzavřeni ve svém paláci. V Íránu miniaturní malba znázorňovala nádvoří pavilonů obkládaných barevnými glazovanými dlaždicemi, odkud lze nahlédnout do otevřených interiérů i do upravených zahrad v okolí. Dvory panovníků, paláce šlechty a domy bohatých sloužily jako hlavní scéna většině hudebníků i básníků.
Tibetský palác
V tibetských mýtech se objevují honosné a skvostné paláce. Jsou většinou sídly moudrých a spravedlivých vladařů, kteří spravují zemi, v níž vládne buddhistická nauka. Příkladem může být palác v Šambhale, která má své místo také proto, že Tibeťané považují Šambhalu za mýtickou zemi, z níž mají přijít zachránci lidstva, až bude svět zmítán válkami a ničením (exponát zobrazení ideální země). Nenecháme si ujít i expozici pestře zbarvených mandal, které představují schematické zobrazení makro- a mikrokosmu pomocí geometrických útvarů. Slouží jako meditační pomůcka a praktikující se snaží ve ztotožnění se středem mandaly, v němž sídlí božstvo, jemuž je věnována. Vytváří se schéma paláce nebo města s jednotlivými nádvořími a branami ve tvaru písmene T, které vedou do všech čtyř světových stran.
Závěrem
Výstava je nevelká rozsahem, ale navštívíme-li i ostatní výstavní prostory již dříve instalované, získáme tak kompletní představu o asijském umění.
Katalog výstavy
K výstavě byl vydán katalog ´Život v asijském paláci. Láska, luxus, zahálka´.
Petra Polláková (ed.) Národní galerie v Praze, 2012 Edice: Mozaika asijského umění
Národní galerie - palác Kinských
II. poschodí, Sál speciálních výstav
Staroměstské nám. 12
110 15 Praha 1
e-mail: asiaedu@ngprague.cz,
telefon: +420 222 315 205
www.ngprague.cz/cz/52/sekce/doprovodne-programy
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet