Výstavní síň Antonína Navrátila: Emozioni aneb unikátní společná výstava italských umělců
Emozioni
29. 5. – 23. 6. 2023
Výstavní síň Antonína Navrátila
Latinsky emovere – vzrušovat a motio – pohyb, znamená dohromady - emotio.
Italsky pak emozioni a česky … emoce.
4
Co se stane, když vrthnou Taliáni zničehonic na Žižkov…
Dle wikipedie jsou prý emoce „psychicky a sociálně konstruované procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti (sympatie) a nelibosti (averze).“ Vševědoucí wikipedia má jistě pravdu, ale 29. 5. od 16 hodin, Výstavní síň neovládaly žádné jiné emoce, než-li ty, jež by wikipedia označila jako subjektivní zážitky libosti, čili sympatie. A jaké!
Zdaleka ne pouze subjektivní, ale přímo nakažlivě hromadné.
Kdo ten podvečer vešel dovnitř, toho ony nakažlivě libé emoce okamžitě zachvátily, takže se rázem vyrovnal stav emocí přicházejících, emocím těch, co už zde byli dříve.
Emoce jsou - dle téže wikipedie - provázeny fyziologickými změnami (jako je změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání), motorickými projevy (mimika, gestikulace) a změnami pohotovosti a zaměřenosti. I to souhlasilo.
Pod vlivem italských emozione, se české emoce výrazně a pozitivním směrem srovnaly s italskými, rozbušila se srdce všech do divokého rytmu vzájemného souznění bez ohledu na to, že jsme se ještě před pár minutami vesměs navzájem vůbec neznali.
Mluva pak už jenom neplynula (a všemi nám dostupnými jazyky, vzor Babylon), ale vyvěrala přímo v gejzírech slov a smíchu. Dech jí mnohdy už nemohl dohonit a tak se osvědčilo ono oblíbené balastní, leč dechu nabrání dopřávající, italské slovo - allora.
Mimika a gestikulace nás - oproti Italům - studených seveřanů, se minutu od minuty stále více a více blížila mimice a gestikulaci spontánních jižanů. Slunce pak už zdaleka nehřálo pouze venku a na přilehlé zahrádce, ale také v našich očích, tělech i myslích.
Zkrátka a dobře, ačkoli citovaná wikipedia tvrdí, že emoce nejsou jednotné, tak tady byly. A spontánní.
Inu, přijeli umělkyně a umělci z Itálie, tak se není čemu divit. To pak je hned svět i Výstavní síň Antonína Navrátila vzhůru nohama. Téměř doslova…
Příliv zvučných jmen až ze slunné Itálie
Z výše naznačeného lze – z hlediska návštěvníka našeho webu – jistě omluvit, že jsme nebyli schopni analyzovat, která díla jsou od kterého autora, stejně jako kdo na připojených snímcích z vernisážového vření patří k domácím a kdo k hostům a přesně kdo je kdo.
Domníváme se však, že to není zase až tak podstatné, budeme-li chápat akci jako celek, malý průhled do tvorby italských autorek a autorů a jako ukázku takové malé Itálie ve spleti žižkovských uliček.
Tak proto jen tak útržkovitě, co jsme v tom víru děni zachytili a které práce jsme v tom ruchu stihli absorbovat více než jiné. Čímž ovšem neříkáme, že by ty námi nepříliš reflektované byly méně zajímavé. Jen nám více unikly.
· Marinella Mari Albora – malířka
Na svých obrazech jako by cosi tajnosnubně nesdělovala, ale jen pro vnímavého diváka tiše šeptala. Obrazy se pohybují po tenké hranici mezi racionalitou skrytého a vypuštěním konceptuálních paradoxů. Středobodem pláten je tvář ženy, a ta s divákem očividně vede dialog. Zhalena tajemstvím, za něž skrývá své já. Diváku skus odhalit mé tajemno. Portréty působí až mysticky a přece jsou jsoucí a bytostné.
· Maria Grazia Piccarreta – malířka a Fabio Piccarreta – malíř a sochař
Kdo navštěvuje výstavy ve Viničném altánu v Gröbovce, možná mu neunikla výstava probíhající na přelomu let 2016 až 2017, od listopadu 16 do února 17, kde se mohl s oběma autory setkat osobně na výstavě Fabia Piccarreta nazvané prazvláštně: „Z podvědomí Věci jazykem Chaos“. Anebo, na podobně podivně nazvané výstavě, kterou Fabio uspořádal pro změnu v Atriu Poslanecké sněmovny: „Dynamika organických procesů: Dynamics of Organics“.
Výstavy, jež, stejně jako ta současná tohoto páru v Síni Antonína Navrátila, se tehdy také konaly pod záštitou, ba přímo kmotrovstvím, místopředsedkyně zahraničního výboru Zuzany Majerové Zahradníkové.
Piccarretovi nezůstali své pověsti předznamenané předchozími výstavami konanými v Praze, nic dlužni. Jejich tvorba atakuje city, probouzí duševní vibrace, evokuje emoce. Ať už v trojrozměrné podobě skulptury, nebo v dvojrozměrném obraze. Díla jakoby vyzařovala skrytý, leč na povrch prosakující příběh, který diváka vtáhne i kdyby nechtěl. Ale on chce…
A pokud jde o Fabiovy objekty, tak podle jeho vlastních slov se v současné době autor zabývá především principem nevědomosti, chaosu a hmoty…
· Paolo Lorenzo Parisi – malíř a sochař
Tvorba tohoto uměleckého ironika a symbolisty vychází z vytváření neuvěřitelných scén a překrucování vžitých slovních klišé. Cílem je na první pohled upoutat pozornost diváka, zaskočit ho něčím nečekaným a vytváření jakýsi obrazových či trojrozměrných fake news. Avšak v nejlepším slova smyslu. Parisi občas zabředne až do apokalyptična, ale nestraší diváka, nýbrž ho varuje před našimi lidskými projevy, které už jdou až nebezpečně proti lidské přirozenosti. Jedná se - do jisté míry - o angažované umění, avšak ne militantní, jen nezávislé a názorově svobodné. V autorových pracích dominuje fantazie, nechybí ironie, vyzvání se k aktivaci naší představivosti. Parisi nás nutí zůstat bdělými a zachovávat si vždy takzvaně zdravý – selský - rozum. Odolat tomu přívalu matoucích desinformací, jež do nás buší hlava nehlava když se konzum stává novým náboženstvím.
· Felice Rufini – sochař
Rufini se vyjadřuje ve svých sochách čistou abstrakcí a zjevně ctí původnost materiálu, s nímž pracuje. Jeho díla okouzlují diváka řemeslnou propracovaností a harmonií tvarů. Umně využívá odlesků, jež umožňuje zvolená plasticita. Objekty vypadají lehce a jakoby nahodile, ale nic na nich není ponecháno náhodě. Vše je vždy předem dobře promyšlené.
· Giuseppe Lo Bartolo – fotograf
Bartolo je hledač atmosféry a nefalšovaných vjemů. Využíváním světla ve fotografii, umocňuje relativně všední záběr na nevšední. K jeho vrcholům patří nesporně černobílé fotografie pořízené v Divadle Santiago de Cuba v Calle na Kubě. Tam vytvořil své proslulé černobílé snímky divadla callejero. Bartolo je mistrem v zachycení okamžiků, jež se pak zákonitě řadí k nadčasovým a tím pádem i nesmrtelným.
Hlava jde kolem a oči se nemohou vynadívat
Dalo by se ještě dlouho psát o dalších z děl i autorů. Psát lze o výstavě obsáhle a dlouho, lepší je ji navštívit a udělat si svůj vlastní názor.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Emozioni
29. 5. – 23. 6. 2023
Výstavní síň Antonína Navrátila
Husinecká 8
Praha 3 – Žižkov