Volary - město volarských alpských domů aneb malebnou romantiku ukončil zničující požár
Volary – březen 2016
Jak to tak bývá, jen jsme dorazili do Volar a ubytovali se, hurá ven! Hned nás upoutaly mimo mnohé jiné i rozložité po městě rozeseté dřevostavby, roubené domy. Nepřejeli jsme náhodou o kus dál, nejsme už v Bavorsku či v Rakousku? Ne. Byli jsme ve Volarech. A mísila se tu moderní architektura, tradiční pro naše města, s výstřelky podnikatelského baroka s těmi krásnými dřevostavbami. Tak jak je to ve Volarech s architekturou?
Paneláky jsou tu taky
O městském hotelu Bobík jsme se už zmiňovali v našem článku věnovaném Volarům jako takovým ( viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/volary-aneb-neni-nezajimavych-mist-jsou-jen-nezajimajici-se-navstevnici/).
O panelovém sídlišti není moc co povídat. Jediný klad jsme na něm shledali, že není velké, že je poměrně bohatě zazeleněné a že paneláky nejsou jen šedivé krabice, ale prošly zjevně revitalizací, že mají slušivé fasády a že bylo jim i občanům v nich bydlícím dopřáno i barev. Ale co ostatní zástavba a její architektura?
Vezměme to od počátku
Volary jsou zaznamenány prvně v roce 1359. Vznik má na svědomí kolonizace Šumavy v té době a první, a na dlouho i téměř jediní, obyvatelé byli Němci. A už jsme u toho…
Od husitských válek do Volar sice proniká i český prvek, čeští usedlíci, tu ale jsou v drtivé menšině. Vzhledem k poloze Volar a tudy vedoucí tzv. Zlaté stezky se stalo město největším soumarským sídlištěm na české části prachatické větve Zlaté stezky.
A to jim, jako každé takové ´oáze´ na dlouhých a těžkých cestách tehdejších povozníků, prospívalo. Volary bohatly, a tím bohatli i místní usedlíci, kteří si mohli dovolit i lepší domy. A větší. Sloužily i k dočasnému ustájení soumarů, koní a vozů a samozřejmě i jejich doprovodu.
Stezka byla pro Volary určující a vyžádala si ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, se právě tam nalézalo 13 hostinců, 4 kovárny a další návaznosti. V té době probíhala výrazná kolonizační vlna a od té doby se mluví - doslova - o tzv. volarských alpských domech.
Historici se přou o původ tohoto trendu. Podobný dům, tedy volarský alpský, se totiž nachází v Bavorském lese a považuje se za důkaz, že stavební styl, architektura, do Volar nepřišla z Korutan, Štýrska či Tyrolska spolu s kolonizátory odtamtud pocházejícími, ale ´podezřelí´ jsou v tom směru spíš osadníci, přišlí z povodí řeky Rott, tedy oblasti jižně od Pasova.
Ať tak či tak, v 16. st. se ve Volarech usadili i dobytkáři ze Štýrska a Tyrol a zavedli tu svou intenzivní metodu chovu po alpském vzoru a rozvíjeli i specifickou architekturu volarských alpských domů. Tím se ve Volarech udržoval svéráz, jaký jinde na Šumavě není. Zejména těmi typy domů, ale i módou a zvyklostmi. Hospodáři si stavěli své typické roubené usedlosti, pro něž bylo charakteristické soustředit celé hospodářství – tedy obytné místnosti, chlévy, stodoly i dvorek - do jediného celku, pod společnou střechu.
Volary tak byly, díky jim, celá staletí typické právě těmito čistě roubenými, minimálně poloroubenými domy.
Roubený volarský alpský dům
Roubený dům ve své klasické podobě tvořila široká rozsáhlá stavba převážně poschoďového rázu, s celokamenným, nebo alespoň částečně kamenným přízemím. Dům měl v podkroví světnici a v průčelí vždy nejméně tři okenní osy. Nechyběla pavlač, opatřená často skvostně vyřezávaným zábradlím. Nesloužila ale rekreantům při snídani, jako to dnes známe z pobytu v Bavorsku, ale pavlače byly určeny původně ke skládání sena. Domy měly také roubené patro v předsazeném vyřezávaném štítě, kryté nízkou a značně širokou sedlovou střechou.
Dřevo použité na stavbu bylo napouštěno volskou krví. Střechy stavení tvořil štípaný šindel.
Hoří mé Volary, hoří!
Dřevo je sice krásné, ekologické, romantické a dřevostavby jsou nejen tepelně dokonalé, ale i malebné. Jenže! Mají jednu vadu. Hoří mnohem snáze než stavba zděná.
A tak ve Volarech nebyla o požáry nouze. K mimořádným, jež vstoupily do historie, patří hlavně rozsáhlý požár z roku 1863.
Jak stojí v kronikách, „Ve středu 22. července 1863 okolo desáté hodiny večer vypukl v jednom z chlévů oheň. Ve velmi krátké chvíli zachvátil polovinu města a pohltil 59 domů, kostel i školu. Zář požáru byla patrna až v rakouském Linci.“
Ale ani před tím to nebylo, co do požárů nic moc. Roku 1679 zničil požár 45 domů. Velké požáry byly i v letech 1715, 1719 a 1754. Od roku 1856 do roku 1882 dalších 8 požárů.
To ovšem vedlo k zamyšlení nejen místních obyvatel, ale především radních. Posiloval se duch staré dobré – okolní - české architektury - tedy pokud možno celozděné chalupy. Zničení poloviny města v roce 1863 mělo ale paradoxně i pozitivní význam. Nastartovalo nebývalou obnovu, přeměnu i v té architektuře a vůbec další rozvoj. Novostavby už prostě nebyly celodřevěné a roubené, ale jako stavební materiály se preferoval kámen a cihly.
Roubené Volary už ale nenajdete
Není divu, že se – nejen díky požárům - ale i díky odsunu původního obyvatelstva, a také hlodajícímu zubu času (i červotoče), podařilo původní roubenou volarskou architekturu až na výjimky vymýtit. A i ty výjimky dostávají zabrat. Podílejí se na tom všelijaké dostavby, přestavby a zásahy měnící jejich původní ráz či strukturu. Najdou se ale ve Volarech naopak i osvícení investoři, kteří staré roubenky renovují a značně citlivě. Ale je jich poskrovnu. Roubenek vůbec, původních jakbysmet a dokonale opravených také. Až do současnosti se těchto vskutku unikátních staveb ve Volarech dochovalo vlastně už jen několik. Tím jsou ale vzácnější. Pro ukázku architektury vůbec a pro český region stejně tak.
Díky existenci volarských alpských domů se tak Volary staly jedinou u nás existující lokalitou, kde je možné takováto stavení, vnímaná odborníky jako vyslovené stavební klenoty, spatřit. Nejvíce jich najdete podél Volarského potoka v severní části města. K těm úplně nejvíc zachovaným patří čp. 41, 42, 67, 70, 71, 81, 99, 102, 159, 160, 162 - 164, 171, ale i jiná.
Asi nepochybujete, že bychom byli bývali rádi některý z domů také navštívili a prohlédli si ho zevnitř, z hlediska jeho vnitřních dispozic, ale vniknout k cizím lidem do soukromí jsme si netroufli. Občané Volar se sice ukázali jako milí a k podivným turistům i vstřícní, možná bychom dokonce i mohli uspět, ale tak moc investigativní novináři zase nejsme.
Možnost spatřit vnitřek původní zachované roubené stavby skýtá tedy vlastně jenom místní Volarské muzeum. To se ale otevírá vždy až 1. května a my jsme ve Volarech slídili po místní architektuře na konci března. Muzeum a šance prohlédnout si roubené dřevostavbu volarského alpského domu zevnitř končí datem 30. 9., kdy se muzeum zase až do 1. 5. zavírá.
Mezi jeho stálé výstavní expozice proto patří i výstava nazvaná „Staré Volary ve fotografii“, kde je ještě všechno – z hlediska roubených dřevostaveb - o něco lepší.
Část Volar díky posledním volarským alpským domům je vyhlášena chráněnou památkovou zónou a Staré město s roubenou architekturou dokonce městskou památkovou rezervací.
Pár čísel o obyvatelích
Mnohé o tom, jak Volary získávaly svůj městský ráz a jak se spolu s tím měnila i architektura, napoví následných pár čísel. V roce 1848 je ve Volarech uváděno přes 2 000 obyvatel a 200 stě domů. V 60. letech 19. století to bylo už přes 2 500 občanů a 250 domů. Když v roce 1871 žádaly Volary císaře pána o udělení titulu města, bylo to zdůvodňováno mimo jiné 3000 obyvateli, vysokým počtem tkalců a také tím, že se Volary řadí na roveň městům průmyslovým. A vskutku do architektury města byl už začleněn třeba i poštovní a telegrafní úřad, oddělení finanční stráže, lékárna či škola se třemi třídami.
Mezi další zajímavosti patří na náměstí stojící kostel sv. Kateřiny
Dominantou náměstí je raně barokní kostel sv. Kateřiny, z 1669 - 1690 podle projektu J. Canevalla. V 18. století stavbu ale několikrát těžce poškodily požáry. Dnešní vzhled je tedy výsledkem přestaveb z let 1757 a 1863. Poslední zásadní opravou dospěl kostel k novým cibulovým báním na věžích a v roce 1867 se dočkal ze zvonařské dílny Franze S. Holledera v Linci i tří nových zvonů. Spolu s tím došlo i k citelné obměně vnitřního zničeného vybavení.
Moderní dějiny starou architekturu mění
Do vzniku Československa byly Volary téměř výhradně německé. Za 1. republiky už se ale počet Čechů zvyšoval. Šlo hlavně o státní zaměstnance (železničáři, četnictvo, finanční stráž, zaměstnanci důchodkové kontroly). Česká menšina si tu stavěla nejen své obytné domy, ale postupně si zbudovala i školu a školku, fotbalové hřiště, tenisový kurt, turistickou kancelář.
Volary už měly nemocnici, lékárnu, poštu, spořitelnu, pivovar, sodovkárnu, 3 cihelny, 7 parních pil, 5 mlýnů, továrnu na lišty a rámy, dílny na dřevěné předměty, kovoobráběcí podnik Knäbel (tzv. řetízkárnu), mlékárnu se sýrárnou, jatka, mandl a cementárnu.
Po 2. válce se do města stěhovali valem Češi z vnitrozemí a později i Slováci − reemigranti z Maďarska a Rumunska. Starousedlíci byli vysídleni takřka beze zbytku. Od roku 1949 sem přibyla jednotka pohraniční stráže a náležitě rozložitá kasárna. Dodnes se nacházejí v západní části Volar a můžeme říci otevřeně, je to tam neutěšené území nikoho a mnoha podnikatelů a skladů, rozpadajících se kasárenských bloků a apelplacu na nic a není to tam hezké. Byli jsme se sami podívat a nijak nás to nenadchlo. Ani kasárna už to nepřipomíná…
- Po 2. válce došlo k řadě ekonomických změna a ty měnily tvář architektury Volar.
- Fungovala sice ještě nějaký čas mlékárna a pila, ale zanikly už třeba mlýny, přestala fungovat řetízkárna a byla zrušena sodovkárna.
- Budova bývalé zemské mistrovské školy dřevařské z roku 1904, sloužila zprvu jako výrobna kovodružstva Jihokov, pak provozovna Jitony.
- Mlékárna s letitou tradicí zanikla v roce 1952.
- V roce 1957 tu byla ale naopak rekonstruována pekárna.
- Nejvýraznější zásah do ekonomiky města byla výstavba dřevokombinátu Jihočeských dřevařských závodů (1961 – 1966). Po rozšíření (1977) kombinát zabíral 10 ha a tvořilo ho přes 30 objektů. Hlavní činností byla výroba dřevotřískových desek. V důsledku toho bylo v 60. a 70. letech 20. století pro rodiny zaměstnanců postaveno ono výše zmíněné panelové sídliště, nová škola, moderní lékárna, prodejna potravin, sportovní zařízení, hotel a další.
- V 90. letech 20. století došlo ve Volarech k nárůstu zaměstnanců v elektrotechnickém průmyslu.
- V roce 1993 vznikla firma Elim spol. s. r. o. (montáž a opravy kancelářské a reprodukční elektroniky, výroba a montáž elektronických modulů, výrobků a zařízení spotřební elektroniky, výroba plastových výrobků).
- Výrobní závod a v roce 2001 i novou výrobní halu ve Volarech otevřela také nadnárodní společnost Vishay Electronic spol. s r.o. Jejím nosným výrobním programem je výroba pevných vrstvových i drátových odporů, polohových snímačů, transformátorů a vícevrstvých keramických axiálních a radiálních kondenzátorů, které se kromě běžné spotřební elektroniky používají v automobilovém, železničním a kosmickém průmyslu, v letectví a v lékařství.
Dnes je správní obvod Volar brán jako mikroregion s poměrně málo rozvinutým průmyslem a sférou služeb. Limitujícími pro hospodářský rozvoj je tu příhraniční poloha Volar, vyšší nadmořská výška, značná zalesněnost, nízká hustota obyvatel a utlumení hospodářské činnosti na území Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Významná je orientace na cestovní ruch a s ním spojený nárůst ubytovacích kapacit pro turisty jako jsme tu byli my.
Příště: Zlatá stezka, doprava a železniční stavby
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková