Křest ´Knihy O biči´ Vladimíra Párala aneb návrat ztraceného spisovatele?!
Knihy Dobrovský – OC Arkády Pankrác
26. 2. 2014 
Když jsme dostali pozvánku na křest nové (!) knihy knížete našich novodobých spisovatelů, pana Vladimíra Párala, byli jsme ohromně překvapeni. Ne tím, že nás pozval, troufám si neskromně tvrdit, že už asi čtvrt století patříme k jeho přátelům a naše cesty se za tu dobu protnuly pracovně, společensky a dokonce i soukromě mnohokrát. Překvapení bylo v něčem jiném. V tom, že dokázal vznik nové knihy tajit před všemi včetně nás až do poslední chvíle.
Osobní douška autora těchto řádků
Cestou na autogramiádu Vladimíra Párala a jeho novely, jak sám své nové dílo označuje, která se konala dne 26. 2. 2014 v prostorách pražského nákupního centra Arkády pod patronací společnosti Knihy Dobrovský, jsem se nad touto nespornou literární událostí dovolil zamysle
t.
Uvědomil jsem si totiž, že pana Párala znám vlastně celý život. A také to, že naše tvůrčí životy se dělí docela zajímavě a shodně na dvě etapy. V té prvé jsem já psal ještě do šuplíku, zatímco pan Páral kultivoval náš literární obzor svými stěžejními romány, na které se stály fronty a půjčovaly se mezi těmi šťastnými, co ve frontě uspěli a knihu měli, a těmi, kdo měli smůlu.
Pak nastal v obou našich tvůrčích životech zlom. Setkali jsme se osobně a kromě toho, že vzniklo naše dlouholeté společné přátelství, došlo i pro oba k velké události. Já totiž začal veřejně publikovat a pan Páral naproti tomu začal psát do šuplíku. Ne, že by v tom snad byla nějaká příčinná souvislost, chraň Bůh, tak prostě zapracovala čirá náhoda. Ale je to tak. Akorát, že na mě se nikdy nestály fronty…
A pak jsme se s panem Spisovatelem najednou setkali, pro mne netradičně, na křtu a besedě nad jeho novým dílem. Téměř po čtvrt století - novým…
Dá se říci, že i toto setkání je pro nás oba zase zlomové.A opět tu zapracovala náhoda. Já shodou okolností právě pozvolna končím s publikováním a začínám psát opět do šuplíku (nebo na tento web), a pan Páral naopak do šuplíku psát přestává a znovu začíná publikovat. Ani zde není žádná příčinná souvislost, jen ta náhoda. A na něj už se zase stojí fronta…
Jsem tomu ale opravdu moc rád. Dráhy vychýlených cest se totiž konečně vracejí do svých správných kolejí. A tak to má být. Věřím, že to tak zase nejméně další čtvrtstoletí bude. A že já zase budu tím jeho čtenářem píšícím do šuplíku a zase – tak jako za mlada - čtoucím nové a nové romány spisovatele Vladimíra Párala.
No, a pak si to třeba znovu prostřídáme…
Autogramiáda jako za starých časů
Impozantní postava pana Párala vstoupila jistým krokem před dav čekající s jeho novou knihou pod paží jako hrdý gladiátor do arény. Pár slov úvodem pronesli předřečníci a pak si vzal slovo sám autor. Mocným a jistým hlasem nenaznačující v ničem věk upozornil přítomné čtenáře a ctitelky, že kniha není jako ty před tím. Že je erotická a místy opravdu hodně. Ale že erotika k životu patří a má i mnoho podob. A pan spisovatel, že si je jenom dovolil pojmenovat a literárně zpracovat. Z celé knížky ale zase sálá to jeho stále opakované, že ženy vládnou světu, ale že to není vládnutí zlé, ale svůdné a krásné, jakému se my muži tak často a tak rádi podrobujeme. A k vládnutí žen že přece patří nejen vlídné slovo, svůdné křivky, ale i ten bič, o němž do jisté míry (v doslovném i přeneseném) smyslu jeho nová kniha je.
Kmotrou knihy se stala impozantní postava naší divadelní scény, paní Iva Pazderková, která se na místě vyznala z obdivu k dílům pana Párala stejně jako k jeho osobě jako takové. A pak už to začalo.
Nekončící zástup nadšených čtenářů se dával s panem Páralem fotit, rozmlouval s ním z očí do očí, anebo mu naopak jen tak stydlivě předložil jeho knihu s žádostí o podpis.
Šťastné chvíle šťastného autora
Bylo znát, že na spisovatele Vladimíra Párala jeho čtenáři dosud nezapomněli. I když po příchodu a při stisku mé ruky, mi - trochu s jeho typickou nonšalancí, trochu furiantsky, ale zjevně i trochu s obavou – špitl do ucha: “Je to dobré, už jsme tu čtyři. Včetně mě…“.
Ale obavy na místě nebyly. Do začátku autogramiády se naše skupinka rozrostla na onen zmíněný dav a další přicházeli ještě i dlouho po začátku. Pan Páral žertoval, usmíval se, pózoval a laškoval s dámami i dívkami. A byl rád a byl šťastný. A to si zaslouží.
Co dodat?
Ke knize „Kniha o biči“ se na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz samozřejmě brzo ještě jednou vrátíme naší čtenářskou reakcí, o niž se s vámi rádi podělíme. Ale teď už jen jediné - parafráze jednoho okřídleného hesla:
„Pane Párale, děkujeme, a už se nám laskavě neztrácejte.“ Vaši čtenáři
Titul: Kniha o biči
Vydalo: Nakladatelství BONDY v roce 2014
e-mail: nakladatelstvi@bvdcz.eu
Počet stran: 155
Vydání: první:
Cena: 269 Kč
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek