Seriál II. – Tradiční japonské hračky aneb víme, jak ´dřevěné pálky hagoita´ vypadají?

05.06.2013 15:06

Seriál II. – Tradiční japonské hračky aneb víme, jak ´dřevěné pálky hagoita´ vypadají?

Muzeum hlavního města Prahy uspořádalo ve spolupráci s Národním muzeem výstavu japonských hraček ze sbírek Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur s názvem „Hrajeme si celý den“. Výstava potrvá do 16. 6. 2013 v zámeckém areálu Ctěnice, ve výstavním sále Špejchar. Představujeme zde hračky a předměty, se kterými si v minulosti hrály japonské děti, a další unikátní exponáty. Nahlédneme  do zvyklostí japonské kultury a tradic jednotlivých svátků. Pro děti jsme připravili hernu s replikami některých hraček, které si budou moci vyzkoušet.

 

O víkendu 1. 6. 2013 pršelo v Praze jak z konve, přesto jsme se odhodlali vyrazit na výlet. A to do překrásného zámeckého areálu Ctěnice. A na výstavě „Hrajeme si celý den“ jsme se inspirovali vystavenými, pro nás Evropany, exotickými exponáty japonských hraček. Mnohé jsme viděli poprvé…a proto jsme se rozhodli postupně věnovat pár řádek jednotlivým druhům japonských hraček, se kterými si japonské děti hrály odedávna, ale první historický důkaz o jejich existenci pochází z období  Heian (794 – 1185). Největší rozvoj všech druhů hraček nastal však až v období Edo (1600 – 1868), tj. v době, kdy řemesla i obchod mohutně vzkvétaly. Domníváme se také, že do té doby se náročnější hračky vyráběly hlavně pro děti šlechticů.

 

Tisíce druhů tradičních hraček

  • Všechny děti světa si hrají s hračkami. I v Japonsku. A oblíbené a osvědčené hračky se stávají tradicemi, překračují tak několik staletí.

 

  • I když již od 30. let 20. století si japonské děti hrají s ´moderními´ hračkami, vyráběných především z plastů, tak tradiční hračky nadále se v Japonsku vyrábějí dál aspoň jako dárky, suvenýry, talismany či amulety pro štěstí…

 

  • V Japonsku, které si na tradice potrpí, můžeme napočítat tradičních japonských hraček přes tisíc druhů. Rozdělujeme je do tří skupin:
  • Hračky, se kterými si děti hrají – hliněné, papírové předměty a míčky…
  • Hračky umělecky zpracované -  malovaní draci, zdobené dřevěné pálky hagoita na japonský badminton,  masky pro tradiční divadlo, panenky  z porcelánu…
  • Hračky jako talismany - skládanky, dřevoryty, kultovní předměty, momotaro, daruma

 

 

Hagoita – hra hanetsuki

Hračky hagoita zařazujeme do druhé skupiny hraček jako hračky umělecky zpracované, jejichž kořeny můžeme najít už v 17. století. Jsou to dokonale řemeslně zpracované dřevěné pálky (pádlíčka) ve tvaru obdélníku.  Hrávala se s nimi na Nový rok hra hanetsuki, v současné době se už s nimi moc japonský badminton nehrajeme.

 

Zdobíme, malujeme, lakujeme, kolážujeme…

Povrch pálek zdobíme krásnými dekorativními kresbami, malbami, lakem a příznivými symboly nebo zdobíme složitými kolážemi z hedvábí.

 

Darujeme pro štěstí

 I když děti už tuto hru moc nehrají.  Hanetsuki, na rozdíl od badmintonu, se hrál bez sítě, a hráli jej dívky a ženy. Samotné hagoita si ceníme jako ozdobu, kdy věříme, že nám přinese štěstí. Každý rok v prosinci se koná trh, kde si můžeme hagoita zakoupit, zakoupíme je v Tokiu blízko svatyní. Událost přitáhne až 300 tisíc lidí, kteří si u skoro 50 stánkařů mohou vybrat své oblíbené hagoita.

 

  • Tradiční hagoita jsou zdobeny portréty slavných herců kabuki, krásných žen a dívek,   nebo slavnými rolemi
  • Při prohlídce hagoita nás fascinovaly ozdoby, na které byly použity tkaniny, stuhy, mašle, umělé květiny
  • Hagoita má několik symbolických významů. Různé velikosti  hagoita představují růst a dospívání děvčat, a jsou také symbolem bezpečnosti a ochranu zdraví (zdobíme jimi dveře)
  • Hanetsuki jako hra vznikla původně v Číně, a původně působila jako obřad během exorcismů. Pak se vyvinula ve hru pro dívky (1333 - 1568)

 

Je libo portrét na hagoita?

Chceme mít portrét svého oblíbeného zpěváka, politika, herce - není problémy, zaplatíme podle dané situace…materiálu, umělce…velikosti hagoita…

 

V každém případě i tato tradice v Japonsku pomahu vyhasíná…škoda, že?!

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: internet