Robert Guttmann: Pražský poutník aneb stoupenec akurátní moderny či hájil jsem své právo na vlastní tvůrčí projev i na vlastní názor a způsob života…

11.11.2019 10:30

Židovské muzeum v Praze/Robert Guttmann Gallery - Praha

7. 11. 2019 - 23. 8. 2020

 

Výstavy Židovského muzea v Praze patří mezi nejzajímavější události pražského galerijního dění. Mají noblesu, výrazný historický přesah a vypovídají o jedné mimořádné kapitole nejen kulturního života našeho hlavního města. Žel i s tristními ozvuky nesmyslné apokalypsy 1. poloviny 20. století ve vztahu židovské části Prahy a jejích obyvatel.

 

Robert Guttmann v pražské Robert Guttmann Gallery

Jako nejnovější počin, Židovské muzeum v Praze pro příznivce výtvarného umění připravilo výstavu osobnosti, která se vymyká pravidlům a zvyklostem, výstavy prvorepublikového pražského naivního malíře a kreslíře Roberta Guttmanna. Na výstavu nás za Židovské muzeum Praha pozvala Kateřina Honskusová, vedoucí odboru rozvoje a vztahů s veřejností. Ta také moderovala zahájení výstavy Robert Guttmann: Pražský poutník, jež se konalo ve stejnojmenné galerii ve středu dne 6. listopadu 2019 a veřejnosti je přístupna až do 23. srpna 2020.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Robert Guttmann Gallery

Galerie, nesoucí jméno Roberta Guttmanna (1880-1942), byla otevřena v roce 2001. Její výstavní prostory (téměř 100 m²) umožňují moderní prezentace uměleckých i muzejních sbírek Židovského muzea Praha. Optimální klima umožňuje vystavovat i nejcitlivější materiály (pergamen, staré tisky, sbírka historického textilu). Osvětlení zase neškodí historickým materiálům, extrémně citlivým na světlo. Galerie vystavuje nejen předměty ze sbírek a fondů muzea, ale reflektuje i události židovského života a samozřejmě i smutnou stránku, pronásledování českých a moravských Židů za 2. sv. války, stejně jako i židovské památky Čech a Moravy a židovskou přítomnost v současném vizuálním umění.

 

Galerie při vzniku dostala jméno, neprávem pomíjené, postavy pražského kulturního života první republiky, Roberta Guttmanna. Sbírky jeho prací a dokladů se právem staly náplní historicky první výstavy v galerii v roce 2001. Dnes se galerijní plán k Robertovi Guttmannovi vrátil, neboť sbírky materiálů vázaných k Robertu Guttmannovi se zčásti rozšířily a hlavně vznikla moderní vizuální prezentace na velkoplošné obrazovce, představující další a další dokumenty ze života Roberta Guttmanna, jež by se ani do stávající galerie nevešly.    

 

Cesta do duše, díla a osudů Roberta Guttmanna s kurátorem výstavy Arno Paříkem

Možnost účasti mezi zainteresovanými medii na neformální kurátorské prohlídce, kterou vedl PhDr. Arno Pařík, zasvěcený historik a nejkvalifikovanější kurátor výstavy, byl zážitek sám o sobě. Jeho příjemný a neformální výklad posloucháte jedním dechem, a to se - jak sám PhDr. Arno Pařík zdůraznil - musí zdržet dalších podrobností, jež by mohl uvádět. Dovolme se proto zdržet svého komentáře a dopřejme sluchu jeho výkladu, tak jak jej přináší kurátorská zpráva.

 

 

„Robert Guttmann (* 1880 - 1942) sám sebe označoval za „stoupence moderny, ale s nuancí k realismu, ano akurátnosti.” V umění odmítal požadavek reprodukce a hájil své právo na vlastní tvůrčí projev. Stejně přirozeně hájil i právo na vlastní názor a způsob života:

Byl jsem vždycky samorost a nechtěl jsem uznávat autority a nechat se někým ovlivňovat, byl jsem odjakživa stále na celé čáře opozičník...“

 

Nepochybně byl inteligentní a v mnoha směrech talentovaný, současně ale trpěl od dětství pro svůj neobvyklý zjev a nesnadno srozumitelný projev ve škole nepochopením a posměchem, často s antisemitským podtextem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Od mládí dával přednost v okolí rodné Sušice toulkám přírodou, s láskou ke květinám a zvířatům. Se svým handicapem Robert Guttmann ale statečně bojoval. Jako patnáctiletý se po příchodu do Prahy věnoval střídavě sportu, umění, dokonce i zpěvu. Uvažoval o kariéře kantora v synagoze. Všechny jeho zájmy ale zatlačilo do pozadí setkání s právě vznikajícím židovským národním hnutím. Sionismus se stal největší událostí jeho života. O dva roky později, v roce 1897, už se hrdě pěšky vypravuje na první sionistický kongres do Basileje.

 

Později uvítal také vznik Československa a stal se velkým ctitelem presidenta T. G. Masaryka a jeho myšlenek. Místo kupeckého povolání a proti vůli otce dal přednost nejistému povolání umělce. Právě z jeho generace ostatně pocházela řada umělců, kteří se významně podíleli na zrodu moderních uměleckých forem a životního stylu. U nás k nim patřili mj. židovští malíři Alfred Justitz, Jiří Kars, Eugen Kahler, Max Horb nebo Bedřich Feigl, ale také většina literátů z generace Franze Kafky a Maxe Broda.

 

Na počátku 20. století se stal nápadnou postavou pražského života. Pozornost budil svým výrazným zjevem - husté tmavé vlasy, zatočený knír, vystupující habsburská brada a sionistický odznak na prsou poutaly pozornost Pražanů stejně jako jeho výstřední umělecké oblečení a naivní podobizny a karikatury. Své obrázky a portréty Robert Guttmann kreslil po kavárnách a barech, nebo přímo na ulici a prodával je bez smlouvání za několik korun komukoli, kdo o ně projevil zájem.

 

 Sotva jim však kdo ale tehdy přisuzoval skutečnou uměleckou hodnotu. Pozornost vzbuzovaly leda pro svou výstřednost a nekonvenčnost. Snad proto se asi jeho obrazů, kreseb a karikatur, kterých u kavárenského stolku a na svých cestách nakreslil jistě stovky, tak málo zachovalo. Byly určeny pro chvilkový účel a pobavení, jejich přehnaná výrazovost byla pokládána za neumělost a diletantství.

 

Z dnešního hlediska lze Roberta Guttmanna označit za naivního umělce, jeho tvorba je blízká tvorbě dětí a primitivů, ale současně také řadě moderních expresionistů. Maloval osoby a místa, která mu byla blízká, zvláště působivé jsou jeho obrazy z rodinného života nebo z oslav židovských svátků, které nám dávají nahlédnout do jeho citlivé duše a vyzařují magickou atmosféru posvátnosti.

 

Robert Guttmann se ale nikdy nestal etablovaným umělcem, neměl vlastní ateliér ani trvalé bydliště. V létě se vypravoval na dlouhé pochody na sionistické kongresy, nebo do lázeňských středisek. Často býval hostem u svých ´mecenášů´, jako byl dr. Josef Polák, ředitel Východoslovenského muzea v Košicích.

Později mu pražská židovská obec poskytla trvalé ubytování v nadačním domě manželů Lämmlových. Svůj pokoj Robert Guttmann považoval za muzeum, kde měl uložen celý archiv nejrůznějších výstřižků, cestovních deníků a desítky amatérských fotografií, zachycujících ho s jeho obrazy nebo uprostřed nejrůznějších společenských událostí.

 

 

 

Po okupaci Robert Guttmann ztratil přátelský svět, ve kterém byl zvyklý žít. Byl zařazen už do prvního transportu, který byl z Prahy vypraven 16. 10. 1941 do Lodže. Život v lodžském ghettu byl pro tohoto světoběžníka, který pěšky prošel křížem krážem půl Evropy, nesnesitelný - propadl prý naprosté apatii, nemluvil, pouze v podpaží svíral své kreslířské desky. Po pěti měsících v lodžském ghettu Robert Guttmann zemřel 14. 3 1942 ve věku 62 let, a to v důsledku hladu a vyčerpání.

 

Za svého života se Robert Guttmann dočkal jediné větší výstavy v roce 1928, kdy u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky vystavil v prostorách nakladatelství Monopol na Karlově náměstí na 40 obrazů, akvarelů a pastelů. O dva roky později mu známý fotograf Zikmund Reach uspořádal výstavu ve svém antikvariátu ve Skořepce. První poválečnou výstavu Robertu Guttmannovi uspořádalo Židovské muzeum v Praze v roce 1966.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výstava veselých obrázků umělce s tragickým osudem

Výstava obrazů druhdy velmi populárního pražského naivisty z dob 1. republiky, jejímž byl velkým stoupencem, přičemž sdílel obdiv a úctu k T. G. M., kterého navštěvoval v Lánech, představuje dochované Guttmannovy obrazy, dobové fotografie a dokumenty ze sbírek Židovského muzea v Praze. Značná část je prezentována i na vypovídajícím videu ve smyčce s popisky a vysvětlivkami. Ty ostatně provází návštěvníka celou výstavou. 

 

Vystavené dokumenty dokládají zřetelně, že v meziválečné Praze byl Robert Guttmann populární. Ač k jeho škodě, spíše pro nápadný zjev než pro své obrazy. Jeho husté tmavé vlasy, na něž byl mimořádně hrdý a pěstoval si je, zakroucený knír, vystupující brada a nezbytný sionistický odznak hrdě na prsou, pochopitelně poutaly pozornost Pražanů. Podtrhovalo to i jeho výstřední umělecké oblečení a v neposlední řadě naivní podobizny a karikatury.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na výstavě lze spatřit řadu dochovaných portrétů Roberta Guttmanna od různých autorů, kteří ho pro jeho odlišnost od průměru portrétovali rádi. Je tu i pár autoportrétů. Robert Guttmann své obrázky a portréty kreslil téměř výhradně po kavárnách, barech či na ulici a hned je na místě prodával (bez smlouvání) za pár korun všem, co projevili zájem. Tím ale svoji tvorbu stavěl do role, že nemá uměleckou hodnotu, že slouží jen jako kuriozita, výstřednost a milá nekonvenčnost. Díky tomu se jeho obrazů, kreseb a karikatur, a že jich nakreslil na sta, zachovalo pramálo. Držitelé je neopatrovali jako cenné, ale jen jako úsměvnou vzpomínku na setkání s ním. Ostatně i sám Robert Guttmann se označoval za ´stoupence moderny, ale s nuancí k realismu, ano akurátnosti´”. A tak - ač současník světové moderny, do níž by klidně mohl patřit, odmítal požadavky reprodukce a hájil si právo na vlastní tvůrčí projev. Stejně tak hájil i právo na vlastní názor a pro ostatní i svůj podivný způsob života.

 

Zajímavou součástí tvorby Roberta Guttmanna jsou obrazy z cest. Dojít tehdy pěšky z Prahy třeba do Bologně (na sionistický kongres, jehož se pak s nadšením zúčastnil), bylo pro okolí až nevěrohodné. Proto z cest, o nichž rád vyprávěl, přinášel četné doklady (jízdenky, vstupenky, pohledy, fotky, výstřižky), vedl si cestovní deníky a přinášel i obrazy, které  vznikaly při cestách. To vše, v nápaditém a příjemném uspořádání lze na výstavě najít.

 

Dvě poznámky závěrem

Z výše publikovaných řádek může vzniknout dojem, že bez výkladu, najmě pak PhDr. Arno Paříka, bude návštěvník o něco ochuzen. Nebude. Vyjma zážitku, osobního setkání se s kurátorem výstavy. Výstava je totiž naprosto dokonale zdokumentována, doplněna vysvětlivkami, citáty osobností kolem Roberta Guttmanna, i Guttmanna samého. Což jsme při zahájení mohli osobně posoudit. Dokladem byly přítomné malé děti, jimž tu rodiče četli vysvětlivky, zatímco ony se s potěšením dívaly na malby, jež nejsou do jisté míry příliš odlišné od kreseb dětských. Takže bez obav lze výstavu považovat za rodinnou, která nezklame.

 

Druhá poznámka je už ryze osobní za www.www-kulturaok-eu.cz. Vzhledem k tomu, že Robert Guttmann tak či onak roztrousil mnoho svých obrázků po Praze, ty - nepovažovány za hodnotné či mimořádné, zejména potomky těch, kdo je získali - se mohou objevit někde ve skříních zapomenuty a prachem zaváty.

 

 

 

Děje se to.

 

Sám PhDr. Arno Pařík nám vylíčil příběh jednoho obrazu (je vystaven v této expozici). Prodavačka Na Uhelném trhu tento obraz kdysi získala přímo jedna prodavaček, a po jejím skonu její dcera, žijící až ve Švýcarsku, tento obraz přivezla do Prahy do Židovského muzea, které tak mohlo doplnit sbírku děl Roberta Guttmanana. Není tedy od věci prohlédnout si výstavu a doma se podívat, zda náhodou není někde schován další obraz Roberta Guttmanna.  

 

Kurátor výstavy: PhDr. Arno Pařík

 

 

Robert Guttmann (* 20. 4. 1880 Sušice)

(I. Stekler, podobizna R. Guttmanna - 1930)

 

  • narodil se jako 7. dítě z 12 dětí obchodníka Emanuela Samuela Guttmanna a Adelheid, rozené Fischerové
  • 1895: rodina se stěhuje do Prahy

 

Na otcovo přání navštěvuje obchodní školu.

Chce se stát kantorem v synagoze.

Aktivně sportuje.

 

  • 1896: jedním dechem přečetl publikaci ´Židovský stát´od  Theodora Herzla
  • zúčastňuje se přednášek ve spolku Makabi
  • navštěvuje soukromou malířskou školu Aloise Kirniga
  • 1897: vydává se na pěší pouť na 1. sionistický kongres v Basileji. Cestu (trvala 14 a půl týdne) si hradil prodejem pohlednic s vlastními kresbami a karikaturami.
  • 1899: účastní se založení české pobočky organizace ´Sion´
  • navštívil 3. sionistický kongres v Basileji
  • 1900: účast na 4. sionistickém kongresu v Londýně
  • 1903: účast na 6. sionistickém kongresu v Basileji
  • 1907: účast na 8. sionistickém kongresu a Mírové konference v Haagu
  • 1909: účast na 9. sionistickém kongresu v Hamburku
  • až do roku 1925: navštívil všechny další sionistické kongresy
  • 1918 - 1938: již dvě desetiletí se věnuje malířství jako svému hlavnímu poslání a zdroji obživy
  • pěšky cestuje do Holandska, Francie, Rakouska, na Slovensko a Podkarpatskou Rus
  • 1928: 1. souborná výstava v nakladatelství Monopol v Praze na Karlově náměstí
  • 1930: ke svým 50. narozeninám pořádá výstavu v antikvariátu Zikmunda Reacha ve Skořepce č. 9 na Starém Městě v Praze
  • 1939 - 1941: většinu času tráví uzavřen ve svém podkrovním bytě a maluje své poslední obrazy
  • 16. 10. 1941: je zařazen do prvního deportačního transportu A z Prahy do Lodže
  • 14.   3. 1942: hlady umírá v lodžském ghettu

 

110 00 Praha 1

U Staré školy 3

Máme otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků:

  • v letním čase    9.00 - 18.00 hodin
  •  v zimním čase 9.00 - 16.30 hodin

Vstupné: základní 50 Kč, snížené 30 Kč, děti do 6 let zdarma

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková

 

www.jewishmuseum.cz


Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/georges-kars-1880-1945-rana-tvorba/