Richard Koníček - Básně roku 2013: Na prahu
Sestřička svléká do nahoty,
jako, když smývá nátěry.
Tady voní desinfekce,
venku se svět ještě točí.
Nemocniční cela.
Nabídka drůbků k odběru.
Všemohoucí Chirurg tu páše dobro,
duše se ztrácí do nikam.
Přístroje všechno pouze jistí.
*
Otvírám oči, k stropu je obracím,
popadám mobil
JÁ JSEM ŽIV!!!
Číslíčko lásky a pár blízkých:
ŽIJU!!!!!
Víc zatím nezvládám.
Bolest mi buší do vědomí,
sestřičky měří životnost.
Dveře se mění na nadějnost
okno je pohled od příští.
Vcházíš…
Krásná jak anděl,
v tváři smích.
Vzbouzíš až dojetí,
že ještě něco znamenám.
Ztrácíš tu čas
a tišíš moji dusnou úzkost.
K rozjezdu zase zelená?
Pokoj se stává budoárem,
ruce se prsty proplétaj.
Líbáš mě na rty.
Znovu? Naposled?
Už kvůli tobě,
Anděli můj spásy,
na zemi,
v nebi ocitám se už.
Ach sne můj krásný,
prorazit půjde zas tu zeď.
Říkáš mi slova útěšná
a vlídná,
neznějí jako nekrolog.
Otvírám ti své rány,
obnažuju se jako cvok,
co kdyby nebyl čas už nikdy,
podobný moment nenastal.
*
Odcházíš a tvá vůně
vznáší se nad polehem.
Odcházíš a tvůj smích
vábí mě: Vstávej a choď!
Jak Kristus jednou děl.
Venku je život na spadnutí
a já jsem rád, že mám tě rád.
24. 12. 2013
Foto: © Ing. Olga Koníčková