Richard Koníček - Básně roku 2012- Docela obyčejný vztah
Docela obyčejný vztah
Kdesi v spleti města uliček,
kde proplétá se stovky lidiček,
potkaly se dvě duše. Náhodou.
A neskončilo se to nehodou.
Ona šla s vírou, že už bude líp,
jako by natáčela právě nový klip,
on nechtěl věřit na ty zázraky,
až mysl utekla mu z toho nad mraky.
Byla jak rozbřesk ze tmy usnutí.
Nádhera chvíle.
Tak rozvilo se v hlavě vnuknutí.
Mrazilo v týle.
Jít spolu? Značí změnit směr.
Jednoho z obou.
Ukončit navždy chvíle her.
Brodit se dobou.
Alespoň cíp tak vůně zachytit,
alespoň krůček v jejím stínu jít,
a kdyby déle, svět by rozkvetl,
chodník by hřál a čas se popletl.
Napsal jí báseň. První, pátou, po sté.
Vyznal se z lásky, v níž jsou oba hosté
a ona kývla. A dál šli ulicí.
Začalo jaro. Vonělo skořicí.
A voní dosud.
No, nemaj kliku, tihle – básníci?!
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková