Febiofest 2016 - Praha - CinemaStar
17. -25. 3. 2016
Již několikrát Eva po ukončení léčení odcházela zpět, do světa venku, s odhodláním, že teď už se jí povede nezačít zase pít. Především doufá, že získá odpuštění rodiny a hlavně syna, ten ji ale při návratu vystrnadí za branku domu i s jejím kolečkovým kufrem. Kdysi slavná herečka, která kromě svých rolí proslula alkoholickými excesy, začíná znova z ničeho. V hraném filmu debutující dokumentarista Marko Škop předkládá civilní a autenticky přesný příběh o rodině, alkoholismu a především znovunalezení vlastní důstojnosti s obrovským citem pro detail, spolu s herci v čele s Emíliou Vášáryovou, podávající životní výkon v titulní roli.
Film byl pořadateli zařazen do sekce označené jako soutěž Nová Evropa. Sem jsou každoročně vybírány první či druhé filmy evropských režisérů, jež zaujmou výrazným rukopisem, radikálním přístupem, silným příběhem nebo ty, které se zabývají aktuálními problémy. Hrdinkami a hrdiny jsou outsideři, vyřazení na okraj společnosti.
Letos bylo do této sekce vybráno několik snímků, jejichž hrdinové se ocitli ´na okraji´ ve věku, kdy už skoro nejde začít znovu. Ať už to byl například snímek Hector (o bezdomovci), Herbert (o vysloužilém boxerovi) anebo slovenský film Eva Nová, film o herečce, jejíž život a kariéru zruinoval alkohol. Evu ztvárnila legenda slovenského filmu Emília Vášaryová. (zdroj: tiskové materiály)
Koncert mimořádné osobnosti slovenského herectví
Emília Vášáryová je žijící a stále aktivně tvořící legenda slovenského filmu. Je s podivem a je jí to ke cti, co vše se sebou nechala v rámci role dělat. Představila se nám nenalíčená, i trapně přelíčená, viděli jsme ji makatv montérkách, odvážila se ukázat v plavkách, v rámci role se téměř topila, předváděla se na mol opilá, afektovaně hysterická, stejně jako dokonale lidsky na samém dně.
Byla za dámu, i za trosku a pak zase za atraktivní ženskou z masa a kostí či teatrálně nevěrohodnou exaltovanou subretu z minulosti. To vše uhrály snad nejlépe její oči, tvář a minimalistická gesta. Minimalizmus v herectví je, jak známo, vrcholná herecká disciplína a není mnoho těch, kdo ji plně zvládají. U nás byl tímto mistrem například Rudolf Hrušínský.
Přiznaných 62 let
Herečky zpravidla hrají. Na plátně, divadle i v životě. Emília Vášáryová jako Eva otevřeně přiznává 62 let. A to se vším všudy. Se slabostmi, bolestmi, znechucením, nadějemi, zklamáním i ztrátou sebedůvěry v sebe a všechny a všechno kolem. I s vidinou konce. Scénář jí dopřál od všeho trochu a všeho vrchovatě. A Vášáryová se s tím dokázala s bravurou sobě vlastní vyrovnat. Předvedla tak – do značné míry hrající sebe samu – herečku, která byla nejslavnější v době normalizace, aniž by si s režimem ale zadala víc, než bylo nezbytně třeba.V reálu i v roli.
Sekundovaly postavy slovenského herectví
Scénář přímo nabízel ukázat divákům, ať už naživo (Dušan Jamrich) nebo ze záznamu (při sledování stále opakovaných filmů z doby tzv. totality – Stefan Kvietik) v prostřizích či miniroličkách i další postavy z filmové a divadelní slávy Emilie Vášáryové. Nostalgicky se tu tedy mihli herci ze slavné éry bratislavských televizních pondělních inscenací, nabitých tehdy opravdu mimořádnou generací herců a nebývalou přehlídkou skvělého herectví.
Až sem tedy samé superlativy…
Úvaha…
To, co bude řečeno, není vlastně nic proti filmu samému a už vůbec ne proti paní Vášáryové. Je to spíš jenom taková menší filozofující úvaha. Úvaha o tom, že každý film je cílen, oslovuje, jak se říká, určitou skupinu potenciálních diváků. Jednoduše vzato je lze rozdělit na mladé, na středněvěké a na generaci finální. Otázka v případě filmu Eva Nová však nutí k zamyšlení, komu je ten film vlastně určen a koho osloví? Určitě všechny přívržence Emílie Vašáryové. To nesporně. Ale mezi mladými diváky, a ti nejvíc chodí do kin, jich bude jako louží v době sucha.
Mladí jsou pohrdaví, bez úcty a bez paměti. Sám film, to ostatně v několika sekvencích, kdy se odložená herecká hvězda dostává do styku s dnešní mladou generací, naznačuje. Urážky, necitlivost, přezírání, nepochopení, bezohlednost, sebestřednost. Jalové osůbky, jak překopírované z lifestylových časopisů s technokratickým myšlením. Ti film neocení a na něj nepůjdou.
Střední generace? V době slávy herecké hvězdy představované Vášáryovou a vlastně i její masově televizní prezentací, jim bylo patnáct let. Takže puberta. Revolta. Zábava v mezích normy i nad ni. Ani ti ji a její hereckou generaci zas tak moc nevnímali. Ale už o ní cosi vědí. Mají povědomost z oblíbených a častých opakování těch tzv. normalizačních paskvilů. Část z nich se bude už také pomalu zamýšlet, že je něco takového jednou čeká. Ztráta pozice, odchod do zapomenutí. Bez ohledu na profesi a i třeba s odmyšlením toho alkoholismu. Značná část středněvěkých diváků si ale stále ještě namlouvá, že je to všechno zatím daleko a že jich se to nemusí a nebude týkat. Tak bych to v případě tipnul tak padesát na padesát.
Zbývá tedy generace třetí. My jsme s Emílií Vášáryovou a její generací herců vyrostli. Vážíme si jí a rádi se s ní setkáme. Ale vidět na plátně to, co denně vidíme kolem sebe? Jsme na to ochotni jít? Každý z nás ve třetím věku se musí vypořádávat se ztrátou stylu žití, jaké dosud vedl. Od ztráty zaměstnání přes pohrdání okolí, nesrozumitelnost mnoha věcí, posměšky za stáří a údajné zpátečnictví až po zneuznání a zatracení. Navíc v té odložené generaci vládne ve většině případů ještě i sociální problém. A o dost větší než u postavy Evy Nové. Takže, i zde je otázka, zda na ten film půjdeme? Snad, ze zvědavosti. Odejdeme ale neosvěženi. Nemyslím, že údělem filmu je nutně jenom bavit diváka za každou cenu všemi prostředky, včetně pokleslých. To jistě ne. I když se v podstatě celá současná produkce české kinematografie o něco takového snaží. A často, aniž by opravdu pobavila. Ne bránici či slzné váčky, ale duši...
Film o realitě je jistě víc než záslužný, ale…
Film Eva Nová je bezesporu fenomenální sondou do možných problémů většiny starších z nás. Proč bychom to měli vidět ještě na plátně a za nemalý peníz? Máme toho přece za celý den dost. Nepotřebujeme spíše něco povznášejícího, povzbudivého a potěšujícího? Klobouk dolů před Marko Škopkem a hlubokosklon před paní Vášáryovou, ale film, s více méně logicky pokulhávajícím rozuzlením, je pro mne spíše nekonvenčním medailonkem jedné mimořádné herečky a vzorkovníkem jejích obdivuhodných hereckých schopností než filmem nějak moc sdělujícím či řešícím. Rozhodně ale věřím, že se na film jen tak v hlavách diváků nezapomene, ale spíš asi klubových, a oceňujících herectví víc než sám příběh.
Emília Vášáryová dostala na Febiofestu 2016 prestižní cenu Kristián
Nesporně prestižní ocenění, kterou cena Kristián je, jí bylo uděleno ´za přínos světové kinematografii´. Paní Emilia Vášáryová si pro cenu přijela do Prahy a ochotně se, kromě vlastního převzetí ocenění zúčastnila, v tiskovém středisku Febiofestu společně s režisérem filmu besedy s novináři o filmu i své práci. Na besedě mimo jiné také zaznělo:
„Od počátku, bylo jasné, kdo roli bude hrát. Scénář mi byl nabídnut a já ho přijala i přesto, že mi bylo jasné, že budu podezřívána, že osud postavy - Evy Nové – je mým osudem. Na druhé straně nemám ale ve slovenském filmu již nějaký čas příležitosti a působím především na divadle. Nabídka na roli Evy Nové pro mne byla radostnou příležitostí.“
Film se připravoval tři roky, než se podařilo zajistit vše pro natáčení, než byla první klapka. Nejsložitější bylo získat na film finance. Navázat kontakt se sponzory nebylo snadné a nelehké bylo i najít vhodný termín pro uvolnění paní Vášáryové, která na rozdíl od postavy Evy Nové, má s výjimkou filmových rolí, závazků a pracovních úkolů stále mnoho.
Film je první hraný film Marko Škopa, který dosud točil na Slovensku pouze dokumenty.
Vášáryová byla v době studií Škopa jeho pedagožkou a dobře se znali. Režisér považuje realizaci filmu za hotový zázrak, protože celou řadu projektů, s nimiž už na škole i potom po škole, přišel, se 
zrealizovat nakonec nepodařilo. Nepovažuje to ale za ztracený čas a úsilí. Naučil se prý na nic a na nikoho nespoléhat a vše si udělat sám se svými spolupracovníky.
Paní Emilii Vášáryovou překvapilo, že k přípravě filmu přistoupil režisér poměrně netradičně. „Marko se snažil především o celkové sžití hereckého kolektivu, který představoval – byť rozbitou a špatně fungující, ale stále ještě – rodinu. Rodina se tedy sžívala takříkajíc nanečisto, scény se zkoušely jako na divadle. Je to neběžné a neznám zatím - kromě Hřebejka - jiného režiséra, který by to takto praktikoval. Vše muselo být naprosto dokonale nazkoušené a sednout, než se to natočilo. Dialogy stejně jako scény. Točilo se to dokonce v řadě případů i opakovaně, a pak se vybírala ta nejzdařilejší varianta. To už se ve filmu dneska dávno nedělá. Běžné je, že se herci sejdou a cosi se natočí. Z jedné vody načisto, protože čas jsou peníze. Také scénář byl na dnešní dobu mimořádně propracovaný a podílel se na něm celý tým.“
Řeč byla i o závěrečné scéně v bazénu. Tvůrcům šlo o symboliku. Voda spojuje a je nositelka života. Mnozí autora podezřívali z náboženské symboliky, křest a tak, ale není to tak.
Sám režisér potvrdil, že film není v žádném případě určen pro masové, konvenční diváky a jeho správné umístění vidí v prostředí artových kin. Tam si určitě své diváky najde.
Emília Vášáryová závěrem prozradila i své nejbližší plány. Chystá se točit autentický příběh ze slovensko-ukrajinského pohraničí. V domovském Slovenském národním divadle měla před premiérou hry ´Fanny a Alexander´, kde ztvárňuje matku. V přestavení bude využito i dotáček a projekcí, neboť je to celé pojato jako divadelní hra o natáčení filmu.
Titul: Eva Nová
Producent: Marko Škop, Ján Meliš
Režie: Marko Škop Producent: Marko Škop, Ján Meliš
Distributor: Asociace českých filmových klubů, z. s.
Kopie: Asociace českých filmových klubů, z .s.
Země: Slovensko, Česká republika
Rok výroby: 2015
Hrají: Emília Vášáryová, Milan Ondrík, Anikó Varga, Žofia Martišová
Scénář: Marko Škop
Kamera: Ján Meliš
Střih: František Krähenbiel, Marina Andree Škop
Hudba: Jan Čeněk
Délka filmu: 106 minut
Formát filmu: 2k digital
Původní znění: slovensky
Titulky: anglické
Premiéra: 24. 3. 2016
Ocenění a nominace: MFF Toronto 2015 – Cena FIPRESCI
Febiofest 2016: Cena Kristiána za přínos světové kinematografii
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=ghXBRkE1cfw&feature=player_embedded#t=2
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Febiofest
