Úvod > Postmen in the Mountains / Pošťáci v horách (那山那人那狗) aneb kde pošťák nenosí jen dopisy…

Postmen in the Mountains / Pošťáci v horách (那山那人那狗) aneb kde pošťák nenosí jen dopisy…

06.05.2019 12:37

Cinema City Slovanský dům - Praha

25. 4. 2019

V rámci Týdne čínského filmu, který se konal od 24. 4. - 29. 4. 2019 v Cinema City Slovanský dům, jsme se zúčastnili první české premiéry čínského snímku Pošťáci v horách/ Postmen in the Mountains/ (那山那人那狗.

V originále, v čínštině, dokonce mandarinské, jak je zdůrazněno, se film jmenuje krkolomně, ale vlastně správně: ´Ta hora, ten člověk, ten pes´. A takový je. Hrají v něm hory, hrají v něm lidské duše a hraje v něm i duše psí. Podkladem byla úspěšná a stejnojmenná povídka čínského spisovatele Peng Jianming (彭见明).

Symbolika výměny generací, ale i chápání světa

Snímek Pošťáci v horách /Postmen in the Mountains je příběh starého muže (Teng Rujun), jenž celý život sloužil jako pošťák v rozlehlé venkovské horské oblasti. Prožil ve službě jak nehezké období čínské revoluce, tak bouřlivý vývoj a hospodářský boom po ní. V horách, v drsných, ale krásných podmínkách nelehkého života se to ale odráželo a dosud odráží jen jako nějaký vzdálený a s místními skoro až nesouvisející děj. Práce je táž tehdy i dnes a i lidé jsou stejní. Jen stárnou. Stárne i hlavní hrdina. Pošťák. Stárne a následky náročného, nekonečného putování po horách s těžkou poštou, doslova cestou necestou, zanechává následky i na jeho zdraví. Bolavá noha mu signalizuje, že už to dál nepůjde a odchází do důchodu.

Práci ale miluje stejně jako tu nekonečnou pouť a ostrůvky vesniček a osudy lidí, které v pravidelném cyklu navštěvuje a jejich životy s nimi spoluprožívá. Proto, aby byla profese v dobrých rukách, předává svou práci mladému, silnému a zdravému synovi (Liu Ye). Bude ji přebírat, nebude ji přebírat?

Na synově první cestě ho jeho otec Teng Rujun provází. Společně tak - poprvé i naposledy - doručují poštu na 115 km pěší pouti do venkovského srdce Číny a zpět. Cesta trvá 6 dnů.Tři tam, tři zpět a po jednom dni odpočinku znovu. Za každé doby, za každého počasí, v každém duševním i tělesném stavu. Lidé čekají na dopisy, ale vlastně i na svého pošťáka. Mnozí už jen na něj…

První společná cesta je vlastně i první společné soužití otce a syna. Syn ho znal jen z jeho jednodenních vyčerpaných návratů a otec syna stejně tak. Tak jako i jeho matka. Teprve na nekonečné pouti se poznávají. Doslova jako mozaiku si vzájemně doplňují své kusé představy jeden o druhém a sbližují se. Ale také narážejí na různost pohledů. Tradicionalistický otec zachovává vše po desetiletí a modernější syn to sice chápe, ale vidí, že vývoj jde dál a že ne vše bude do budoucna tak, jak bývalo. Otec si uvědomuje nové pohledy a syn začíná chápat ty zavedené.

Doručování dopisů není zdaleka jen pouhé doručování

Syn, jenž zprvu bere otcovu práci jen jako doručení psaní na adresu a dál nic, každým krokem, každou štací, každým setkáním objevuje, že otcova práce je v daných podmínkách a situacích daleko víc. Stává se svědkem hlubokých přátelství otce s navštěvovanými vesničany, poznává úctu, kterou vesničané jeho otci projevují, jejich vzájemné citově otevřené, dávné hluboké a moudré vztahy.

Účastní se například svatební oslavy s lidmi z Dongu. Naplánována je také na příchod jejich pošťáka, který je jim rodinným hostem. A jak by ne. Nevěstu zná od narození, stejně jako její přítelkyni, která mu - ´cizímu´ pošťákovi - říká od nepaměti důvěrně - strýčku. A když se seznámí s jeho synem, tituluje ho hned - brácho.

Otec pak synovi prozradí, že právě tuto dívku z této vesnice si od jejího narození a narození svého syna představuje jako budoucí pár.

Film obsahuje řadu vzpomínkových flashbacků, takže se nám jasně a srozumitelně vybavují souvislosti. Vysvětluje se třeba i iluzorní čtení smyšleného útěšného psaní - fiktivního dopisu od vnuka slepé stařenky, který ji opustil a nikdy jí nic nenapsal, i když ona na to čeká a věří pošťákovým slovům a po přečtení si pečlivě a šťastně ukládá prázdný list papíru do záňadří.

Moderno a tradice se v obou nekonfliktně lámou. Zatímco otec s neztenčenou mírou potěšení vnímá ticho či zvuky přírody, syn si pouští - pro nudnost cesty - tranzistor se zahraničními hity (film se odehrává v horských oblastech dosud nepříliš civilizací zasažené západní provincie Hunan, počátkem 80. let 20. století).

Film je jakousi čínskou road movie. A jak už to v čínských filmech bývá, je prostoupen řadou moudře filozofických úvah a konstatování, které otec synovy nevnucuje, ale které syn vnímá, respektuje, teprve chápe, ale které nesporně zase tak moc dodržovat nebude, bude-li vůbec dál dělat otcovu práci.

Viz jejich klopotná pouť přes strmý hřeben hor, zatímco dole jede po silnici autobus.

„Proč jdeme tudy, když by nás jistě ten kus svezli? - Protože je to stará pošťácká cesta…“

V originálním titulu je uveden i pes. Ano, jde o vlčáka, jmenuje se Buddy. Zná cestu jako nikdo. Hrdě ´vede´ výpravu jako zkušený vůdce, pomáhá jim a díky svým instinktům je i varuje a stejně jako oni bojuje s přírodou, jejími nástrahami a nepřízní počasí.