Pierre Brullé: František Kupka a mašinismus aneb proč Kupka své tvůrčí okouzlení mašinismem tajil?!
Francouzský institut/FI - Praha
10. 10. 2018
Na pozvání Francouzského institutu v Praze jsme se zúčastnili cyklu přednášek o Františku Kupkovi. Akce se pořádají za účasti předních francouzských odborníků jako doprovodný program k výstavě věnované Františku Kupkovi, pořádané Národní galerií ve Valdštejnské jízdárně. Významný podíl na konání rozsáhlé výstavy má francouzská strana. A není divu. Jak prohlásil pan Luc Lévy, rada pro kulturu a spolupráci a ředitel FI, který nás uvítal v přednáškovém sále, František Kupka je mimořádný český umělec, ale je tak trochu i umělcem francouzským...
Dvacetsedm obrazů, které za života Kupky svět nespatřil…
František Kupka prožíval několik tvůrčích období. Dají se rozlišit podle formy, vyjádření a samozřejmě i podle času. Neprolínají se, i když jisté reminiscence lze vystopovat před každým novým obdobím, stejně jako v období následujícím. V konci 20. a počátkem 30. let. 20. století byl Kupka na tvůrčím rozcestí. Sem se datuje i jeho tzv. 2. tvůrčí období. V té době hledal cestu jak dál. Cestu své organické abstrakce, která byla předmětem jeho 1. tvůrčího období, hodlal opustit, ale nebyl si jist, jak má pokračovat dál. A v té době vzniklo mimo jiné i 30 obrazů, jež sám Kupka až na tři ani nikdy nevystavil, a ve kterých se zabýval mašinismem, pro něj zcela odlišným směrem té doby.
Mašinismus je tvůrčí okouzlení stroji
Mašinismus, kterému Kupka na čas podlehl, byl ve své době moderní směr, jenž se projevoval výtvarným zobrazením strojů a mnohých dalších technických vymožeností. Zní to podivně, ale v pojetí Mistrů, neboť s tímto směrem koketovali mnozí velcí modernisté, šlo vskutku o umělecké vidění krásy soukolí, převodů, závitů a řetězů… Důvody k tomu měli různé, stejně jako byla různá i doba jejich ponorů do mašinismu. Důvod Kupkova splynutí - do jisté míry - s dobově módním trendem, byla jeho tvůrčí krize, jeho zastavení se na rozcestí a hledání směru kudy a jak dál má pokračovat.
(„Je tolikero umění, hudba, sochy, architektura a já jenom maluji...“ F. K. )
Jeho souputníky - v mašinistickém soukolí - byly kupříkladu i takové osobnosti jak Fernand Léger, Robert Delaunay či Marcel Duchamp. Nešlo tedy o žádný Kupkův úlet, jen o malou, ale zajímavou a u Kupky i tak poněkud osobitější ´vsuvku´, jak to nazval Pierre Brullé, jenž přijel do Česka, aby nám na přednášce s videoprojekcí demonstroval a vysvětloval právě toto Kupkovo období.
Gerald Murphy, Watch, 1925
Mašinismus podle Kupky
Genialita Františka Kupky ale - jak nám na četných příkladech děl ostatních mašinistů a kompletní přehlídce zmíněné třicítky mašinistických obrazů Kupky - doložil Pierre Brullé, se projevila i zde. Ač tvořil Kupka ryze mašinistické obrazy, přesto do nich vnášel něco svého, něco jiného, něco, co ho odlišovalo od všech ostatních, kteří v téže době podlehli témuž vábení mašinismem. Je třeba vzít v úvahu i další souvislosti.
František Kupka měl v dané době podlomené zdraví. Trpěl značnými depresemi. Sužovaly a deptaly ho nepříznivé kritiky a drtily samozřejmě i finanční neúspěchy. Přesto v té době intenzivně tvořil. Ve svém 2. tvůrčím období ale nemaloval jen pod vlivem mašinismu. Tyto obrazy dokonce tajil, a souběžně tvořil i jinak. Do tohoto období se datuje vznik pláten, která daleko přesáhla vliv mašinismu, ač do nich nepřímo jeho vliv také pronikl. Zmíněné hledání se, a vyhlížení další tvůrčí cesty, přineslo i jinou zvláštnost v dílech Františka Kupky. A to výtvarnou reflexi na tehdy zcela ultramoderní jazz. A tak z této doby můžeme obdivovat jak Kupkovy obrazy ryze mašinistické, jako třeba Stroj, Syntéza (1927 - 1928), Kolona (1929), Ocel pracuje anebo Ocel pije (1927), ale i unikátní dřevořezy z let 1926, nebo hudbou inspirovaná díla (Syncopy, 1928) a především pak jazzem ovlivněné práce jako proslulý Jazz Hot č. 1 (1935).
Obrazy odrazu doby
Mašinismus, ač se zdá svou orientací na stroje, která by dnes byla vnímána spíše jako cosi negativního či podivného, měl ve své době jisté oprávnění. Technici, a dnes bychom řekli designéři všech oborů, vyvíjeli opravdu krásné staré stroje, což lze obdivovat v technických muzeích a na různých retrovýstavách. A jejich tvary a uskupení měly opravdu daleko do strohé průmyslové výroby jakýchsi unifikovaných odlitků bez duše z doby dnešní. A není tedy divu, že mašinisté, futuristé či konstruktivisté se v nich shlédli. Jedni je víceméně věrně kopírovali, byť v uměleckém pojetí, jiní je sami ´vymýšleli´. S oblibou se odvolávali na dávné Platonovo prohlášení, že krásný tvar není krása těla, ale tvary vzniklé díky kružítku, pravítku a křivítku.
A sám František Kupka dokonce napsal, že
„ve strojích jsou prvky blízké stejně
tak futurismu či kubismu,
jako gotickým katedrálám.
Jen jejich řazení je jiné…“
Ale tak, jak mašinismus Kupku na čas uchvátil, tak ho Kupka zase rychle opustil. Nikdy už se mu ve svém dalším tvůrčím období nevěnoval, ač lze drobné ozvěny vypátrat v některých pozdějších abstrakcích, avšak pouze náznakově a jaksi skrytě. Této své odbočce na tvůrčí cestě asi ani on nemínil věnovat větší váhu, když jen 3 z oněch obrazů vystavil v roce 1946 na své výstavě v Praze, zatímco ostatní zůstaly skryty v jeho ateliéru.
110 00 Praha 1
Štěpánská 35
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček