Penzion U Petra v Jeseníku aneb tam, kde se také pasou ovečky…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce, že tropy se budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých, především bukových, lesích lépe snést.
Zatímco v minulosti jsme náš web a počítač opouštěli jen kvůli poznávání měst (Volary, Františkovy Lázně, Ostrava, České Budějovice, Znojmo, Bratislava), letos jsme volili změnu - hory. Pro zavzpomínání na čas, kdy jsme běhali na kopcích a načítali krkolomné kilometry na stovky.
Mysleli jsme si, že tentokrát v našich pravidelných sériích článků nebude skoro o čem psát, jak jsme Jeseníky vnímali a co nás tam zaujalo. Vždyť města, to je historie, architektura, místa, galerie, muzea, lidé… zkrátka plno - podle nás - zajímavých námětů. Ale v přírodě, na horách, a s našimi zvetšelými údy, že to nebude ono. Ale co, alespoň si od nás návštěvníci www.www-kulturaok-eu.cz odpočinou a náš počítač s nimi.
Když hory, tak jaké…
Česká kotlina na výběr hor nabízí docela dost. Je to výhoda i nevýhoda. Jak vybrat a nepřebrat? Do Krkonoš jsme oba jezdili celý život, dokud se nezměnily v přelidněnou komercionalizovanou turistickou atrakci, kde z města činžáků přijedete do města procovských chat a nevkusných hotelů. Na Šumavě pořád prší, a i tam jsme byli ve své době často. Stejně jako jsme prochodili a projezdili i Krušné, Orlické či Jizerské hory. Bylo tedy nutné se ve výběru posunout dál. Na Moravu. A tam jsou Jeseníky! Hory, které kdysi, v bohatýrských dobách, šéfredaktorka tohoto webu prošla s místním myslivcem a partou podobně praštěných turistů veřejnosti nepřístupnými loveckými stezkami za tři dny. A od té doby tam nebyla. Ne, že by na ně zanevřela, ale další cesty jí zkomplikovala svatba, manželství, povinnosti, starost o práci a dítě a tak vůbec. Takže - Jeseníky…
Když Jeseníky, tak kam?!
Tohle rozhodování už přehlednější. Limituje nás spojení. Auto už nějaký čas nemáme. Nestojí nám za ta rizika, náklady a neustálé řešení problémů jako vykrádání či poškození při parkování na ulici. Takže - veřejná doprava. Do Jeseníků, vlak a autobus. Fajn. Vlak z Prahy je ale s přestupem. Ač putování, byť i mnohahodinové, vlakem shledáváme v našem pokročilém věku oproti stejně dlouhé cestě autobusu jako ideální, a nemusíme jistě vysvětlovat proč, přesto jsme vlak museli zavrhnout. Jede tam s přestupem. A co když se zpozdí a při přestupu nám ujede ten další?! Kde jsou časy, kdy jsme byli odvážní cestovatelé a tohle neřešili…
Tak autobus. Ten jede přímo až do města Jeseník. To jsme ani jeden neznali a - jak naznačila mapa a bedekry- je umístěno na skok od přírodních zajímavostí a obklopen prameny. Takže Jeseník.
Malá zastávka v Hradci Králové
Cesta z autobusového nádraží/ nenádraží Praha - Florenc trvá do Jeseníku - autobusového nádraží 4,5 hodiny. Na nepohodlí sezení a další limitující problémy až moc. Navíc, autobus vyráží z Prahy v 8.15 hodin, aby tam byl ve 12.45 hodin. A to byl, ne, že ne. A jízda byla relativně i bez problémů. Avšak dlouhá až přespříliš.
Naštěstí má tahle linka zastávku na autobusovém nádraží v Hradci Králové, v nádherném architektonicky uchvacujícím městě, které jsme ještě s autem, nejednou soukromě, a dokonce i párkrát služebně navštívili. A užívali si to, coby příznivci funkcionalismu zejména. Vždyť Regulační plán města zpracoval arch. Josef Gočár v letech 1926 -1928. A jeho radiální okružní princip výstavby je dosud plně inspirující. Gočárovi bylo dopřáno také tu zrealizovat i nejeden obdivuhodný a ceněný projekt (úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady - dnes Magistrát).Tak se ne nadarmo městu také říká ´Gočárův Hradec´. A nebyl sám. Město dalo prostor i dalším významným architektům té doby (Oldřich Liska, Josef Fňouk, Otakar Novotný, Jan a Václav Rejchlovi či Bohumil Sláma). To vše jsme při průjezdu městem ale mohli jen tušit, nebyl však čas to obdivovat. Zato autobusové nádraží nás ohromilo. To jsme neznali. Návštěvník města autem parkuje spíš v centru a autobusové nádraží mu tak zřejmě uniká.
Na své autobusové nádraží čekal Hradec Králové plných 30 let. Do provozu bylo uvedeno až v roce 2008, tedy po datu naší poslední návštěvy. To nás omlouvá z neznalosti. Postavila ho společnost Strabag. Výběrové řízení, jak je u nás zvykem, bylo složité a opakované. Terminál vyšel město na téměř půl miliardy korun. Ale ´terminál autobusové dopravy´, jak zní oficiální definice, teď slouží jako dopravní uzel autobusové dopravy i MHD, je moudře umístěn poblíž vlakového nádraží a stojí za to. Včetně jeho parkového okolí, kde je příjemné na spoj čekat…
Když Jeseník, tak kam?!
Volba spoje a volba místa dojezdu určily i okruh výběru penzionu k ubytování. Máme své požadavky, tj. musí to být startovací základna, příjemné místo a hlavně, dostupné i se zavazadly z nádraží do penzionu.
Vybírat ubytování v Jeseníku není však problém. Objevili jsme hned několik vyhledavačů od ryze městského přes specializované až po náhodnou nabídku, která se nám dostala do ruky od společnosti Concordia. Nabízela 8 dní pobytu pro seniory. A jak jsme si to na internetové mapě předem odkrokovali, bylo to ve vzdálenosti cca 2 km od nádraží. Tak akorát, abychom se tam dovlekli.
Vítězem našeho ´konkurzního řízení´ se tedy nakonec stal
-
Penzion U Petra.
Co jsme vyčetli předem
Jasně, že neskočíme jen tak na špek, co reklama nabízí. Půl života v médiích a o placených reklamách víme své. Číst a dívat se je třeba mezi řádky.
Základní informace zněla takto:
„Penzion U Petra se nachází v Jeseníku. Nabízí wi-fi zdarma, restauraci a bezplatnou službu půjčení jízdních kol. Všechny pokoje a apartmá mají TV a vlastní koupelnu se sprchou nebo koupelnu a toaletu. Penzion poskytuje sdílenou saunu, vířivku, zahradu, konferenční prostory a sdílený lounge. V okolí se můžete věnovat lyžování, cyklistice a pěší turistice. U penzionu lze parkovat zdarma. Letiště Leoše Janáčka je 90 km daleko. Hovoříme Vaším jazykem!“
Co víc si přát… No, nastudovali jsme mnohem víc zdrojů a nakonec se rozhodli. Penzion U Petra jsme objednali po internetu a obratem byla odpověď i rezervace.
Zatím, pro penzion 1:0
Blížíme se k cíli…
Autobus z Prahy se klikatí silničkami v údolích mezi kopci a člověk si opakuje názvy z Vávrova filmu Kladivo na čarodějnice (Losinami s neblaze proslulým Bobligem počínaje) a dějinami let před II. sv. válkou, kdy se budovalo pohraniční opevnění republiky (obcí Králíky počínaje). Ale hlavně cestou s blížícím se cílem se nad námi stahovala - mračna, A v Raspenavě asi 15 minut od dojezdu se nebe rozevřelo a přívaly vody nebraly konce. Děs. Jak povlečeme tašky na kolečkách dva kilometry v lijáku, a to ještě kudy na neznámé místo? To to začíná… Tak honem do příručního zavazadla (ještě že jsme pláštěnky rozmařile nedali do kufrů, které byly v zavazadlovém prostoru autobusu) a vyndat pláštěnky. Obě výrazně žluté…Děs byl i přes naše opláštěnkování tak velký, že přišel ke slovu mobil s prozíravě uloženým číslem penzionu - S. O. S.!!!
A překvapení se konalo na naší straně.
„Bude na vás čekat auto na autobusovém nádraží.
Odvezeme vás k nám.“
„ Díky. Poznáte nás podle žlutých pláštěnek.“
Bum! 2:0 pro Penzion U Petra.
Hory jsou zajímavé tím, že prší-li v jednom údolí, nemusí pršet v údolí jiném. A když v Raspenavě lilo, v Jeseníku nic. Díky telefonní dohodě tak vystoupili z autobusu dva blázni ve žlutých pláštěnkách k podivu všech kolem. Že by do Jeseníka pronikly z Francie žluté vesty…? A bylo nás možno poznat. Na první pohled. Auto už tam stálo a řidič, rozhlížející se na refýži, si pro nás došel, poveselen žlutými pláštěnkami, jež jsme si kvapně stahovali.
Za pár minut jsme byli na místě. Penzion U Petra je posledním objektem, ve městě Jeseník směrem na Lipovou. A příjezd je branou rovnou ze silnice Lipovské. Co dlužíme? Smích byl odpovědí.
Fí ho! 3:0 pro Penzion U Petra
A protože nás vezl usměvavý sympaťák jménem Petr Hledík, pochopili jsme, proč se Penzion U Petra jmenuje Penzion U Petra.
Ubytování
Po vyložení zavazadel jsme byli zavedeni do prostorného pokoje s širokými okny směrem na kopce a doliny naproti a terasou přes celý pokoj. Sprcha, umyvadlo a WC v jednom balení a dostatek úložného prostu i venkovního světla. V rohu televize, kterou jsme později uměli zapnout, což se nám loni v Bratislavě, vůbec nezdařilo. A možná ani nemělo…
Překrásné kovové postele, ale manželské. Jediná vada pro nás. Má žena má v neklidném spaní často i několik otáček za pár minut a je zvyklá spát na jeden a půl posteli. Doma máme lůžka do tvaru L. Netušili jsme ale v té chvíli ještě, že večer budeme usínat už, když budeme mít jednu nohu venku z postele…
Dostali jsme základní info o časech snídaně a večeře, které ale vlastně nejsou zavazující. A že až se vzpamatujeme a budeme mít chuť, ať se stavíme v jídelně k zaevidování. Žádné povely a zákazy, jen logické, že v noci se neřve, ale spí, že je nám vše k dispozici a kamkoli v rámci areálu jde vejít. Ano, areálu. Pár objektů, louka, jezírko, pastvina, lavičky, kam se podíváš, stromy, plody, klid a bučící ovce za ohradou. Řečí faktů dodejme, že penzion má dvě ubytovací budovy a kapacitu 55 lůžek, z toho 24 jedno až třílůžkových pokojů s vlastním sociálním zařízením. Možnost je i pořádat společenské akce a nabídka sauny, masáží či vířivky.
Restaurace
Jdeme zaplatit a registrovat se. Překládáme občanky, jako že jsme manželé (už 43 let). „Stačí jen jedna.“ „Vyberte si tu, co se vám víc líbí“, pronáším ležérně. A potěšení je na mé (!) straně.
Od rána jsme nepili kvůli tomu zatracenému autobusu. Tak si dáme pivo a … a kdy, že je večeře, kterou máme v rámci polopenze? Od 5 hodin večer, ale záleží na vás. No, jsou skoro dvě, tak jen polévka a pivo. Točí se tu správně chlazená, nepřechlazená (!) plzeň.
Stylová jídelna přetéká artefakty technického původu z dob, i pro náš věk, už dávno minulých. Skanzeny v Přerově, na Svatém kopečku nebo ten u Peček, by se mohly rdít. U mnohé řemeslné nádhery už ani my netušíme, co ta věc znamenala a k čemu sloužila.
Čo bolo, to bolo…terazky jsme U Petra.
Usedáme ke dřevěnému houpacímu koníčkovi, naivisticky vyřezanému. Inu, svůj k svému, že…
Snídaně v této skoro až kolibě se konají formou švédských stolů. A i když jsou zejména čeští turisté jako hladové šelmy, vše je stále doplňováno a chystáno. Od teplého po studené. Od sladkého po slané. A výborné kafíčko, abychom nezapomněli. Řečí faktů dodejme, že k dispozici je 70 míst v restauraci a salonek v mysliveckém stylu s kapacitou 30 míst.
Pár faktů o Penzionu U Petra
Je hezké vypovídat emotivně, ale na našich stránkách jsme zvyklí předkládat i fakta. Takže:
Pokoje: od jednolůžkového, přes dvoulůžkový standard, ale i s oddělenými postelemi (to nám při objednávání uniklo) a čtyřlůžkový (dvě jednolůžkové postele a jedna manželská) až po apartmá se dvěma ložnicemi. Pamatuje se i na případný bezbariérový přístup. My byli, k naší spokojenosti v 1. patře a nad námi bylo ještě jedno patro navíc.
Personál: kromě šéfa, ale spíš ´táty všech zde pracujících i nepracujících´, jsme po celý týden poslouchali narážky na naše žluté pláštěnky, neboť pak už ani nekáplo a slunce svítilo, jako když je za to placené, pracovalo zde nepočítaně dívek a žen, jež se nám tak či onak věnovaly. A byly jedna hezčí než druhá a ještě ke všemu milé a neformální. Vražedná kombinace...
4:0!!!
A proklamované hovoření jazyky hostů fungovalo. Kromě nás se tu střídali Poláci a Němci, dohovořit se dalo i anglicky. A ani slovenština tu nebyl problém. Takže vlastně 5 jazyky.
Nám to vše stačilo. Ale výčet služeb a možností je tam daleko širší a variovaný pro zimu či léto. Vybavení na sporty, půjčovna kol a servis, lyží a servis, a kdoví co ještě další. My tam ale byli kvůli procházkám po okolí, které se nakonec změnily v bláznivé výstupy do hor, o nichž se nám v našem věku už ani nezdálo. Ale zdát ještě dlouho bude. V dobrém i zlém. A Penzion U Petra nabízí i zázemí pro bussines. Také jsme tam zvědavě nahlédli…
Exteriér: Venkovní areál je díky dalším různě rozmístěným strojům, dnes už technickým památkám a uměleckým artefaktům malebný a bezpečný. Děti si mají kde hrát. Prolézačky, pískoviště, pár atrakcí. Tou největší jsou ale volně se vyskytující, leč nepolapitelné kočičky, a naopak k ohradě přibíhající ovečky. Lze je hladit. I krmit, ale jenom tvrdým chlebem!
Penzion Restaurace U Petra - Jeseník
Když to shrneme, zbývá dodat, že Penzion U Petra je v provozu od roku 1993, kdy byla dokončena rekonstrukce ze stodoly. Rázovitý selský vzhled tu zůstal (6:0!). Jak jsme si ověřili na vlastní uši i kůži, nachází se v klidném a příjemném prostředí. Ale o tom, co je kolem na poznání nejzajímavějšího, budeme psát až v dalších článcích, Zatím je na našem webu první, spojený s místní aktuální výstavou (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/katovna-mesto-jesenik-aneb-kam-si-pro-informace-dojdeme/ ). Z vlastní zkušenosti tedy Penzion U Petra můžeme doporučit seniorům a rodinám s dětmi. Už jen ten opravdu čistý vzduch a na rozdíl od jiných míst naší republiky, stále ještě - až na těžbu dřeva - nedotčená příroda…
790 01 Jeseník, Jeseník, Olomoucký kraj, Česká republika
Lipovská 328/ 115
e-mail: info@upetra.cz
Telefon: +420 584 411 898, +420 604 587 818
GPS: 50°13'40.03"N 17°10'46.95" E v Card
Kontakt: Petr Hledík
Hodnocení: 100 %
Připravil: Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
