Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer: Tak blízko, tak daleko aneb klid, příroda, kočka, pes a dva umělci…
Galerie Makráč/Makrokoule - Praha
25. 9. - 16. 11. 2018
Výstavní dramaturgie svébytné galerie Makráč má jedno specifikum. Není orientována na masovost ani na komerční profit. Zastává roli výstavní alternativy. A už od dob svého téměř tajného vzniku a existence za totáče hledá, nachází a do jisté míry sdružuje solitéry výtvarné scény. Ty, co solitéry zůstali, jak za normalizace po roce 1970, tak i v době bezbřehé po roce 1989. Je dobře, že existuje toto místo a že mu Ústav makromolekulární chemie AV ČR dává prostor i záštitu.
Neobyčejné vnímání obyčejných věcí
Manželé Pavla Aubrechová a Vladimír Gebauer patří do ´rodiny´ solitérů, jež si jdou svou cestou za svým cílem, aniž by se ohlíželi na trendy, módní vlny a možnost rychlého zisku.
Proto Dagmar Šubrtová, kurátorka galerie Makráč, je při zahájeni výstavy označila za pozapomenuté umělce. Myslela to ale tak, že pozapomínaní jsou snad veřejností, možná kritikou a komerčními aukčními domy, ale - jak jsme byli svědky při zahájení výstavy - pozapomínáni rozhodně nejsou svými přáteli, tudíž těmi, kdo je znají. Což oběma autorům zjevně stačí.
Jak nám Dagmar Šubrtová na ně také prozradila,
jejich životem je klid, příroda a neúnavná tvorba.
Čili obyčejný život, obyčejné náměty, ale neobyčejné výsledky.
Jeden z přátel autorů je charakterizoval zcela lapidárně:
„Klid, kočka, pes a dva neúnavně tvořící umělci.“
Dagmar Šubrtová oba vystavující autory uvedla slovy:
„Manželé a umělci, se stejnými zájmy, kterým se líbí podobné věci,
milují přírodu
a
trpí její stále se prohlubující a zrychlující se devastací.
V čem jsou ale jiní, je odlišný přístup k práci.
Pavla Aubrechtová
si v podstatě hraje.
S lehkostí a radostí tvoří osobité koláže, kresby i objekty.
Její práce se vyznačují především velkou mírou citu
pro materiál, harmonii a řád.
Vladimír Gebauer
se
- na rozdíl od své ženy –
snaží spíše vyprávět příběh.
Chce, aby mezi prvky obrazu vznikaly vztahy a s nimi i napětí a řád.“
K výstavě nám pak Dagmar Šubrtová ještě sdělila, že plán na tuto výstavní akci vznikl před dvěma lety. A že se s autory domluvila na jednotícím tématu výstavy, jímž je oběma blízké téma - Natura s dovětkem - obyčejné věci, které nás obklopují. Výstava tak nabízí nové práce obou autorů, kteří se sice disciplinovaně tématu drželi, leč jako vždy - po svém.
Zahájení výstavy se zúčastnil i jiný Gebauer, Kurt. Ten nám jejich vztah „vysvětlil“, že Vladimír Gebauer je jeho ´adoptivní bratr.´ Je, není…? Kdo ví?! Rozuměli si ale skvěle, tak jako všichni tam. Snobství, konvence, formalismus se mezi přítomnými nevyskytovaly.
Pavla Aubrechtová (* 21. 2. 1946, Praha)
- akademická malířka, specializovaná na užité umění a knižní obálky
- některé práce realizuje s manželem Vladimírem Gebauerem
- formou jejího vyjádření jsou koláže a objekty
Tvůrčí dráhu začala v první polovině 70. let 20. století, tedy za normalizace. Uvolnění a euforie Pražského jara byly rozjety pásy okupačních tanků, a přistřihování křídel tvůrčího rozletu začalo. Pavla Aubrechtová si ale tvořila po svém, bez ohledu na požadavky a diktát. To ovšem znamenalo dobrovolný a vědomý přesun do ústraní mezi ty, co nemohli vystavovat vůbec a jedinou odměnou jim byla nezávislost. Tvorbu Pavly Aubrechtové tedy oceňovali a posuzovali jenom přátelé a pár odborníků. Oficiální kruhy sice také, ale jinak…
- pokračuje v experimentálních tendencích 60. let. Ale vkládá do nich hravost, tvůrčí recyklaci nalezených předmětů, jimž vdechuje poetického ducha. Odborníci v její tvorbě cítí odkazy na Jiřího Koláře a jeho bezbřehou tvůrčí fantazii. Ale Pavla Aubrechtová je na rozdíl od Koláře promyšlenější, poetičtější a dokonce u ní lze nalézt i jistou inspiraci japonským umění. Rozhodně má její dílo kontinuitu a osobitý tvůrčí rukopis.
Vladimír Gebauer (* 27. 4. 1946, Kladno) je akademický malíř a grafik
- původně krajinář
- časem se ale v jeho krajinách začala zjevovat písmena, pak znaky a nakonec řady geometrických systémů
- v současné době se věnuje asamblážím. I v nich je základem (ne-li přímo krajina, tak příroda obecněji).
I Vladimír Gebauer patří k téže okleštěné generaci jako jeho žena. I on se proto stáhl do intimity a bezpečí soukromí a tvořil s minimem interakce s publikem, vývojem i trendy. Jeho práce byly a jsou osobní a filozofující reflexe přírody. I on navázal na 60. léta a experimenty s tím, s čím se sice setkáváme denně, ale v čem lze objevit nový potenciál pro nečekaná díla.
Podle odborníků nelze Vladimíra Gebauera ale stále oddělit od české krajinomalby a experimentátorů jakými byli John, Čepelák či dodnes jsou lvan Ouhel, Pavel Mühlbauer či Zdenek Hůla. Vladimír Gebauer je i tak svým důrazem na příběh díla svůj a neopakující.
Kurátorka: Dagmar Šubrtová
160 00 Praha 6
Heyrovského náměstí 2
Máme otevřeno: po - pá: 8.00 – 18.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček
www.imc.cas.cz