Úvod > Pavel Šmíd: O poslušnosti aneb setkání se stále neposlušným i po 21 letech malířem…

Pavel Šmíd: O poslušnosti aneb setkání se stále neposlušným i po 21 letech malířem…

24.01.2020 15:40

Galerie Pecka - Praha

21. 1. - 20. 2. 2020

Pozvání do neběžné Galerie Pecka značí nevšední setkání a nečekané zážitky. A máme-li v nabitém pražském galerijním vření jen trochu času, neodmítáme. Na nejnovější výstavu Pavla Šmída O poslušnosti jsme zavítali. A nelitovali. Galerista Jaroslav Pecka i autor byli přítomni a od počátku atakováni přáteli, kolegy a známými. Takže, milá a přátelská atmosféra…

Galerie Pecka

Galerie Pecka patří k nemnoha průkopnicím, jež se (založena jako soukromá v roce 1991), vydaly odvážně a s ambicemi cestou soukromého působení na poli galerijní nabídky. Úspěch je v cílevědomé orientaci výstavního programu na autorské výstavy českých i zahraničních, hlavně ale ´jiných´ i specifických umělců. Taková je i výstava O poslušnosti Pavla Šmída. Jak nám prozradil Jaroslav Pecka, Pavel Šmíd v jeho galerii vystavuje po 21 letech od své předchozí výstavy. Lze tedy srovnávat, co se změnilo na jeho tvorbě za ty roky.

Pavel Šmíd je dál svůj,

takže - pořád - neposlušný…

Jak se nám Pavel Šmíd přiznal, jeho malířská neposlušnost má své kořeny v dětství. Byl poslušné dítě. To bylo sice chvályhodné, ale pro okolí nezajímavé. Neposlušní měli větší úspěch u okolí. Byli zajímaví. Tak se postupně naučil, že být alespoň občas a v něčem neposlušným je k úspěchu nutné. Navíc poslušnost je pohodlná, člověka uhoupá k pasivitě. V žití i v tvorbě. Člověk má tendenci poslouchat. Je to míň rizikové, míň náročné, pohodlné a nekonfliktní. A to je to, proč Pavel Šmíd poslušnost odmítá. V žití a zejména v tvorbě. Poslušnost jej, jak řekl, odvádí od pocitů. Lék na poslušné obrazy je snaha zachytit sdělované v hmotě i gestu. Proto jsou v jeho obrazech vždy neposlušnosti, jež je činí autentickými.

Slovo kurátora bylo pohledem z druhé strany

Úvodem kurátor Jaroslav Grodl tvorbu Pavla Šmída charakterizoval lapidárně: „Pavla štětec poslouchá.“ Tím bylo řečeno vše. Pak to rozvinul. U Šmída vše, co k malování patří, dokonale funguje. Od bravurně zvládnutých malířských technik, žánrů, stylů až po rutinní řemeslo. A právě proto, že v tom je suverénní, ví, že by jen s tím dílo nemělo ten pravý obsah a vyznění. Tak je záměrně neposlušný. Tvrdí, že umění vzniká tam, kde se dělá něco - jinak. V praxi je to tak, že původní obraz je dokonalý řemeslně, ale není tím ještě konečný. Následuje ´zaklínání hmoty´, a teprve pak nějakým zjinačením vznikne správné dílo.

Pavel Šmíd prý sám o malování říká,

že „malíř je ta podivná bytost,

co šmrdlá chlupatou hůlkou po plátně kdesi v ateliéru.“

A jak kurátor výstavy dodal, Pavel Šmíd při tom není nepodobný alchymistům a má se dokonce za praktikujícího chemika. Nehledá sice kámen mudrců, ale objev ano. Objev, pojící v témže obraze to, že je člověk bytost fyzická, ale i psychická. A finální výsledek - objev - musí být řešením obojího. Fyzického i psychického napětí mezi vnitřkem obrazu a vnějškem. A nakonec dodal, že autor je malíř soustředěný. Pavel Šmíd, při kurátorově krasořeči stojící vedle, byl opravdu soustředěný a souhlasně pokyvoval. Sám k tomu už jen lakonicky dodal: „Důležité je nepřehlížet důležité.“

A dojem diváka?

Pavel Šmíd není malíř jednoho směru. Jednak tvoří obrazy množením motivu, vyznačují se různým barevným tónováním i v témže obraze. Jednak zvětšuje motivy až do rozčtverečkování známého z digitální techniky při nadměrném zvětšení. Části obrazu pak tvoří barevné skvrny, a opět i v rámci téhož obrazu. Mimo to jsou některé práce zdánlivě jen barevné vrstvy až k naprosté abstrakci. Vzniklé struktury jsou shluky barev a vrstev působící na divákovu mysl jako obrazový a zrakový vjem, jenž umí nastartovat naši fantazii.

Uspořádat takovou výstavu nebylo snadné, což potvrdil Jaroslav Pecka, když vzpomněl chvíle, kdy z autorova ateliéru přivezli auto obrazů a z nich pak těžce vybírali kombinaci, jakou výstava nabízí. Inu skloubit realitu s abstrakcí na jednom prostoru není snadné, když cílem je vypovědět co nejvíc o autorovi a jeho tvorbě. Dle našeho názoru se to zdařilo a vjem z výstavy je silný. Nejde o výstavu, co lze jen tak vidět a jen tak zapomenout. Ostatně přehlušila i prazvláštní výstup zahraničního muzikanta, co nám - odchovaným ´Strakonickým dudákem´ - zahrál na bizarní nástroj, jemuž říkal - dudy.

Pavel Šmíd (* 18. 3. 1964 Krnov)

studia:

1979-1982: SUPŠ Praha
1990-1997: AVU Praha, prof. J. Sopko
1992: studijní pobyt Polytechnic School, Nottingham, Velká Británie

výběr samostatných výstav za posledních 5 let

2015: Malba, Městská galerie, Sokolská Ostrava
2016: Galerie Hřivnáč, Opava
2017: Spiklenci II., Divadlo A. Dvořáka, Ostrava
2018: Troj (s Petrem Malinou a Ondřejem Roubíkem), Nová galerie, Praha

spolupráce s divadlem

1995: scénografie k opeře Příhody Lišky Bystroušky, ND Praha
1998: výtvarná spolupráce na představení Pohyblivý kabinet, divadlo Alfréd ve dvoře, Praha
1998: scénografie k představení Kjógeny, divadlo Alfréd ve dvoře, Praha

zastoupení ve sbírkách:

NG Praha

Galerie Litoměřice

Galerie moderního umění v Roudnici

Galerie Olomouc

a ...

v soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí