Pakui Hardware: Thrivers aneb extremofilové zatím ze skla či znepokojivá Cronenbergova vize konzumní společnosti …
Galerie Polansky - Praha
7. 11. 2019 - 11. 1. 2020
Na vernisáži výstavy Pakui Hardware: Thrivers, jež je 1. samostatnou výstavou uměleckého dua Pakui Hardware v České republice, na www.www-kulturaok-eu.cz jsme docela s potěšením zhlédli zajímavou instalaci, kde nechybělo náami oblíbené sklo.
Instalaci, která byla vytvořena speciálně pro prostor galerie Polansky, představila prostředí nejasných figur, které spojují lidské končetiny s rozmanitými těly extremofilů.
Extremofilové, prosperující v podmínkách drsného prostředí, jako je extrémní chlad, teplo, kyselost nebo radiace, nás masírují pro nadcházející scénáře blízké budoucnosti.
„V roce 1975 natočil David Cronenberg film Shivers. Příběh se odehrává na izolovaném ostrově a odehrává se v luxusním bytovém komplexu s názvem Starliner Towers. Samostatná budova je vybavena nejrůznějšími vymoženostmi, včetně lékařské ordinace a laboratoře, kde se provádí tajný výzkum.
Poškozené lidské orgány jsou nahrazovány parazitem, který se v těle ukládá a postupně přebírá funkci poškozeného orgánu. Tento alternativní výzkum transplantace orgánů je financován z grantu soukromé nadace se zvláštním názvem The Society of North Hemisphere Organ Transplant Society Society.
Když hlavní lékař vysvětlí fyziologické principy fungování parazita, jeho mladší spolupracovník se na chvíli zamyslí, než prohlásí, že je to šílené. S cynickým úsměvem starší lékař odpoví: „Je to šílené, ale koho to zajímá?“
Do dnešního dne je Cronenbergova vize konzumní společnosti, ovládané neukojitelnou sexuální touhou, je dodnes znepokojivá. Pod dýhou liberalismu se konzervativní hodnoty šíří jako parazit všemi lidskými otvory a pronikají nám pod kůži. Když se dostanou na povrch, jako v Shivers, objeví se v extrémní podobě. Cronenbergův parazit vypadá jako zvadlý falus nebo slizká fekálie. Jakmile parazit vstoupí do těla hostitele, vše znovu nabude zdání normality. Ve chvíli, kdy jsou všichni obyvatelé v luxusním komplexu infikováni, převládá určitá harmonie a klid. Opouštějí ostrov společně pod rouškou tmy a odjíždějí do města ve svých drahých autech. Neviditelná nákaza se dále šíří.
V 80. letech 20. století vědci objevili mikroorganismy přežívající v podmínkách nevhodných pro člověka. Tyto odolné formy života byly pojmenovány extremofily kvůli prostředím, kde se vyskytují. Lidé jsou zodpovědní za zavedení extrémních životních podmínek. Z mikrobiálního hlediska jsou lidé extremofilní a hledají oxidační prostředí.
Ačkoli byla Pařížská dohoda podepsána v roce 2015, nikdo ji dnes nedodržuje. Za několik let se prostředí změní bez ohledu na návrat. „Je to šílené, ale koho to zajímá?“ Neexistuje žádná alternativa.
Nezbývá, než se přizpůsobit se.
Pokud nechceme zastavit tuto nebezpečnou transformaci našeho biotypu, musíme začít transformovat lidský organismus na něco odolnějšího. Vzhledem k tomu, že extremofilové žijí v životaschopných prostředích pro lidi, je většina těchto organismů stále součástí neprozkoumané temné hmoty. Aplikace nových vědeckých poznatků přináší novou naději pro lidstvo. Nebo pro několik vyvolených jedinců.
Před nějakou dobou
americký deník The Washington Post
přidal ke svému názvu před časem
připojil podtitul Democracy Dies in Darkness.
Temná vize současnosti podpořená metalovým švabachem v názvu.
Noviny vlastní Jeff Bezos,
nejbohatší muž na planetě a zakladatel společnosti Amazonu.
Vystavené objekty Pakui Hardware jsou ve stavu rozpadu, rozpadají se na fragmenty a mísí se v nekonečné smyčce času, která se zastavila. Transformace je všudypřítomná, stejně jako těla bez orgánů. Nic nezůstane, pouze kůže a zbytky tělesné tkáně. Ovidius a Kafka v přímém přenosu.
Je jen logické, že výsledek vyvolává nelidský dojem. Jako umělá inteligence v jeskynní laboratoři, která se snaží vytvářet vlastní mikroby pomocí informací dostupných on-line. Mlhovina umělé textilie pohlcuje vystavené plastiky a eliminuje rozdíly mezi materiály.
Poloprůhledná bariéra vytváří vzdálenost a zvyšuje nepřístupnost zobrazovaných objektů. Zároveň rozděluje prostor na interiér a exteriér, čímž vytváří pocit intimity. Fetiš jako odměna i trest. Nacházíme se ve slepé uličce. Na tmavém konci slepé uličky svítí slabé laboratorní světlo.“ (text: Jiří Havlíček)
170 00 Praha 7 - Holešovice
Veletržní 45
Máme otevřeno: středa - sobota: 14.00 -19.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková