Nikola Čulík/ Život a dílo aneb nepovažujme Čulíka za ´ledabylého´!
GHMP - Staroměstská radnice, 2. patro
Staroměstské náměstí 1, Praha 1
9. 1 – 24. 2. 2013
Galerie hlavního města Prahy připravila ve Staroměstské radnici výstavu Nikoly Čulíka. Její název ´Život a dílo´ se zdá být v případě čerstvého absolventa AVU poněkud nepřípadným, avšak výstižně reflektuje koncepci výstavního projektu. Není pojata jako klasický instalační ´Gesamtkunstwerk´, tedy jako umělecké dílo, které spojuje všechny druhy umění, ale jako „totální“ jednota života a díla. Výstava tak přesahuje z jeho klasických kresebných vyjádření do jiných žánrů, jako je video, instalace nebo malba. Tyto žánry rozpouští se snahou o plynulé slití s běžným životem, abychom si nakonec nebyli jisti, jsme-li divákem nebo artefaktem, a zda sám autor není nakonec chodící kresba.
Na výstavě zhlédneme soubor 436 kreseb Nikoly Čulíka, jenž se zabývá vztahem textu a obrazu a vytváří obsáhlý kreslený román. Autor se cynicky ohlíží za mýtem prožitých svých uměleckých let.
Lepenka a tužka si notně užily!
Vstoupíme-li do výstavní síně, jsme nejdříve překvapeni netradičním způsobem instalace kreseb, protože jsme je ledabyle přilepili nevzhlednou lepenkou na stěny prázdné výstavní místnosti. Zároveň jsme stěny doplnili tužkou psanými komentáři, jež vznikaly v letech 2011-2012. Autor komentáře považuje za ´Román, kterej jsem napsal´, jenž je rozdělen na 8 kapitol významově i tematicky odlišených:
1. Maminka zahradnice
2. Budeš tlustý prase, když budeš žrát tu marmeládu
3. Dům úchyla a jiné příběhy
4. Samoslepí
5. Domácí násilí
6. Muž s kosou
7. Bad trip
8. Láska
Nová Čulíkova výstava má tak několik rovin – vedle několika cyklů kreseb, raných i nedávno namalovaných obrazů, zahrnuje i instalace přibližující poněkud depresivní prostředí, v němž dílo vznikalo, a také dialogické video.
Odzbrojující upřímnost Čulíkova
Zvědavě nahlížíme do mikrokosmů a makrokosmů umělcovy mnohovrstevnaté tvorby, kde nalezneme milníky, leitmotivy a záchytné body. Spatříme zde umělcovy „primitivní“ schematické plánky, kterými postihujeme psychologický obraz vztahů mezi aktéry, nebo matrace a schody, které vnímáme jako součást instalace v dolní části galerie. Čulíkovy práce pronikají k našim duším přímo, s odzbrojující upřímností. Život do díla tedy prorůstá „naostro“ -přímo.
Jak hodnotí výstavu kurátorka Olga Malá? (jen část textu)
„Východiskem výstavy na Staroměstské radnici je chronologická osa vzniku jednotlivých prací. V úvodu jsou představeny rané obrazy (autoportréty z roku 2001 a dvě verze Čtoucí dívky dle Fragonarda z roku 2001 a 2003), jsou však rozmístěny záměrně nereprezentativním způsobem a rovnostářsky zahrnuty mezi předměty na výstavu zapůjčené z reálného místa jejich vzniku, tj. umělcova příbytku (matrace, mikrovlnná trouba, TV „tmářská“ lampička). Instalace odkazuje s humorem k prozaickým reáliím života současného umělce a k obvyklým galerijním ateliérovým expozé, jež mají návštěvníkům názorně přiblížit „život a dílo“ zesnuvších uměleckých velikánů….“
Pár slov o autorovi a jeho díle
Nikola Čulík se narodil v roce 1983. Kulturní veřejnost, která sleduje mladou aktuální scénu, upoutal sotva třicetiletý umělec svými emocionálně naléhavými kresbami, které již vytvořil v úctyhodném počtu. Kresby můžeme považovat za jakýsi nepřetržitý umělcův deník. Nepostrádáme v nich záznamy vnitřních pocitů, snů, střetů, otázek, pochybností, nejistot, zklamání, vítězství i proher, i upřímnou, otevřenou a až nelítostnou intimní zpověď.
Přesto se přiznám, že jsem si po Čulíkovi ráda zašla na jinou, nepříliš propagovanou výstavu, Karla Sládka do Clam-Gallasova paláce, kde jsem se potěšila barevnými obrazy mně dosud neznámého malíře. No, platí tady také: „Proti gustu žádný dišputát!“, i když mě počítač zlobí a snaží se mi vnutit místo ´dišputátu´ jiný ´deputát´!
Kurátorka výstavy: Olga Malá
Grafické řešení: Petra Polifková
Redakce textů: Marta Nožková
Fotografie: Tomáš Souček
Instalace a produkce: Diana Brabcová, Radka Lhotáková, Kateřina Adamová, Petr Tlučhoř,
Jan Pavelka, Marek Fryš, Petr Linhart, Jiří Stáhlík, Martin Krsek
Propagace: Miroslav Koláček, Michaela Moučková, Alice Lenská, Lucie Haškovcová
Mediální partneři: ArtMap, A2, Artyčok. TV, ArtMix, Ateliér, Art and Antiques, Metropolis, Rádio Classic, Rádio 1, Pragueout.cz
Staroměstská radnice
2. patro, Staroměstské náměstí 1
110 00 Praha 1
Otevřeno: út - ne 10-18
40,- Kč / 20,- Kč
Hodnocení: 75 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: Tomáš Souček
Jen pro fajnšmekry: z osmé kapitoly – rýmovačky o životě
(opsáno ze zdi na výstavě – tudíž, prosím, bez záruky!)
Miluju tě šestým rokem
do polštáře tečou proudem květy bílých fialek.
Udělal jsem tělu radost za třináctset (ne tak za moc)
do bordelu prvně šel sem milovat se se zrůdou
Miluju tě šestým rokem
děvce teče z pusy proudem peklo bílých fialek.
Tady končí všechna prdel
pět roků a šestej leze z hlavy bezbohý
Svět už dlouho není ďáblem
Svět ne
to jen v mojí hlavě rohy rozklatý
Štědrej večer zase nasral pod stromeček.
Všechny svinstva
srdce bez krve
Jeden zprava
druhý zpředu
dobíraj si Danielu
dva vožralý žraloci
Daniela kurva noci
ponoří se
zvedne kotvy
jen světýlkem (ponorkovým)
Daniela modř svítí
třetí žralok
nějakej Pepa
těsně nad dnem
skoro do dna
světlo svoje rozsvítí
Spolykala další pivo Daniela mysticky.
Pak mě pankáč přijal šéfem
jako tehdá nad Neklidem
smečka bláznů v blázinci
Už sem zase věrným druhem
chtělo by se říct:
soudruhem -
překupníkem tabáku.
Jako Artur
taky v noci
pověděl mi o té moci
Bohů,
kteří v ruce ráno
úslužby mým věřícím
Tak já
špatný překupník
dávám
Bozi navrací
Hluchej Sajfrt šel se vychcat
pohladil mě
jeho slova však sem neslyšel.
Sajfrt dopil všechno pivo
hluše šeptal
němě jsem ho
něžně vyslechl
Potopa
Přístav se noří
Ke dnu
Ke dnu bílé noci
Kotva
Loď
I všichni hosti
děvka noci Daniela
pankáč
taky člen tý smečky
torpéda maj v žaloudku
Kotva zvedá všechny boky
primitivně
primitivy
Sajfrta
a taky Evu
taky kurvu Danielu
nocí noc si odveze
Štědrej večer skončil
Vědec přístav, lodě střežil
pak je potopil
(miluji tě šestým rokem
do polštáře teče proudem peklo bílých fialek)