Úvod > Milan Tittel a Cyril Blažo: Záhradníkov dom aneb výstava plná (nejen našich) emocí…

Milan Tittel a Cyril Blažo: Záhradníkov dom aneb výstava plná (nejen našich) emocí…

05.08.2020 10:31

lítost gallery - Praha

- 29. 8. 2020

Když jsme objevili pozvánku na vernisáž výstavy slovenského kurátora Filipa Vanča nazvané ´Záhradníkov dom´ na pátek 31. 7. 2020 v 18.00 hodin do dalšího zrnka z hroznu svébytných žižkovských galerií, a to do lítost gallery do Vlkovy 23 (původně sídlila před rokem v Holešovicích), kde měly být vystaveny práce Milana Tittela a Cyrila Blažo, neváhali jsme a v žhavém letním podvečeru vyrazili.

Proč? I proto, že po žni výstav slovenských autorů v Praze v roce 2018, v roce 100. výročí vzniku ČSR, po jejich minimalizaci v roce 2019 a hlavně po totálním útlumu letošním, je každé setkání se slovenským tvůrcem svátek. A Cyril Blažo, našemu webu známý z prestižní přehlídky slovenských autorů, jež se konala v roce 2018 v Domě U Kamenného Zvonu (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/sonda-1-pribeh-slovenskeho-post-konceptualniho-umeni-aneb-ked-ma-opustila-frajerka-tak-mi-pomohlo-viktor-freso/ ) je nejen Slovák, ale Bratislavan. A Bratislava nám - jak pravidelní návštěvníci www.www-kulturaok-eu.cz mohli poznat z článků vzniklých za našeho pobytu v ní - učarovala.

Zase spolu

Na rozdíl od nám již ´známého´ Slováka Cyrila Blažo je spoluautor výstavy Čech Milan Tittel, z Litomyšle, kam - když zdraví dovolí - máme namířeno jako tehdy do té Bratislavy.

Jak to o dílech Milana Tittela (* 1966 Litomyšl) v ´předmluvě´ k výstavě pravil Aurel Hrabušický, umělecký kritik a historik, absolvent filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, jenž byl kurátorem Sbírky nových médií a později i sbírky fotografie v Slovenské národní galérii v Bratislavě a který se věnuje vizuálnímu umění Slovenska v posledním století:

„Na začátku je třeba říci - práce Milana Tittela se nenabízejí na první kontakt, neoslovují přímo a bez přípravy. Jeho dílo má i jakousi populární vrstvu a snadno srozumitelný humor. Například známá figura - zdráhám se říci socha - bratislavského Čumila - se v Tittelově podání mění na memorabilie, drobný památkový předmět, jakýsi miniaturní náhrobní kahan.

Ale hlavní část jeho díla se nepoddává tak snadno. Připomíná to situaci, kterou navozuje Vladimír Havrilla, jinak Tittelův učitel z výtvarné akademie, ve svém projektu Ten minutes. Projekt počítá s podzemním prostorem vždy pro jednoho člověka, naprogramovaném tak, aby v něm návštěvník za 10 minut prošel důkladnou tělesnou a duševní očistou, která vede ke krátkodobé meditaci. A podobně zocelený by měl divák přistoupit i k Tittelovým dílům.

Vyžadují zvláštní typ soustředění, zbavení se jakýchkoliv myšlenkových předsudků, očekávání, které zvykneme spojovat s uměním. Musíme se jednoduše vypnout, přerušit obvyklý koloběh převzatých a mimovolních myšlenek, dostat se k meditaci, jakémsi beztížném stavu mysli. Samozřejmě nemusí to být spojeno s buddhismem nebo jinou východní naukou, tak vzdálenou našemu obvyklému přístupu ke světu, ale je to v něčem obdobné.

Jen tak jsme, alespoň do jisté míry, připraveni vstoupit do Tittelova světa. Umělec k výstavě přistupuje jako k souvislému a celistvému dílu, které téměř sochařsky modeluje a kurátor tedy musí čekat, co z toho vzejde. Materie výstavy totiž sestává z drobných objektů, nebo spíše prostorových intervencí objektového typu, které sice fungují i samostatně, ale v dané souvislosti mají funkci polotovaru. Nejčastěji fungují jako malé záchytné body v prostoru, člení ho a vytvářejí volné vizuálně i sémantické spojení. Ty jsou však rozvrženy na větší vzdálenosti, fyzické i mentální, proto jsou i méně zřetelné, těžší sledovatelné.

Zvlněný sloupec slepených mincí, připomíná miniaturní točený sloup, kroutí se jakoby v optické deformaci, odrazem světla na hladině. Dojem optického lomu v obraze, předmětu ponořeného do tekutiny vyvolává i série miniaturních kulečníkových koulí, které plavou ve vodě jako žloutek v tekutém bílku. Tento obraz vidíme - mimo jiné - na jednom ze záběrů ´dvoukanálové´ videoinstalace Záhradníkov dom, která fiktivně rozšiřuje prostor výstavy do jakýchsi prostřídávajících se, pohyblivých dvoustran. Vzniká tak jakési posuvné, dynamické portfolio, autorské album, které shrnuje značnou část autorovy tvorby posledního desetiletí.

Zmíněné je ale jen návod, jeden z možných. Smysl některých motivů zvláště v souvislosti s hlavním tématem zůstává přes úsilí i kurátorovi výstavy nepřístupný. Pokud divák přistoupí k výstavě s dostatečně otevřenou myslí, bude snad úspěšný i tam, kde kurátor selhává.“

A co Cyril Blažo?

Milan Tittel se nebrání spolupráci s dalšími výtvarníky. Naopak, je záměrně a aktivně vyhledává. Staví totiž svoji osobitou tvorbu velice rád do kontrastu, avšak pozitivního, měnícího se v přínosný dialog. A na výstavě ´Zahradníkov dom´ se tak děje. A dokonce takříkajíc československy, takže milý a přínosný dialog, výměna nápadů, zkušeností i jen tak vůbec, mezi specifickým českým autorem a neméně specifickým autorem slovenským.

Mgr. art Cyril Blažo, ArtD. (* 1970 Bratislava)

absolvent VŠVU Bratislava
2009: tam ukončil i své doktorandské studium
od 1999 vyučuje na Trnavské univerzitě

V současnosti vede předměty kresba, grafika, písmo a grafický design, v nichž se zaměřuje na základy těchto výtvarných médií a buduje technické, technologické a kreativní základy tvorby u studentů.

Zúčastnil se výstav slovenského umění v zahraničí (Zwischen Objekt und Installation v Dortmundu, 1992, Slovak Art for Free v Benátkách, 1999, Check Slovakia Berlín, 2004.) Vystavoval na mezinárodních výstavách současného umění (Blue Fire, 3. Biennial of Young Art v Praze, 1999, Výtvarné doteky Visegrádské čtyřky v Ostravě, 2001 Hot Destination / Marginal Destiny II. v Brně, 2004, Prague Biennale 2 v Praze, 2005).

Samostatně vystavoval opakovaně v Bratislavě,

v Brně a v roce 2007 v Kunstverein München Mnichov.

věnuje se kresbě, grafice, fotografii a koláži
jeho díla byla publikována v časopisech Profil, Flash Art, Fragment K, Park, Labyrint Revue, Vlna
2002: získal Cenu města Banská Bystrica na trienále Současná slovenská grafika
jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě a Středoslovenské galerie Banská Bystrica

A náš osobní dojem z výstavy?

Chodíme všude včas. Tak, že vchod do lítost galéry k naší lítosti při příchodu byl ještě uzavřen. Vteřinová lítost nedržela jak vteřinové lepidlo, neboť minutu poté se dveře do tajemného průchodu jednoho z žižkovských domů otevřely a zůstaly tak po celou dobu zahájení výstavy.

Galerie Lítost se nachází (nedaleko od ní se nachází galerie Radost) v malebném a až překvapivě uklidňujícím vnitrobloku, či spíše vnitrodvorku, plném květin a pohody, v nějž se převtělila opuštěná autodílna. Dnes je to noblesní galerie současného umění a designu, zaměřená na ´spekulativní design a časové umění´, jak to vedení galerie definuje. Kouzlem a profilací galerie je, že na svých výstavách a programech představuje zajímavé spolupráce umělců, designérů, kulturních odborníků a specialistů řady odvětví. Výstava ´Záhradníkov dom´ není výjimkou. Dodejme, že vznikla ve spolupráci s bratislavskou galerií Photoport, prestižní galerií na Rovniankově ulici 4 ve čtvrti Petržalka.

Pro nás osobně to mimo vše uvedené, co pozorný divák (drtivá většina exponátů je na videu) spatří, bylo i velice milé pohlazení. Zadní trakt galerijního prostoru nabízel tři - pro nás - nostalgické klipy z Bratislavy. Zaujaly nás hlavně dva. Jeden z překrásného dunajského nábřeží, o němž jsme na www.www-kulturaok-eu.cz několikrát psali a druhý (scéna s ping pongovým míčkem), s perfektním fórem pro diváka, z nezapomenutelného moderního a malebného chrámu umění Danubiana, který se nachází na březích Dunaje.

Odcházeli jsme povzneseni

z výstavy,

prostředí