Mezinárodní styl – zahraniční architekti v českých zemích 1902- 1935 aneb měli bychom se poučit ze zlatého období moderní architektury na našem území
Mezinárodní styl – zahraniční architekti v českých zemích 1902- 1935
13. 6. 2021 - 12. 9. 2021
Winternitzova vila
-page-001.jpg)
České země bývaly odnepaměti často poctěny snahou světových architektů zanechat na našem území svoji stopu, svoji stavbu, kterou by vytvořili speciálně do našeho prostředí a v kontextu naší architektury. Výstava - nevelká rozsahem, leč bohatá informacemi – vyzdvihuje pozoruhodné osobnosti světové architektury, které svými projekty obohacovali naši architekturu.
Výstava představuje kurátorský výběr připravený naším předním teoretikem architektury, publicistou a neúnavným spolupracovníka Českého rozhlasu – stanice Vltava, Adama Štěcha, který na této stanici pravidelně představuje posluchačům zvukem a na webu stanice i obrazem nejpozoruhodnější stavby vrcholné moderní architektury z celého světa.
Pro výstavu ve vile Winternitz připravil výběr významnějších i zcela zapomenutých projektů, které zanechali na území našeho státu významní představitelé evropského modernismu z první poloviny 20. století - do roku 1935.
Oslava znovuprobuzené kultury ve velkém stylu
Výstava, která ve vile Winternitz otevřela znovuoživené kulturní dění po útlumu plynoucím z celosvětové pandemie, byla zahájena ve velkém stylu. Koncertem našeho špičkového basbarytonisty světového významu, který skoro hodinu zpíval přítomným z terasy vily a rozezvučel svým hlasem radost a naději v uších i srdcích posluchačů shromážděných nejen na zahradě vily, ale také v přilehlých ulicích a okolních domech. O koncertě referujeme ale na jiném místě podrobně.
Nakoukněme do projektů světových architektů
V tomto článku chceme upozornit na výstavu, která se koná ve vile Winternitz a která má mimořádně silný přesah. Stačí totiž jen uvést několik ze 17 zastoupených osobností světové architektury, jejichž projekty jsou na výstavě připomenuty. Stačí uvést jen pár jmen, Josef Hoffmann, Marta Stama, Erich Mendelsohn, Jacques Groag či Ludwig Miese van der Rohe a i méně zasvěceným je jasné, že na výstavě vstupujeme do pomyslné „síně slávy“ architektů.
Vznik této výstavy rozsahem sice nevelké, ale odborným a vzdělávacím obsahem mimořádné, přibližuje její kurátor, Adam Štěch, následovně:
„Od ledna do dubna 2021 jsme se s fotografem Tomášem Součkem rozhodli navštívit rozmanitá místa naší republiky a objevit a zdokumentovat současný stav významných i zcela zapomenutých staveb, které u nás v první polovině dvacátého století navrhli a postavili zahraniční architekti. Koho však můžeme v této době zahraničními architekty označit? Složitá národnostní situace na našem území v první polovině dvacátého století v mnohém totiž znesnadňuje přesné vymezení pojmu ´zahraniční architekt´.
Do našeho výběru jsme tak zahrnuli hned několik skupin architektů, kteří mají vůči českým zemím přinejmenším nesnadně zařaditelné postavení. První skupina je v tomto ohledu nejjednodušší. Do ní patří zahraniční architekti, kteří byli do českých zemí pozváni svými klienty a postavili zde většinou pouze jeden projekt. Nikdy tu však nežili ani nestudovali. Jedná se především o německé tvůrce, jakými byli Ludwig Mies van ver Rohe, Erich Mendelsohn, Bruno Paul, Hans Richter, Thilo Schoder, Heinrich Lauterbach, Rakušan Fritz Reichl nebo Holanďan Mart Stam. Podobnou kategorii tvoří tvůrci, kteří pocházeli ze zahraničí, ale na určité období se v naší zemi usadili a rozvíjeli zde svou tvorbu. K nim patří především Slovinec Jože Plečnik nebo Nikola Dobrović, který se sice narodil v Pécsi, ale byl srbského původu a u nás studoval a krátce působil.
Vůbec nejkomplikovanější situace vychází z politických a národnostních poměrů ještě před vyhlášením samostatného Československa v roce 1918. Bylo to především na konci devatenáctého století, kdy se na našem území, zejména na Moravě, narodila celá řada významných architektů. Byli mezi nimi zvučná jména počátků moderní architektury Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich, Hubert Gessner nebo Adolf Loos. Všichni jsou rakouskými architekty. V té době ještě Československo neexistovalo a všichni tak byli občané Rakouska-Uherska. I tak je život a práce těchto tvůrců významně spojena s českými zeměmi a pozdějšího Československa, kde všichni tito architekti intenzívně pracovali. K nim patří i židovští žáci Adolfa Loose, včetně Heinricha Kulky, Paula Engelmanna nebo Jacquese Groaga, kteří se sice narodili na našem území v době Rakouska-Uherska, ale žili zde a pracovali během první republiky. Nakonec všichni udělali velkou kariéru po druhé světové válce daleko za našimi hranicemi a stali se pionýry moderní architektury v dalekých exotických zemích.
Poslední skupinou jsou židovští architekti, většinou německého a maďarského původu, kteří mezi dvěma světovými válkami pracovali v Praze, Brně i dalších větších městech anebo v oblasti Sudet.
Díky obsáhlé publikaci Splátka dluhu, kterou o významu pražských německých architektů vydal historik architektury Zdeněk Lukeš v roce 2002, jsme se tímto tématem nezabývali a vybrali do našeho výběru pouze některé původem maďarské architekty, kteří působili v Brně. Mezi nimi byli například Zigmund Kerekes nebo Zoltán Egri.
Toto složité národnostní složení jen reflektuje turbulentní dobu první poloviny dvacátého století u nás i v celé středí Evropě. V současnosti se nám ale jeví více než aktuální. Co nám vypovídá o stavu současné společnosti a práci architektů dnes? Z tohoto pohledu se zdá být mapované období mnohem víc kosmopolitní a rozmanitější.
Ať už je to jakkoliv, naší výstavou oslavujeme diverzitu a intenzívní výměnu myšlenek a přístupů, které na tehdejší architektonické scéně panovaly.
Ve výsledku se nám tedy podařilo navštívit a zdokumentovat 17 architektonických realizací od stejného počtu tvůrců. Na snímcích Tomáše Součka jsme je bez příkras zachytili v jejich současné autenticitě, i přesto, že stav některých objektů je žalostný. U tvůrců, kteří mají na našem území vícero realizací, jsme vybrali vždy ty, které patří k těm méně známým. Výsledkem je konzistentní fotografická esej mapující slavné i nepříliš známé projekty od špičkových architektů, jejichž osudy jsou velmi rozmanité a jejichž národnostní zařazení je někdy velmi složité. Ale není to vlastně jedno? Každý vynikající umělec je pravým světoobčanem, který může promlouvat ke každému bez ohledu na původ, národnost, jazyk nebo rasu.
A nakonec ještě poznámka: Ve výběru chybí práce Adolfa Loose. Nebylo třeba připravovat dokumentaci. Jeho práci totiž mistrovsky reprezentuje dům, ve kterém se výstava koná. Winternitzova vila. A ta se tak stává samo o sobě zcela přirozenou součástí celé výstavy.“
Velice podnětná výstava
Nejnovější výstava ve Winternitzově vile nás diváky tedy upozorňuje na stavby, o kterých už vesměs mnoho nevíme a jsme tak ochuzeni o vhled do mistrovství těch, kdo spolutvořili s našimi architekty té doby, vynikající obraz místní moderní architektury. Vidíme, jak otevřeně a svobodně přistupovala česká společnost a zadavatelé i sami naši architekti staveb k zahraničním „konkurenčním“ tvůrcům. Bez zjevné zášti a malicherných ústrků ze strany nejrůznějších zájmových skupin a úřadů. V porovnání se stavem podobného přístupu k současným osobnostem, které by chtěly přispět k povznesení naší architektury, je to značně markantní rozdíl. Stačí zmínit tahanice kolem projektu Jana Kaplického, ústrky činěné návrhům Evy Jiřičné pokud jde o naše osobnosti architektury, jež se ale proslavily ve světě a zde, v jejich původní vlasti, je čekaly jen problémy. Ale platí to i o zahraničních osobnostech. Za jiné, lze zmínit nedávné „vytěsnění“ zájmu o naše prostředí od španělského architekta Santiaga Calatravy či neustále dokola diskutovaný a zpochybňovaný projekt britské architektky Zahy Hadid. A dalo by se zmínit i o dalších případech k naší škodě...
Text: Richard Koníček
Foto. Wenca Nikoníček
Mezinárodní styl – zahraniční architekti v českých zemích 1902- 1935
13. 6. 2021 - 12. 9. 2021
Winternitzova vila
Na Cihlářce 10, 150 00 Praha 5
tel: 776 711 382
Facebook Winternitzova vila
Více o koncertu: