Město Jeseník aneb bloumáme ulicemi, sbíráme informace a dojmy či farmářské trhy také potěšily…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce, že tropy se budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Město Jeseník nás překvapilo hlavně svým okolím. Ostatně proto jsme tam na týdenní dovolenou jeli. V podvědomí nám z dávných školních let znělo zafixované, že Lázně Jeseník jsou vhodně pro duševně choré. A tak jsme si řekli, že to je právě to pravé místo pro nás a náš pobyt. Nejeli jsme ale do lázní, ale do penzionu ve městě. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/). Stačilo však pár minut pobytu, pár kroků městem a rychlé rozkoukání, abychom pochopili, že to tak jednoduché, jak si to pamatujeme ze školy, nebude. A tak jsme náš týden trávili s očima na stopkách, hlavou otevřenou, novinářským blokem v ruce a internetem za zády. Ale hlavně, s foťákem…
Nehledáme, raději objevujeme ...
Nikdy se systematicky nepřipravujeme na námi navštívené místo. Jen si zjistíme základní fakta k výběru místa a k příjemnému ubytování. Chceme být totiž překvapeni. Odstrašujícím příkladem je nám dávný kolega, jenž, ať jel kam jel, měl svůj blok nabitý bezpočtem informací, jež studiem vyčetl doma a pak lítal, jinak se to říci nedá, jako šílený po daném městě či místě, aby nalezl, co měl v bloku, odškrtl to a považoval to za ulovené. Nevíme, zda dělal někomu doma výřad úlovků, ani zda šílel, když něco z vypsaného nenašel, ale rozhodně z pobytu neměl nic než odškrtaný blok. Naše metoda je jiná. Troufáme si říci dobrodružnější a romantičtější. Nepřipravujeme se. Jen díváme, kolem a dáme se unášet či ohromovat tím, co se nám připlete do cesty. Někdy zjistíme už tam, z nějakého infozdroje, co že jsme to natrefili, jindy, to netušíme až do návratu, kdy třídíme fotky a zpětně bádáme v přivezených podkladech, které ukořistíme. Nejčastěji někde v infocentru, či jinde (berem vše jak smrt, jak říkával jiný kolega, přítel a autor řady faktografických knih o Praze). A když to vše i tak nefunguje, tak to, jak se říká ´vyguglujem´. Je to přece jen rychlejší, než bádat po knihovnách a v našem archivu, co nám ve své době plnil byt. A pak zíráme. Co jsme minuli, ale i co jsme objevili. To hřeje nejvíc. V tom je kouzlo našich cest bez přípravy. Pro nás rozhodně víc uspokojujících než odškrtávání naservírovaných povinných položek v bloku.
O městě Jeseník
První historická zmínka o Jeseníku je z roku 1267, před 753 lety. Byla jasná, ale vágní. „Místo zbavené lesa, Vriwald (pak Vrowald, Vrienwalde, Freynwalde, Frajvald až k Frývald). Dnes Jeseník. O generaci později se už ale o Jeseníku píše v kronikách a listinách jako o městě.
Odborníci to vysvětlují
„strategickou polohou na soutoku Staříče a Bělé,
kudy se vinula stezka ze Slezska na Moravu“.
Proto tu již v roce 1284 stála vodní tvrz (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vodni-tvrz-jesenik-aneb-expozice-carodejnicke-procesy-na-jesenicku-ci-o-nejtemnejsi-historii-na-morave/).
A sloužila až do roku 1945 jako správní centrum. Naleziště železné rudy městu přinesla hamry a bydlení pro dělníky. V roce 1326 bylo hamrů již třináct. Město se, podle odborníků, vyvíjelo „promyšlenou a plánovitou kolonizací“ pod patronací vratislavských biskupů.
O kostele a faře z roku 1318 jsme psali (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/cirkevni-pamatky-mesta-jesenik-aneb-jak-jsme-videli-zahledli-ci-k-nasi-skode-prehledli/).
Ale nejen správa duchovní, ale i světská bděla nad městem. Světská od roku 1295.Tehdy jsou zmíněna městská fojtství a panský dvůr. Rozrůstající se město dotvářel komplex vsí (Frývaldov, Česká Ves, Široký Brod a Bukovice).
Město prosperovalo.
Ale strategická poloha na významném vojenském tahu způsobila i problém. Za třicetileté války město bylo opakovaně poničeno. V 17. století hořelo. I o tom už píšeme jinde. Ale žilo dál a vzpamatovalo se. Přispěli k tomu pláteníci, kteří měli - až do ztráty Slezska v roce 1742 - skvěl ý odbyt. V té době přišel Jeseník i o horní právo a daňové zvýhodnění. To byl také problém. Až do průmyslové revoluce. V roce 1822 Adolf Rayman ale založil továrnu „na jemné prádlo“ a o městě, v němž se šilo, se vědělo po celém světě. Další jemu podobní, tedy opravdu podnikatelé, ne nepodnikavci a developeři, jaké známe dnes, změnili město v průmyslové centrum. Jeseník se stal v roce 1850 městem okresním. Průmysl potřeboval lidi, ti bydlet a podnikatelé též. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/mesto-jesenik-aneb-zde-najdeme-stavebni-klenoty-ci-divejme-se-kolem-sebe-poradne/).
Zlomem byl rok 1888. Dorazila železnice. (viz. náš. článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jesenik-jako-krizovatka-aneb-od-ovciho-mostu-pres-moravskoslezsky-semmering-az-po-autobusovy-terminal/).
A od 20. let 19. století navíc nastal rozvoj lázeňství. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky%3a-prameny-%c2%b4zive-vody%c2%b4-aneb-lekar-leci%2c-ale-uzdravuje-priroda%e2%80%a6/ ).
Takže v roce 1890 byla zřízena městská nemocnice, v roce 1872 chlapecká a v roce 1888 i dívčí měšťanka, v roce 1913 reálné gymnázium. O Voršilkách, jež se tu usadily v roce 1881 a jejich klášterní škole, kterou otevřely v roce 1888, jsme také psali v článku o církevních památkách.
Koncem 19. století se v Jeseníku začal rozvíjet i cestovní ruch a vznikaly návazné ubytovací kapacity. Vše šlo dobře až do 30. let 20. století, kdy se kola dějin počala točit v neprospěch města. Nejprve se projevila Sudetoněmecká strana, pak město po Mnichovu bylo včleněno k Německu a Češi vyhnáni, aby se po roce 1945 karta obrátila a Jeseník se pro změnu zbavil populace německé.
Nastalo stagnační období čtyřicetileté, kdy necitlivé excesy v jeho řízení připravily město o hodnotné historické zástavby na úkor výstavby panelové. Pohled na městskou architekturu a urbanismus se po roce 1989 změnil, ale nevratné škody a ztráty už nikdo nenahradí. Své způsobila i povodeň z roku 1997.
Město Jeseník má i své mimořádné osobnosti
Mimořádné osobnosti se rodí či působí všude. Některé ´jen´ s významem místním, jiné přesahují hranice města a často se o nich ví i mnohem dál. Jeseník uvádí na svých stránkách řadu vynikajících osobností. ( https://www.info-jesenik.cz/mesto/cz/historie/osobnosti.htm).
Světového významu jistě dosahuje jméno zakladatele lázní Vincenze Priessnitze (1799 - 1851) (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/).
Naopak jistou kuriozitou je zařazení Aloise Nebela, fiktivní postavy černobílé komiksové trilogie (viz, náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-horni-lipova-aneb-kde-v-nadrazni-stanici-se-natacel-filmovy-alois-nebel/).
Mnoho dalších osobností se stalo i čestnými občany města Jeseník. /https://www.jesenik.org/cz/volny-cas-v-jeseniku/364-cestni-obcane-mesta.html).
Seznam je samozřejmě poznamenán změnami ve složení obyvatelstva. Z moderního období jsme v něm nalezli i celkem očekávaná jména, jimž bylo také uděleno čestné občanství (1935 -Tomáš Garrigue Masaryk, 1948 - Edvard Beneš a v dobovém kontextu i Klement Gottwald…).
Společenské i historické centrum města - Masarykovo náměstí
Dominantou náměstí je v jeho středu nepřehlédnutelná renesanční radnice z roku 1610. Pravidelný tvar náměstí dokládá, že bylo při výstavbě města stavěno tzv. na ´zeleném drnu´. Dnes se říká spíš na zelené louce. Radnice se stala obětí požáru v roce1696 a byla proto přestavěna. Další přestavby do dnešní podoby se dočkala v roce 1710. Potvrzuje to i letopočet u městského znaku nad vchodem budovy. Radnice, kde sídlí i současné vedení města, je památkově chráněna. Rekonstrukcí prošlo i Masarykovo náměstí.
Radnice města Jeseník
Informace o radnici čerpáme z materiálu, který pro město vypracoval Jan P. Štěpánek v roce 2007 podle následujících informací - K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2000 a Seznam nemovitých a kulturních památek okresu Jeseník, Olomouc 2001.
Obdélníková, patrová budova s věží a lucernou je v podstatě barokní stavba z roku 1710 s renesančním jádrem z roku 1610, která po r. 1841 dostala ještě klasicistní fasádu. Představuje přirozený střed centrálního náměstí a symbolicky i střed města.
Městské nezbytnosti
Jeseník jako město plní řadu funkcí.
Většinu využít jsme však nemohli - bazén, koupaliště, fitcentrum, úschovny a půjčovny kol
-
jiné nechtěli.
Ale i tak jsme se zajímali i o tyhle městské nezbytnosti.
Jesenická nemocnice a. s., v centru města je menší, moderně působící zařízení. Jak jsme zjistili, poskytuje lůžkovou i ambulantní péči okresu Jeseník a sousedícím oblastem. Slouží asi 42 000 obyvatelům. Je jediný poskytovatel akutní lůžkové zdravotní péče regionu. Mimo okresní nemocnici jsme objevili i další atraktivní objekt, zdravotnické zařízení UNIMED Jeseník, spol. s r. o. Tato instituce je v provozu od roku 1993 a zaměřuje se na vnitřní lékařství s celou řadou specializací a vzdělávání či doplňující odborné praxe v oboru praktické lékařství.
A co průmysl?
Město Jeseník disponuje i průmyslovou zónou. Zónu Za Podjezdem najdeme v prostoru bývalých kasáren. Snaží se tak navázat na místní tradici a zázemí průmyslové výroby, i když město Jeseník patří k tzv. ´strukturálně postiženým regionům´. Zóna vznikla revitalizací vojenského areálu a město na jejím rozvoji má zjevně zájem. Město pravidelně finančně přispívá na rozvoj lokality a atraktivnost pro investory. V roce 2005 zde byla proto realizována výstavba inženýrských sítí. V roce 2011 následovalo zbudování části silnic, chodníků, osvětlení a odvodnění za více než 10 milionů korun. V roce 2017 byla celá zóna plynofikována. Zónu tvoří několik bloků na ploše 26 ha. V čase naší návštěvy tu působily společnosti z oborů zařízení pro gastronomii, výroba farmaceutických přípravků, opravna vozidel a jiné.
Umělecká škola Jeseník
Jako každé město má i Jeseník i své kulturní zázemí.
My ho nevyužili, raději jsme víc putovali,
ale pozornost jsme mu trošku věnovali.
Ve městě totiž působí významná Základní umělecká škola (ZUŠ) Jeseník.Vznikla v roce 1948 jako Hudební učiliště. Sídlila v Lidovém domě, dnes je to Divadlo Petra Bezruče. V roce 1950 přesídlila do nynější hlavní budovy, tehdy berního úřadu. Budova byla původně místním formanstvím a jejím středem projížděly průjezdem kočáry s koňským spřežením. Dosud se zachovaly zbytky průjezdového oblouku a boční ochranné sloupky. Počet žáků činil až 200. V roce 1958 při škole vznikl taneční kroužek a Baletní studio. V roce 1961 vedla škola obory - hudební, taneční, výtvarný a literárně - dramatický a v Dolní Lipové měla pobočku.
V roce 1971 vznikl Dechový orchestr mladých. Od roku 1976 existuje další dislokované pracoviště v Lipové Lázních. V roce 1978 Alois Složil s klavíristy Věrou a Vlastimilem Lejskovými založil Schubertovy mezinárodní soutěže pro klavírní dua. V roce 1984 vznikl Smyčcový soubor. V roce 1990 dostala škola dnešní jméno - Základní umělecká škola Jeseník a měla 775 žáků. Od roku 1995 je jejím zřizovatelem město a začal Varhanní festival v Jeseníku. V roce 1998 vzniká Kytarový soubor, později Kytarový orchestr a pěvecké sbory Zvonky a Zvonečky. V roce 2000 proběhla 1. Mezinárodní soutěž smyčcových orchestrů v Jeseníku a Mezinárodní festival dechových hudeb v Jeseníku.
V roce 2004 Mezinárodní soutěžní festival smyčcových orchestrů - Orchestráda. V roce 2014 slaví Smyčcový orchestr Jeseník 30 leta křtí CD „…a šmytec!!!“
V 2015 začal festival „Koncert k poctě Pavla Jurkoviče“ a Dechový orchestr mladých se s mažoretkami SZUŠ taneční s.r.o. Jeseník účastnil jako první a jediný soubor prestižního Shanghai Tourism Festivalu.
Od roku 2016 má školav užívání další budovu, v ulici Alšova, kterou jsme měli možnost obdivovat. V roce 2018 získali členové školy Zlaté pásmo s vyznamenáním, cenu vítěze kategorie a cenu za nejlepší provedení povinné skladby na Mezinárodní soutěži v Praze a křtí CD „Filmové hudby“. Žáci koncertovali také s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Smyčcový orchestr Jeseník přivezl z bulharského Sozopolu opakovaně 1.cenu, zvláštní cenu pro dirigenta a další 2 ceny.
Hedvičin sál
Díky lázním se do Jeseníku sjížděla smetánka i movití klienti. Pestrá a četná společnost toužila po náročné léčbě i zábavě. Pro účel zábavy vznikala ve městě i v lázních kulturní a zábavná zařízení. K nejpozoruhodnějším patří budova Hedvičin sál. Historizující neorenesanční stavba vznikla za přispění města a firmy Regenhart und Rayman v roce 1890. Postavila ji místní firma arch. Rudolfa Zelenky. Téhož architekta a stavitele, jenž v Jeseníku projektoval a postavil kostel v Bukovicích, Jesenickou nemocnici či hotel Koruna a hlavně provedl přestavbu Kostela Nanebevzetí Panny Marie.
A proč ta Hedvika?
Nad vchodem budovy stálo HEDWIGSAAL na znamení, že stavba je zasvěcena sv. Hedvice, patronce Slezska. Svatá Hedvika Slezská (1174 - 1243) byla v roce 1267 svatořečena Klementem IV. S Annou Přemyslovnou založila benediktinský klášter na Lehnickém poli a v roce 1203 založila i cisterciácký klášter v Třebnici. Byl to první ženský klášter na území Slezska.Tam se také po sérii ran osudu nakonec uchýlila a věnovala blahu lidu - zakládala nemocnice a ošetřovací ústavy.
Původní budovu Hedvičina sálu podle historiků zdobila (zčásti dosud místy zdobí) štuková výzdoba. V kartuších byla uvedena jména hudebních skladatelů: Bizeta, Glucka, Schuberta, Wagnera, Webera a Haydna, u vchodu reliéfy hudebních skladatelů Mozarta a Beethovena. V nikách sochy Múz.Therpsychoré (jedna z devíti múz, dcera Diova, bohyně, Múza tance) a Polyhymnie (další z dcer Dia, bohyně múzických umění).
Velký sál pojal až 1000 hostů a byl využíván ke spokojenosti lázeňských hostů i místních. Pořádaly se tu koncerty, divadelní představení, taneční bály, zábavy, výstavy a společenské akce. Objekt na frak dostal za socializmu. Opakovaně a necitlivě byl přestavován, za své vzaly jména a portréty skladatelů i Múzy. Vnitřek byl nesmyslně přepažován, vysoký strop využit k vestavbě patra a zadní část domu byla úplně zničena. Mimo to se na budově podepsala i říčka Bělá, v jejíž bezprostřední blízkosti stojí. Vlhkost vzlíná až k základům budovy jako spodní voda. Po roce 1989 se budova ocitla v soukromých rukou. Aktuálně tam je prodejna elektra. Podle vyjádření spolumajitele byla provedena alespoň izolace základů…Kulturní centrum z Hedvičina sálu už nikdy nebude, a tak je alespoň snaha vrátit budově čelní fasádu v někdejší barevnosti.
Klub Plíživá Kontra
Doba se mění a je otázkou, zda by dnešní klientela lázní preferovala právě Hedvičin sál s jeho programem. Doba a lidé v ní žijící, zejména mladí, žádají jinou zábavu. Dokladem je hned naprotějším břehu Bělé zdroj současné zábavy, klub Plíživá Kontra. Založen byl v roce 2000 s tím, že bude v rámci pubu a internetové kavárny provozovat i kulturu
„trošku jinak než stávající kulturní instituce.
V malém a nezávisle.“
A zdá se, že se to daří. Ne, že bychom snad v klubu byli, to už by se pro nás nehodilo, ale pozornosti nám neunikl. Byť jen v době mimo provozní. Cestou na Čertovy kameny (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/z-jeseniku-na-certovy-kameny-aneb-kam-se-leze-podle-retezu-ci-at-si-zlato-certi-nechaji/ ). Jak jsme zjistili, tak vyjma letních prázdnin, se tu pořádají každoměsíční koncerty a dvouměsíčně i výstavy.
Malé pódium slouží divadlům malých forem. Klub má k dispozici projekční techniku a promítací plátna v hlavním sále i třech dalších prostorách. Tak se promítá, stejně jako doplňují různé besedy projekcí.
Jak zní anonce klubu:
„Kontra nabízí prostor všem,
kteří chtějí prezentovat svou tvorbu,
ať už hudební,
výtvarnou,
fotografickou,
filmovou atd.,
a prostory jsou otevřeny kurzům,
burzám, neformálním i formálním setkáním,
malým firemním akcím atd.
Samozřejmostí je i prostor pro nekuřáky.“.
Inu, doba se mění, a to, co kdysi nabízel protilehlý Hedvičin sál,
dnes nabízí Klub Kontra. Jen v poněkud jiné formě.
Farmářské trhy ve městě Jeseník
Má-li se ale ve městě najít průsečík zábavy takříkajíc pro všechny, jsou to nesporně farmářské trhy. Konají se na Masarykově náměstí, jsou zdarma přístupné a je tam náramně veselo a zajímavo. Rádi jsme se zúčastnili. Čas, kterého jsme za našeho týdenního pobytu při snaze dosáhnout mnoho cílů, které nás zajímaly, čas strávený na trzích stál ale za to.
Jesenické farmářské trhy jsou hlavně místem nákupů. Ale nejen konzum jim vládne. Tržiště jsou už od pradávna místem setkávání, zábavy a odpočinku. Při naší návštěvě jsme míjeli pulty stánků prohýbající se ovocem a zeleninou, pečivem, uzeninami, lahůdkami, paštikami a sýry, prodávala se marmeláda, med, nechyběla ovocná vína, medovina, koření, perníčky a valašské frgále, stejně jako standardní občerstvení a všelijaké řemeslné výrobky. Vše regionální produkty.
Podle pořadatelů až z okruhu 150 km (!) od města. Tedy i z Polska. Nechyběl program pro děti a tzv. Mateřské centrum. Všem pro radost hrála muzika. Ne pasivně z reproduktoru, ale živá. Snaživá dívenka jak o život zpívala největší hity rozhlasové produkce. Zdarma, ale nenápadný klobouk u jejích nohou prázdný nezůstal. I my přispěli. Bylo tam milo.
A protože nás při toulkách městem zaujalo i mnoho míst a věcí, jež spoluvytvářejí místní velice příznivý veřejný prostor, dovolíme si příště věnovat pozornost těmto ´drobnostem´, jež činí pobyt v ulicích, parcích, náměstích a zákoutích města příjemným. Ale to zas někdy jindy.
Hodnocení: 100 %
Připravil: Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková