Lucie Raškovová: To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka aneb jak na to, když se chceme dostat dál, než zatím jsme
Lucie Raškovová: To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka
27. 5. až 20. 6. 2021
Galerie Hollar
„Lucie Raškovová do společnosti nezapadá. A ani o to nestojí. Na nic si nehraje, nezakládá si na své práci, mnohé grafiky a knihy bez váhání rozdala. Z ambicí a ega si tropí žerty u druhých i u sebe a v Poličce vystavené deníky jsou okouzlující zejména upřímnou, prostořekou satirou. Jsou neformální, nekorektní a občas trošku na hranici vkusu. A jsou si toho vědomy.“
Tato slova byla napsána na okraj jedné z výstav mimořádné autorky, pedagožky a propagátorky grafiky a grafických technik Lucie Raškové. A nutno říci, že její nejnovější výstava v Galerii Hollar to opět plně potvrzuje.
Výstava grafik, autorských knih, ilustrací a kreseb naší významné a neúnavné pedagožky, která zasvětila svůj život grafice a jejím módním i téměř zapomenutým technikám, Lucie Raškové, ve znovuotevřené Galerii Hollar, má podivný název. Bez znalosti autorky nebo alespoň jejího životního příběhu a - bez nadsázky – lze říci, že i jejího poslání, se název výstavy grafiky bude podivným vskutku zdát. Stačí ale znát pár slov z autorčina vyznání a paralela, jíž touto větou charakterizuje své celoživotní usilování, dovede diváka k pochopení názvu a jeho ocenění, jakožto ideálního kréda, paní Lucie Raškovové.
Lucie Rašková na okraj této výstavy
„Když jsem před bezmála pětadvaceti lety nastupovala po absolutoriu na pozici asistentky vyučující základy grafických technik a hlubotisk, těšila jsem se na dlouhé diskuze, které se svými studenty povedu nad vznikajícími grafickými listy o finesách grafického řemesla, osamoceném údělu grafika, a představovala si okamžiky společné radosti z hledání a nalézání, které lze zažít jen při společné práci. Postupem času jsem zjistila, jak jsou takové rozhovory vzácné, a z nemnoha studentů, kteří byli naladěni podobně jako já, se stali moji přátelé. Když jsem se pokoušela své mnohaleté pedagogické působení shrnout do jediné nezpochybnitelné věty, jakéhosi profesního kréda, na nic zásadního jsem nepřišla. Na jazyk se mi neustále vkrádala věta, To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka, kterou v pedagogickém procesu používám nejčastěji, protože studenti si jí obvykle na uzávěru lahve s ředidlem nepovšimnou. Stala se tedy jaksi „samovolně“ názvem této výstavy. V přeneseném smyslu však také znamená, že nechci pouze představit reprezentativní výňatky ze své dosavadní práce, ale ráda bych ukázala i některé grafické postupy, ke kterým mě dovedla nutnost improvizace, jindy zase náhlé zjištění, že už dlouho cosi naprosto zřejmého přehlížím, nebo „pouhá“ zvědavost, co se stane, když…
Radost z práce, znovuobjevování časem pozapomenutých postupů, stejně jako zapojování nových materiálů do starých technik je zábavné a vzrušující. Jestliže se snažím studentům vštípit základní pravidla a technologické postupy disciplíny, musím logicky nejprve sama vyzkoušet, co se přihodí, pokud nástroje, tiskový tlak nebo materiál použiji jinak, než je obvyklé. Potřebuji to ale vědět především z vlastní nutkavé potřeby posouvat hranice pravidel. Pokud se je snažím porušovat, musím je mít nejprve zažitá a teprve potom hledat odpovědi na důsledky jejich nedodržení, vedoucí tu a tam k překvapivým závěrům. A nejen to, vedou také k radosti z dobrodružných objevů, které by nemohly nastat bez úcty a pokory k řemeslu.“ (LR)
Zvědavost a zvídavost zkrátka přitahují
Když jsme mezi přívalem pozvánek oživujících tak bolestně dlouho vyprahlý pramen výtvarného umlčení, po znovu otevření galerií, objevili osobní pozvánku od vedoucí Galerie Hollar a tajemnice SČUG Hollar Kateřiny Slezákové, byl náš výběr, kam ano a kam to už nestihneme, celkem jednoznačný. Jméno vystavující autorky, Lucie Raškovové, nám bylo povědomé. To za prvé. V letitém archivu www.www-kulturaok-eu.cz , v němž je už bezmála 4 500 článků, vesměs o výtvarném umění, jsme však žádný článek o ní neobjevili. To za druhé. A za třetí? Ten název výstavy. „To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka.“
Všichni textaři písňových hitů dobře vědí, že úderný slogan a název songu, už sám o sobě zadělává na hit. A název výstavy? V běžném standardu máloinvenčních názvů jiných výstav, je s tímto titulem zaděláno přímo na superhit. Takže? Nelenili jsme a jen co se brány „našeho“ milovaného a prosluněného Hollaru otevřely, byli jsme tam. A první. A? Nezklamali jsme se. A poučili. A – konečně i my - objevili svébytnou osobnost - Lucii Raškovovou.
Z Chuchle parádním cvalem až na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou
Už jen vhled do životaběhu Lucie Raškové cosi o její duši napovídá. Vystudovala totiž prapůvodně jezdectví a chov koní. A, jak známo, kdo má rád koně a rozumí jim, ten musí být moudrý a dobrý člověk. Což Lucie Raškovová je. Ale její touha po vyjádření se k světu kolem, ji nakonec dovedla k výtvarné průpravě. A důkladné. Uměla si vybrat, či jí osud přihrál, excelentní průvodce na její cestě. Nejprve studovala svoji budoucí alma mater, VŠUP – atelier ilustrace a grafiky u profesora Jiřího Šalamouna, kde studium zakončila státní závěrečnou zkouškou a diplomovou prací. Pak následovaly dvě stáže. První na Hochschüle für kunst und design v německé Halle u profesorky Ingrid Schuldheiss a druhá na Mezinárodním litografickém sympoziu grafiky v městě umění zasvěceném, v Lipsku, u profesora Christiana Müllera. A nakonec přišla na řadu účast na akci opravdu mimořádného významu na Mezinárodní letní akademii, konané v rakouském Salzburgu pod názvem Sommerakademie für Kunst und Design. A tu tam vedla nezapomenutelná akademická malířka Adriena Šimotová.
Takto vybavena, nepočítáme-li její největší vklad vlastní zápal a invenci, vstoupila 15. 9. 1997 na svou někdejší školu, VŠUP Praha. Zprvu jako asistentka později odborná asistentka, kde jinde, než na katedře grafiky. A působí tam již ono jí samou zmíněné bezmála čtvrstoletí. Dodejme, že tohle její pedagogické působení neprospělo jenom řadě jejích studentů, ale – protože dál i tvoří a všestranně se projevuje - přesah jejího významu vykračuje za brány školy. Dokladem budiž především její knihy. Uživatelsky úspěšné a odborně didakticky prospěšné. Odborníci u nich vysoce oceňují zejména sazbu (ve spolupráci s Jaromírem Šťouralem), a to pro hravost, odvahu zdravě experimentovat s kompozicí a barevnost. Však je také výtvarné a řemeslné zpracování jejích knih označováno jako pozoruhodné.
Takže, vzhůru na výstavu
Zajímavě a nápaditě řešená výstava má opravdu vysokou vypovídací hodnotu. Lajk se z ní poučí a odborník? Vlastně také. Což není rozhodně málo. A neznalý, jako jsme byli na počátku my? Ten se nejen potěší krásnými díly, ukázkami prací a přesahy, jež „umí“ Lucie Raškovová opravdu inspirativně, ale pozná i osobnost, kterou – ke své škodě – dosud neznal.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Lucie Raškovová: To víčko nemusíte odšroubovávat, je v něm dírka
27. 5. až 20. 6. 2021
Galerie Hollar
Smetanovo nábř. 6, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 737 288 309
