Lines Bastion 2020 aneb kterak se nám ty naše životy za ten uplynulý rok pomotaly
Lines Bastion 2020
Tak jako na počátku bylo slovo, tak v případě Lines Bastion 2020 Jana Dostála byla dvě nákladní auta plná železných prutů. Tak jako kamenosochař teše dlátem skálu, tak jako dřevosochař jiným dlátem otesává kmen, tak Jan Dostál vlastnoručně ohýbá do požadovaného tvaru železné pruty. A nakonec se objeví dílo, které okem zírá na Vyšehrad, dílo, chapadly oplétá Bastion a stejnojmennou restauraci, a hlavně dílo, které promlouvá. Ke každému. Každý z nás mu ale rozumíme jinak. Po svém. Je to proto, že Jan Dostál nám nenabízí „nějak“ pojmenovatelné dílo, nýbrž průnik do nitra onoho díla, do nitra sochy. A tím i do nitra naší představivosti.
Jan Dostál, opravdu své skulptury tvoří sám a vlastnoručně ohýbá jednotlivé železné pruty až vytvoří dílo. To není běžné a není to ani zvykem u světových tvůrců pracujících srovnatelným způsobem ze srovnatelného materiálu. Patří tak mezi - doslova - pouze několik několik tvůrců, kteří svá díla doopravdy tvoří a ne jen navrhují a nechávají je pak sestrojit týmem profesionálních řemeslníků. Není tedy nic divného na tom, že právě Jan Dostál byl vybrán, aby vytvořil hlavního exponát pro Expo 2020, jež se bude ze známých důvodů v Dubaji konat až letos, od 1. října 2021.
1,5 km zakružených profilů…
Charakteristiku objektu instalovaného na parkán Bastionu XXXI zvaného U Božích muk, vyjádřil dokonale uznávaný odborník a kurátor instalace Martin Dostál, takto:
„Linie táhnoucí se nepřerušovaně prostorem, která se zamotává / odmotává v průběhu své cesty, znázorňuje volnou kresbu prostorem. Místo tužky a papíru používám ocel a prostor. Stejně jako u kresby mění člověk přítlakem tloušťku linie, zde se uvedené mění použitím různých druhů profilů. Tento živý rostoucí objekt byl vytvořen přímo na místě. Reaguje tak na architekturu místa a volně proudí od vstupu, přes restauraci až po finální objekt, který rámuje průhled na Vyšehrad. V této linii probíhá 1,5 km zakružených profilů, zobrazujících vířící energii prostorem zachycenou v čase.
Rukopis Jana Dostála se od počátků jeho tvorby formuje přes různé materiály, se kterými pracuje (hlína, dřevo, sklo a pryskyřice), až do momentů, kdy poprvé potkává ocel, ve které se jako autor definitivně našel. Tento materiál mu umožňuje pracovat od malého měřítka až po monumentální rozměry. Postupným skládáním drobných geometrických prvků (variabilů) vznikají mnohaprvkové struktury, vytvářející sochy tematicky vycházející ze živočišné sféry, kde autor postupně redukuje realitu do geometrických tvarů, či sochy komunikující v čistě abstraktní rovině. Výsledná díla nejsou povrchově uzavřená, ucelená jako u klasických soch, nýbrž je autor nechává záměrně otevřená, aby bylo možné vnímat i prostor uvnitř. Otevřenost soch nabízí divákovi nahlédnutí do vnitřního prostoru objektů.“
Bastion XXXI U Božích muk
Bastion se nachází 210 – 230 m n. m. a tvoří součást někdejších novoměstských hradeb v úseku od ulice Na Slupi nahoru na Karlov. Dovětek k názvu, ono U Božích muk má proto, že tu opravdu kdysi stála Boží muka. Dnes je tu místo nich 990 m² původního gotického opevnění Nového Města, z let 1348 – 1350, součást hradeb vinoucích se od Vyšehradu přes údolí Botiče na Karlov, v místě hradebního parkánu 620 metrů vysokých. Gotická hradba byla součástí opevnění Nového Města pražského založeného a budovaného podle plánů Karla IV.
V letech 2010 – 2011 proběhla revitalizace tohoto bastionu, vznikl parkán a místo bylo zpřístupněno veřejnosti. Mimo jiné pro krásné výhledy na protější Vyšehrad, dole se nacházející Nusle, ale s dohledem až na protější, smíchovský břeh Vltavy a dokonce až na Malou Stranu.
Vzniklý úpravný parkán, byl pokryt trávníkem, a zasvěcen kulturním akcím ve veřejném prostoru. Součástí aktivit jsou koncerty, ale především - výstavy. Ne náhodou dostala revitalizace a výsledná stavba hlavní cenu na 6. ročníku Grand Prix Architektů a je zapsána mezi třicítku „nejzajímavějších staveb republiky uveřejněných v ročence Česká architektura/Czech architecture 2010–2011. Bastion je celoročně volně přístupný od 11 do 24 hodin z Horské ulice.
Bastion – galerie skvělých umělců
Na parkánu Bastionu XXXI U Božích muk, po revitalizaci, bylo možno shlédnout celou řadu výstavy. K nejpozoruhodnějším patřila výstava Olbrama Zoubka (2012), Radka Andrleho (Femme Fatale, 2013), Zdeňka Maniny (Obyčejné vztahy, 2015), Michaela Gabriela (Hráči, 2018), Oty Janečka (Sochy, 2019). Výstava Jana Dostála (Lines/Čáry) je důstojným pokračováním ukázek tvorby této vybrané společnosti autorů.
Jan Dostál (6. srpna 1992, Olomouc)
Jan Dostál je sochař, žije a tvoří v Olomouci. Absolvent brněnské Fakulty výtvarných umění při Vysokém učení technickém. Poprvé na svou tvorbu upozornil v rodném Olomouci, v roce 2015 instalací ocelové sochy „Vetřelce“ na střechu domu (Šemberova ulice). V roce 2019 pak zaujal i Prahu, svými dvěma plastikami („Stvůra“ a „Stély“) instalovanými v rámci Mezinárodního sochařského festivalu „Sculpture Line“.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Více:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/tom-kus-sochy-aneb-kdyz-clovek-cloveku-vlkem-je-/