Leevi Toija: Free Man / Restricted Man aneb podobnost je to jen čistě náhodná?
Leevi Toija: Free Man / Restricted Man
Galerie NIKA
11. 2. 2021 – 4. 3. 2021
„I been to so many different places. Almost too many. Cannot even remember where all i’ve been to. I remember this one time I was about to start a tour…“
"Byl jsem na tolika různých místech. Skoro příliš mnoha. Nemůžu si ani vzpomenout, kde jsem všechno byl. Pamatuji si, že jsem se jednou chystal na turné… “
Leevi Toija
Jsme v zajetí. Viru a restrikcí. Dodržujeme je. V sebeobraně, ze zodpovědnosti k jiným, z poslušnosti k ustanovením i z rozumu. Ale v zajetí jsme. V trochu nezbytné, trochu dobrovolné, trochu obavné - vnitřní emigraci. Čtyři stěny, pár nezbytných směrů, respirátor na obličej. Mizí naše osobnosti, mizí naše zvyky, mizíme do uzavření svého minisvěta. Činíme tak, proto, že nám nic jiného nezbývá. Chceme přežít, protože toužíme zase žít. Uzavřeni do své kabiny řítícího se kamionu Svět. Nám nic jiného v dané chvíli (…chvíli?) nezbývá. Ale jsou lidé, kteří do takové kabiny usedli dávno, dobrovolně a ne z obav a nutnosti, ale touhy po romantice a životě za volantem mohutného tělesa jejich kamionu. Novodobí nomádi civilizace. Není v tom kus podobnosti?
Free Man / Restricted Man - Svobodný muž / omezený muž
Audiovizuální výstava Leeviho Toiji: Free Man / Restricted Man je postřeh nad jevem, který asi ne každého z nás v pandemickém roce 2020 napadl. Ale když si ho - díky autorovi expozice - uvědomíme, je to ono. Jsme na tom až příliš podobně jako kamioňáci brázdící svět bezpočet hodin v samotě svých kabin – domovech (nebo samotkách?) na kolech. Zažíváme díky lockdownu pocity těchto králů silnic a díky výstavě Leeviho Toiji si uvědomujeme, že to není jen romantika, to snad kdesi na počátku, ale že je to zkušenost s uzavřeným a relativně bezpečným prostorem, který je vlastně srovnatelný s tím naším městským a jen občas - mírně a v mezích zákona - příměstským. My máme možná větší komfort bydlení, řidič kamionu toho zase víc kolem sebe vidí. Ale jinak? Nápad a postřeh studenta fotografie na pražské FAMU Leevi Toija, který přetvořil do svého videa nazvaného zcela jednoznačně, Free Man / Restricted Man, je nanejvýš aktuální. Srovnání, ke kterému nás přivádí, je plné otazníků, jež si klademe při čtení nápisů se záběry tiráků na jakémsi parkovišti.
Jak, že se to píše v anonci k výstavě? „Super-moderní silniční koridory, cestovní trasy, jež kdysi umožňovaly nebývale zromantizovanou svobodu, jsou nyní okleštěny časovými limity a povinnými pauzami. Antropologická dialektika ne-místa Marca Augého se tak nutně propisuje i do samotného prožívání řidiče sedícího v korbě nákladního auta. Toijovo dílo vybízí k pochopení neznámého a nutně tematizuje způsob žití, jenž je většině z nás vzdálen.“
Vzdálen, ale okolnostmi do jisté míry vnucen. A snili-li jsme kdysi, v mládí, o úžasném odpoutání a volnosti za volantem kamionu řítícím se napříč planetou (autor těchto řádek, ano) tak s odstupem chápeme, že líc vší romantiky, má i svůj reálný a nepříliš pohodový rub.
Tak jako karanténa v době Covidové…
NIKA je studentský výstavní nonstop prostor
Nika jakožto galerie, má už svou téměř desetiletou historii. Není produktem současné galerijní nouze. Ale když nouze naučila i Dalibora housti, tak nás naučila nemíjet Niku jako cosi na okraji, ale objevit ji jako jeden z mála paprsků kultury v šedi nekulturna.
Galerie Nika náleží Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, jako startovní ranvej pro vlet studentských nápadů do veřejného prostoru. A od počátku usiluje oslovit široké publikum. Nevycházelo-li to dřív tak jak by si tvůrci i VŠUP přáli, tak dnes se NIKA už zdaleka nenachází „jen“ kdesi ve vestibulu metra Karlovo náměstí, zhruba pod pomníkem Františka Palackého, ale nachází se v jednom z pramála dostupných center, určených pozornosti veřejnosti truchlící po vizuálním – osobním a ne jen on-line neosobním – zprostředkování.
Galreie Nika nabízí studentům možnost realizovat nové, site-specific výstavní projekty stejně jako právě zde prezentovat své práce již dříve vzniklé. Oválná vitrína monumentální velikosti zároveň vybízí k promýšlení instalačních řešení ušitých na míru a je tedy sama výzvou i inspirací“ jak ostatně stojí i v rodném listě této galerie.
Zakladatelkou galerie Nika je Tereza Jindrová. Od začátku roku 2020 galerii spravují Zuzana Dusilová, Mariana Pecháčková a Eva Slabá. Kurátorkami roku 2019 byly Kamila Huptychová a Alice Vítková, v průběhu ak. roku 2017/2018 vedly galerii Klára Hudáková a Tereza Škvárová, v roce 2016/17 pak Lenore Jurkyová a Michal Vaníček. V ak. roce 2015/16 kurátorovala NIKU Tereza Hrušková, která ve šk.roce 2014/15 spolupracovala na realizaci výstav s Markétou Jonášovou. 2013/14 spoluvytvářela výstavní program Jana Pavlová, v ak. roce 2012/2013 Adéla Procházková a Tomáš Klička. Výstavy se v galerii konají každý měsíc.
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková
Leevi Toija: Free Man / Restricted Man
11. 2. 2021 – 4. 3. 2021
Galerie je otevřena 24 hodin, 7 dní v týdnu
Metro B, Karlovo náměstí, vstup přes Palackého náměstí
