Bechyně - březen 2017
Původně to mělo všechno jiný motiv. Už v našem článku, věnovaném městu Bechyni a důvodům, proč jsme tam zamířili, to celé jasně vysvětlujeme. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bechyne-aneb-o-meste-chodnikem-po-ceste/).
Jenže jak už to tak bývá, člověk míní, pánbůh, či osud, či zlomyslná náhoda, či co mění.
Ano původně jsme tu chtěli běhat a skotačit po stezkách mládí (doslova) a nakonec jsme se sem jeli léčit. Týden před odjezdem nás na www.www-kulturaok-eu.cz totiž postihl úraz. Pohybového aparátu, v našem případě kolena jednoho z nás. A hned otázka zněla: odjet nebo neodjet?! Zásah lékařů byl sice zpohybňující, ale stav byl spíše zpochybňující. Lékaři ovšem radili, jeďte, právě tam patříte. A měli pravdu. Patřili jsme tam. Pajdajících „pajduláků“ byly Lázně Bechyně plné a přilehlé město protkané. Takže jsme tam plně zapadli.
V Bechyni se léčí především artritidy a artrózy
O Bechyni jsme věděli dost. I to že jsou tu jedny z nejstarších lázní v Čechách. Dokonce jsme si do nich na týden, dávno před skutečným odjezdem (a před úrazem), zajistili i ubytování. Říkali jsme si, že nás tam budou hýčkat, koupat ve vaničce, masírovat, a tak, a mezi tím, že si budeme lítat po městě a jeho okolí. To byl plán. Ale co se tu přesně léčí, jsme neřešili. Pohříchu, že neřešili. A ejhle, jako bychom si to přivolali. Ono se tam léčí to, co nás na čas vyřadilo z normálního provozu. A my se najednou, chtě nechtě, začali zajímat, konečně, i o to, co že se to v té Bechyni vlastně léčí. A bechyňské Lázně nám to pak předvedly v plné parádě a zcela aktuálně.
V Lázních Bechyně se od začátku až dodnes léčí především artritidy (revmatická artritis, progresivní polyartritida) a artrózy(včetně koxartrózy), a také jiné deformační artrózy provázené funkčními poruchami, osteoporóza, nemoci nervové, Bechtěrevova nemoc, metabolická onemocnění s postižením kloubů, bolestivé syndromy šlach a svalů, vertebrogenní bolestivý syndrom a bolestivé syndromy svalů, šlach, podkožních tkání ať už infekčního či poúrazového původu, předoperační a pooperační stavy (tzv. TEP) s použitím náhrady kloubní a jiné hrůzy. No, prostě nás ve stavu odpovídajícímu našim věkům. A k léčbě se preferuje vynikající přírodní zdroj, vzácná slatina, která se sem dováží z lázněmi vlastněného rašeliniště, nacházejícího se na blízkých Komárovských blatech. Slatina je totiž mocným zdrojem přírodních léčivých peloidů, bohatá pryskyřnatými a aromatickými látkami.
A tak jsme se – když nás to už potkalo - začali poctivě zajímat i o historii lázeňství v Bechyni vůbec. A zjistili jsme, že má opravdu hodně dlouhou tradici. Plná tři století a něco přes….
Lázeňský komplex
Po našem příjezdu se nás ujal námi předem zvolený lázeňský komplex. I když ne dle původního plánu coby relaxující rekreanty, ale naopak coby léčící se pajduláky. Komplex lázní tvoří domy Olga, Šárka, Libuše, Božena, Vlasta, Jana a Dalibor i Lázeňský hotel Lázně Jupiter. Vše je to situováno na poklidný, ale (naštěstí!) nepříliš vzdálený okraj města. A poblíž autobusového i vlakového nádraží. Pro nás, pajduláky, jak stvořené.
Areál lázní tvoří sice víc budov, ale hosté jsou tu tak nejen ubytováni, ale rovnou léčeni, relaxováni a stravováni. V podstatě tedy žádné dlouhé přechody, vše je pěkně v jednom chumlu.
Za 300 let se samozřejmě mnohé změnilo. Momentálním vrcholem je zcela nové, moderní a podle nás v duchu jakéhosi neofunkcionalizmu vybudované lázeňské centrum, jemuž dominuje relativně nový (2003) hotel Olga (už tím jménem nám byl sympatický – hádejte proč…), v němž jsme i bydleli a léčili se a dkud jsme pajdali na své výpravy po městě. Ostatní domy nedisponují až takovým kompletem služeb, a pajduláci musejí přece jen poněkud přecházet. I když schůdně a pár metrů daleko. Ale přece. My, ubytovaní v lázeňském domě Olga, jsme to měli až na jídlo pod jednou střechou. Od recepce, přes přijímací kancelář, bazén, ordinaci, vířivky, sauny a prostory pro poskytování všech potřebných (a myslitelných) léčebných procedur (vodoléčebná terapie, přísadové koupele, bazén, vířivá koupel, vodoléčba, peloidní procedury, slatinné koupele a zábaly, elektroléčba, galvanickéa čtyřkomorové lázně, ultrazvuk, solux, magnetoterapie, masáže klasické, reflexní, i podvodní /ne podvodné/, aromaterapeutické a tělocvik individuální, skupinový i v bazénu, techniky reflexní terapie, lymfodrenáž, plavání, vířivé koupele a zejména ty zmíněné slatinné zábaly a koupele a aplikace tepla a chladu jako kryoterapie či naopak parafin a kdo ví co ještě).
Skoro vše, co šlo, na nás za ten týden i vyzkoušeli. Jenže, co si budeme povídat, týden, je na sešlost věkem, zvící skoro třičtvrtě století, málo. Ale dělali, co mohli, to ano.
Jen v jednom jsme měli smůlu…
Tak trochu jako ironie osudu se nám, pajdulákům, zdála, jinak ale lákavá nabídka různých aktivit (povětšině pohybových), jež Lázně Bechyně připravují pro své hosty ve spolupráci s Informačním centrem města Bechyně. No, považte: půjčovna kol, tenisové kurty, stolní tenis nebo biliardové stoly, projížďky na koních, služby prvního jihočeského golfového klubu a jejich pole s 9 jamkami, tréninkové golfové hřiště, anebo prohlídky věže kostela sv. Matěje…
Tak raději trochu historie
Zjistili jsme, že nejstarší (dosud) zpráva o Libušiných lázních v Bechyni je z roku 1730. Od počátku Bechyňské lázně (až do roku 1816) přináležely k "Panství bechyňskému". Léčba slatinou se tu aplikovala od 16. století. Když pak navíc (1728) byly objeveny i minerální prameny, mohla být (1730) postavena i první opravdová lázeňská budova, tehdy tzv. Libušiných lázní.
Vynikajících léčebných výsledků Libušiných lázní si povšimli postupně i mnozí význační pražští lékaři a profesoři. A ti se ale ve svých závěrech jednoznačně shodovali, při vší úctě k místním provozovatelům, že lázně jsou tu vedeny – no, řekněme – nepříliš odborně. A že jejich mimořádné účinky tak poněkud ztrácejí na možnostech. A proto dali hlavy dohromady a iniciovali (v Praze) družstvo, jež posléze lázně v Bechyni zakoupilo (1884) za nemalou částku 11.000 zlatých. Totéž družstvo pak předělalo lázně a léčebnou balneoterapii k obrazu té momentálně nejmodernější balneologické i hygienické úrovně.
Lázně Bechyně se pod patronací družstva ale neudržely dlouho. Od zlomu 19. a 20. st. docházelo - ke škodě lázní - k častým změnám majitelů, a z toho plynoucího kolísání úrovně lázeňské péče. To dobré nebylo. Pro lázně i pro věhlas města Bechyně. A tak se v roce 1912 rozhodlo město k radikálnímu kroku - zavedlo nad lázněmi nucenou správu města Bechyně.
Po 1. sv. válce (1923) se stal majitelem „Libušiných lázní v Bechyni nad Lužnicí“, jak se správně nazývaly, Josef Krátký. A ten si už lázní hleděl, jak měl. A také investoval.Vroce 1934 například nechal zbudovat novou hlavní budovu v moderním stylu 30. let (nám sloužila za jídelnu, a jakožto obdivovatelé funkcionalismu jsme z ní byli u vytržení), a také rozšířil stávající objekt Šárka o celé nové severní křídlo. Rozšířil ale i léčebné metody a prostředky.
Po roce 1948 byly lázně samozřejmě, jako všechno, znárodněny a od roku 1957 spadaly dokonce přímo pod ministerstvo zdravotnictví. V souvislosti s tím dostaly také – oproti půvabnému názvu Libušiny lázně, přežitku to minulosti – socialisticky těžkopádný, popisný a značně inertní název: Československé státní lázně Třeboň, léčebna Bechyně.
Což jim už zůstalo po celou dobu budování lepších zítřků. Ale záhy po roce 1989 se dočkaly velkých změn i lázně. Dnes (od 1992) jsou Lázně Bechyně s.r.o. nestátní, plně zdravotnické zařízení, specializující se – z definice - na léčbu a rekondici pohybového ústrojí.
A to už jsme téměř v současnosti. Úplně nová etapa Lázní Bechyně se, jak už bylo uvedeno, datuje rokem 2003. Od zprovoznění („našeho“) zcela nového lázeňského domu Olga, jenž se stal vskutku moderním centrálním léčebným a ubytovacím objektem. A naším přechodným domovem a naším zázemím pro naše týdenní pajdání Bechyní. Nutno dodat, že opravdu luxusním a pamatujícím na vše. Třeba i na takové pajduláky, co už nedopadají ani do toho blízkého města, natož pak do okolí. Ke komfortu lázní proto bezesporu patří, mimo jiné i skvostný interiér, promyšlená a vzhledná architektura i vnitřní uspořádání. Je tu prostor pro odpočinek i zábavu, pro posezení s lázeňskými souputníky a dokonce je v objektu, kromě heren, čítáren, knihovny i galerie. Ano, galerie se vším všudy, nazvaná podle specifického prostoru, kam je situována - Záliv. Ani tu jsme samozřejmě nemohli, stejně jako řadu jiných zajímavostí, i přes to naše pajdání, pominout(viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ryba-na-suchu-aneb-kdyz-kulturu-preneseme-i-k-nasim-pacientum/).
A proč byly Libušiny lázně pojmenovány jako Libušiny?
Je asi každému jasné, že legendy, pověsti a zkazky se zpravidla míjejí se skutečností a historickými fakty. Že to ve skutečnosti nikdy nebylo tak romantické, jak to líčí ústní podání. Ale na druhou stranu je také třeba říci, že legendy mají mnohem větší šmrnc a že se přece také říká, že na každém šprochu je pravdy trochu. Takže, kdo ví…
Jak vznikla Bechyně a její jméno, podle historických faktů, se zmiňujeme dostatečně v našich článcích (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bechynska-naucna-stezka-aneb-stredoveke-opevneni-mesta-bechyne-stoji-za-to/ a https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bechyne-aneb-o-meste-chodnikem-po-ceste/), ale zkusme si připomenout i to, co vyprávějí dávné pověsti.
V nich se totiž říká, že město založila bájná kněžna Libuše. Ale proto, že měla své vladařské a jiné povinnosti na vzdáleném Vyšehradě, musela tam přece spatřit vidět to své město veliké, jehož sláva se pak hvězd má až dotýkat, tak svěřila (lénem, jak se tehdy říkalo) celou oblast dnešního Bechyňska, jedné ze svých věrných družek. Ta družka měla na dnešní dobu poněkud nestandardní jméno. Jmenovala se prostě - Bohyně. No, a jak tedy vznikl název města Bechyně je už asi jasné. Jméno kraje a města, nazvaného podle své první majitelky Bohyně, předrmolili nezřetelně artikulující občané časem na Bechyně a bylo to.
Uznejte, nejsou pověsti krásné? A dobře a rády se poslouchají a interpretují. Hlavně místními vlastenci. Takže vliv, či snad přímo kult, kněžny Libuše byl v Bohyni – Bechyni, odedávna silný. Není tedy divu, že byli místní dokonce přesvědčeni, že právě v Bechyni se nachází dokonce i hrob téhle naší pramáti vlasti a první Přemyslovny - kněžny Libuše.
Žel realita a fakta jsou – jako vždy - o poznání méně idylická. Ale že i fakta a dokonce ta technická mohou mít někdy půvab romantiky, dokládá další z bechyňských pozoruhodností, technická památka - Most duha. Ale o tom, a o všem, co s tím souvisí, zase příště.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček
