Kontroverze/Controversies (8.9. - 13.11. 2011)
Kontroverze/Controversies (8.9. - 13.11. 2011)
Pražská Galerie Rudolfinum představuje putovní výstavu o právní a etické historii fotografie, kterou připravilo Musée de l´Elysée Lausanne ve Švýcarsku.
O co se na této zajímavé výstavě jedná? O poměrně málo známý fakt, že již před 150 lety mnohá z fotografií vyprovokovala soudní proces a dostala se tak do ohniska etických a právních debat. Mnozí fotografové byli nuceni účastnit se soudních jednání, a to často ovlivnilo i jejich následnou kariéru.
Každá fotografie propojuje soukromý prostor s veřejným, a může se stát zdrojem sporů i konfliktů, často končících až před soudem. Zákony, myšlení i nepřekročitelné meze zobrazování se od jedné země či kultury ke druhé značně liší. Paradoxní spor mezi svobodou a omezením je tak vepsán už do samotné fotografie. Fotografové v jakékoli oblasti jsou poplatní pravidlům, jejichž meze jsou bez ustání prověřovány, neboť zákony se opožďují za vývojem techniky i mravů. Fotografie mohou být publikovány desítky let a potom najednou zakázány, jiné mohou být naopak volně šířeny poté, co určitou dobu kolovaly tajně či důvěrně. Je to vždy otázkou interpretace daných fotografií a smyslu, který je jim přisouzen. Fotografové tak často bojují o to, aby jejich zobrazení byla uznávána jako originální umělecká díla a zasloužila si ochranu autorských práv.
Proč právě tyhle fotografie a ne jiné ?
V současnosti mnohá muzea v duchu komercionalizace požadují poplatky za fotografie, které již nejsou chráněny autorským právem, a ty jsou často vyšší, než za současné obrazy. Proč jsou některé fotografie cenzurované a stíhané, či zakázané? Výstava se pokouší přinést alespoň částečnou odpověď. Ať už jde o dokumentární, módní, reportážní, umělecké či vědecké fotografie, ať už jde o portréty, akty, krajiny, fotomontáže, jejich interpretace či přesahy, všechny fotografie mají jeden smysl: Přijetí či odmítnutí tohoto smyslu na základě historických situací. Jsou-li posuzovány z hlediska zákona, mají tento smysl především na základě určitého čtení či interpretace, jež jsou odrazem (v dané chvíli!) vládnoucí ideologie.
Osm desítek fotografií
V galerii zhlédneme přes 80 exponátů, zahrnujících období od 40. léta 19. století po současnost, které byly takto vnímány. Až zde si můžeme uvědomit, jaké proměny společenského povědomí o tom co je skandální či proměny etických hranic evropské společnosti za uplynulých 160 let nastaly. Když se totiž konflikt stane kontroverzí, vyjadřuje to určité citlivé místo či napětí ve společnosti dané doby. A také to, jak na fotografii pohlíží dobový soud v liteře zákona. Vždy záleží především na způsobu, jak je vnímána nebo vykládána určitá problematika, jev, událost, a to pak odráží i převažující ideologie daného okamžiku.
Doprovodný program jako bonus
Není náhodou, že do doprovodných programů byl zařazen mimo jiné i dokumentární snímek Marca Wieseho - Děvčátko s napalmem. Týká se - ve své době - krajně kontroverzní a různě ideologizované, rozhodně ale nejslavnější a nejznámější fotografie minulého století, kterou zdá zřejmě každý (napalmem popálená, nahatá, běžící a plačící vietnamská holčička), jejímž autorem je Nick Ut.
Lewis Carroll (1832-1898)
Alice Liddell jako žebrající dítě, 1858
Lewis Caroll se setkal s Alicí Liddell, pětiletou dcerou děkana Christ Church College v Oxfordu. Mezi ním a dítětem vznikl silný vztah. Fotografické schůzky s Alicí, ale rovněž s jinými mladými dívkami, vyvolávaly různé pověsti o jeho osobě. Tento portrét žebrajícího dítěte dal debatě jasnou formu. Přímý a provokativní pohled mladé Alice, jejíž postoj a sugestivní oblečení prozrazovaly pohlavní touhu fotografa. V roce 1880 Lewis Carroll fotografování náhle a bez vysvětlení zanechal. Ke konci života dokonce část svých fotografií zničil a jeho rodina po jeho smrti odstranila i některé stránky z jeho deníku. Dosud se jej nepodařilo rehabilitovat jako fotografa, protože se stále ještě nerozptýlila ona podezření, která ale nemůžeme dodnes opřít o žádný prokázaný fakt.
Frank Fournier (narozen 1948)
Omayra Sánchez, Armero, Kolumbie, 1985
Tato fotografie byla pořízena v roce 1985 krátce po výbuchu sopky Nevado del Ruiz. Proud bahna, uvolněného erupcí, tehdy způsobil smrt 24 tisíc lidí. Mladou dívku Omayra Sánchez uvěznily sutiny. Záchranáři se ji pokoušeli vysvobodit celé dva dny a tři noci, ale potřebná záchranná technika nedokázala dorazit včas. Nakonec vyčerpaná Omayra zemřela na selhání srdce. Její důstojnost a statečnost pohnuly celým světem. Fotograf rychle poznal, že zde už nemůže nijak pomoci. Proto podal alespoň svědectví o utrpení této mladé dívky. Ale i po obdržení ceny World Press Foto Award v roce následujícím nepřestal pochybovat. Je vůbec možné takto ukazovat utrpení a nesnižuje se tím pak jeho vážnost? Na druhé straně aleje otázka, zda by si ještě někdy někdo vzpomněl na tragédii v Armeru nebýt právě této otřesné fotografie…
Elsie Wright (1901-1988) a Frances Griffiths (1907-1986)
Víla podává Iris květiny, 1920
V roce 1916 si Frances Griffiths a její sestřenice Elsie Wright, ve věku 10 a 16 let, hrály na yorkshirském venkově. Dívky si vypůjčily fotoaparát a chtěly dokázat existenci nadpřirozených bytostí. Po vyvolání filmu rodina s úžasem konstatovala, že na fotografiích jsou doopravdy vidět víly. Slavný spisovatel, autor mimo jiné i příběhů Sherlocka Holmese, Sir Arthur Conan Doyle, byl těmito obrazy ale okamžitě nadšen. Jejich ohlas byl tehdy tak silný, že se víly z Cottingley staly doslova národní událostí. Polemika nad snímkem trvala po několik desetiletí. Až po létech, jedna autorek, tehdy už ve věku 83 let, Elsie přiznala, že spolu se svojí sestřenicí ony zkoumané a diskutované víly vyrobily z postaviček, vystřižených z jedné knížky. Zajímavé je, že druhá z autorek, Frances toto prohlášení své sestřenice nikdy nepotvrdila a naopak trvala na své původní verzi až do konce života.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Rudolfinum