Kam se dá také z Volar jít? Na rozhlednu Boubín aneb uvidíme Šumavu velikou, jejíž sláva svět zas dobývá
Volary – jaro 2016
Když jste jednou ve Volarech, křižovatce turistických tras, a kousek od vás je Boubín, nedá vám to, abyste se tam nevydali. O peripetiích s naší neznalostí pojmů, kdy se nám pletly tři různé věci pod jeden pojem, a to Boubín - hora, Boubínská rozhledna a Boubínský prales píšeme podrobně na jiném místě. (viz. náš. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kam-z-volar-no-prece-do-boubinskeho-pralesa-aneb-splnili-jsme-si-celozivotni-prani-videt-boubinsky-prales/). Samozřejmě jsme chtěli vidět především Boubínský prales. Ale tím, že jsme se tvrdošíjně ptali na Boubín, dozvěděli jsme se i o jiné turistické atrakci. O hoře Boubín a na ní umístěné Boubínské rozhledně. No, a když už jsme se o tom dozvěděli, byla by škoda na rozhlednu nevystoupit a něco se o ní nedozvědět. Takoví už prostě jsme…
Tak předně, jak se tam dostat
I přes naše nepřesné otázky kladené Volarským i na místním infocentru se nakonec vyvrbila hned celá řada možností. Tou pro nás už nepřekonatelnou, i když v mládí bychom ji nesporně volili, byla cesta po svých. Jenže z Volar až k vrcholu hory Boubín je to po červené značce zhruba 20 kilometrů… Tam. Tak to ne. Tudy cesta nevede. Alespoň pro nás už ne.
Nezbývá než popojet, a dostat se k rozhledně co nejblíže. Nabízely se nám varianty související se Zátoní. Pak po modré je to na vrchol 8,5 km. Od železniční stanice Zátoň asi 9 km a od parkoviště Idina pila, kam jede autobus, asi 6,5 km. Ale tam už jsme byli.
To chce jinou trasu. Nakonec se proto vyjasnila pro nás a naše úmysly jako ideální varianta opačná, z Kubovy Huti. Odtud je to po modré značce dokonce pouhých 4,5 km. A vlak, který nás do Kubovy Huti doveze z Volarského nádraží, se vracel tak, že bychom to mohli stihnout tam a zpět. Mohli? No, spíš museli. I když nás tam čeká převýšení 370 m. Tak dobré boty a jde se na to.
Kubova Huť 
Pokud jde o vlakovou trať a železniční zastávku Kubova Huť, tak o tom všem už jsme psali dříve (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlata-stezka-vedla-pres-volary-aneb-kraceni-ve-starych-stopach/). Ale o Kubově Huti, té kouzelné vísce pod horou Boubín, jsme dosud nepsali. A na první pohled nás uhranula. Mimo jiné tím, že jen jsme vystoupili z vlaku a pohlédli na protější stráně, upoutal nás sníh, který tam dosud ležel. Byli jsme sice hosty Kubovy Huti poslední týden března! Ale bylo krásně slunečno! Ať tak či tak, na stráních mnohde sníh ještě nestačil roztát a bělostně se třpytil ve slunečních paprscích.
Kubova Huť leží v nadmořské výšce 1 000 metrů v nevelkém horském sedle, které se nalézá na jihozápadním úpatí hory Boubína (pro detailisty GPS: 48°58'59.152"N, 13°46'26.407"E).
Organizačně patří pod Prachatice jako naše Volary, tedy do Jihočeského kraje, ale jsou to tam už hory a je to Šumava se vším všudy. Včetně katastrálně přilehlých končin zaujímá Kubova Huť plochu 141 ha. Žije tu trvale jen 107 stálých obyvatel. V sezoně ale Kubovu huť zaplaví turisté, zčásti zde, či v okolí ubytovaní, ale hlavně průběžní, odněkud někam.
Obec má typický ráz i původ. Vyvinula se z dávné sklářské osady. Leží na trase Zlaté stezky (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlata-stezka-vedla-pres-volary-aneb-kraceni-ve-starych-stopach/), která sloužila lidem téměř od nepaměti a dnes tudy - v jejích stopách - vede mezinárodní silnice Vimperk - Strážný - Passau.
Oficiálně se vznik obce datuje od počátku 18. století, kdy tu vznikla sklářská osada, založená Johannem Podschneiderem. První záznam je z roku 1728. Kubova Huť má jméno po zámeckém hejtmanovi jménem Guba (uvádí se i varianta, že po lese, jenž také měl jeho jméno), takže vlastně by to mělo být Gubova huť, ale zčeštilo se to. V roce 1899 zde byla vybudována - na tehdejší dobu - dost unikátní železniční trať, spojující Vimperk a Volary. Překonávala totiž značná převýšení. Přímo v Kubově Huti vzniklo nádraží (995 m nad mořem), které je až dodnes nejvýše položenou železniční stanicí Čech. V nevelké obci se najde i pár dosud zachovaných budov, jež jsou ukázkou původní architektury (u Kubešů, u Götzů), a také typická Schwarzenbergská myslivna z r. 1908. Ta se skví v centru obce.
Kubova Huť se nachází v přenádherné scenérii. Dodejme, že okolní Boubínská hornatina je nejstarší chráněné území na Šumavě a 3. nejstarší přírodní rezervací v České republice.
K nejbližším zajímavostem kolem Kubovy Huti se kromě, námi už bohatě okomentovaného, Boubínského pralesa (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kam-z-volar-no-prece-do-boubinskeho-pralesa-aneb-splnili-jsme-si-celozivotni-prani-videt-boubinsky-prales/) uvádí tzv. Alej smíření, někdejší osada Táflova Huť. Nalézá se asi 5 km severně od Kubovy Hutě. Další místní přírodní zvláštností je určitě tzv. Chalupská slať. Veliké rašelinné jezírko s plovoucími ostrůvky, které je největší svého druhu v Čechách (1,3 ha, ve výšce 909 m. n. m.). Vede přes něj po podvalovém chodníčku naučná stezka (260 m) s vyhlídkovou plošinou uprostřed.
Na jih od Kubovy Huti se zase nalézá jiná přírodní památka nazvaná Hornovltavické pastviny. Najdeme ji u hlavní silnice, asi 600 m severozápadně od nádraží. Roste tam i místní památný strom, jasan ztepilý. Stranou pozornosti turistů ale nezůstanou ani dosud dochované a nepřehlédnutelné části opevnění horečně budovaného na obranu našeho státu před II. světovou válkou. Kubova Huť se totiž tehdy, díky své poloze, stala součást linie lehkých opevnění budovaných v letech 1937 a 1938. A jak známo - marně…
To vše by nás lákalo, ale neúprosný čas od příjezdu do odjezdu nás hnal na to nejzajímavější, co nám nabídla cesta do Kubovy Huti – Boubín horu a Boubínskou rozhlednu na jejím vrcholku.
Hora Boubín
Hora Boubín je vysoká1362 metrů a s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m) vytváří jedinečnou siluetu.
- Hora Boubín patří k šumavskému pohoří, které se označuje jako Boubínská hornatina či Boubínský hřbet.
- Souřadnice hory Boubín jsou 48°59′28″ s. š., 13°49′6″ v. d.
- Z geologického hlediska ji tvoří masiv z ruly.
- Boubín je 5. nejvyšší vrchol české části Šumavy, třetí nejvyšší v Jihočeském kraji a 16. nejvyšší hora uvnitř území ČR (tj. mimo hor přímo na státní hranici) a je také nejvyšší takovou horou Šumavy a Jihočeského kraje.
Jméno hory Boubín (Bubyn) je doloženo v jedné latinské listině už z roku 1398 a znamenalo tehdy Búbův či Boubův vrch. Německé obyvatelstvo hoře říkalo Kuboberg (doloženo v roce 1728), podle naší výchozí osady Kubohütten čili Kubova Huť. V 19. století byl ale německý název uměle pozměněn na Kubany, což znamenalo, hora Kubanova.
Stoupáme
Z vrchu Boubína by bez rozhledny nebyl dík vzrostlým stromům rozhled, ale pár míst cestou vzhůru výhled nabízí. Zejména z mýtin cestou úbočím. My šli tu cestu sice téměř v předletní pohodě a teplotě, ale i tak jsme cestou ještě i v konci března naráželi na zledovatělé splazy, jež nebyly pro nutnou svižnou chůzi zrovna ideální. Ale bývá tu mnohem a mnohem hůř. Tak dobře že tak. Ne nadarmo je po svahu hory rozeseto několik kamenných památníčků…
Modrá značka nás tedy neomylně vedla od železniční zastávky Kubova Huť až na vrchol hory Boubín. Spolu s námi se drala k vrcholu ještě nějaká skupina dalších nadšených Čechů. I pro ně to byl zjevně prvovýstup. A jak už to tak v turistice bývá, jsou dva druhy lezců.
Jedni, co se řítí, jako kdyby tam chtěli být první a pak po nějakých úsecích, čím blíže k vrcholu a čím prudší stoupání tím častěji zastavují a obhlížejí (jako!) krajinu, aby se vydýchali.
Druhá sorta stoupačů jde sice pomaleji, zato pořád, protože ví, že zastavit se, tak už se tak dobře nikdy nerozejde. A do té patříme my. Takže jsme se celou cestu vzhůru míjeli a předcházeli s těmi představiteli oné skupiny, kteří když se vydýchávali, pardon, kochali, zůstali za námi, aby nás posléze slavnostně zase předběhli. A tak pořád dokola až pod vrchol.
Cestou jsme zřejmě (přiznáváme) míjeli bez povšimnutí památníček zakladatele pralesní rezervace, známý jako Johnův kámen. A v místě, kde se setkávají pod vrcholem cesty zelené, modré a červené značky, kamenný památníček, Křížová smrč (je to místo, kde se kdysi stýkaly tři polesí - Zátoň, Včelná a Mlynařovice) z roku 1895, kde stával i 395 let starý strom, vysoký 57,72 metrů. Dnes ho připomíná už jen trojhranný kamenný sloup…
Finále nás i s našimi průvodci víceméně spojilo. Závěrečný asi pětisetmetrový úsek úpatí rozhledny až na vrchol hory je dosti krkolomná lesní stezka, vedoucí zčásti po dřevěném chodníku, místy se zábradlím. Byl zbudován po velkém oživení turistického ruchu k ochraně před erozí půdy turistickými botami v roce 2006.
Ta stezka a závěrečné prudší stoupání dokonale zbrzdila i naše rozbíhavé souputníky. Výhled v tomhle místě ale není žádný, jde se mezi vzrostlými stromy, a tak ani na jejich obvyklé výdechové přestávky neměli čas. Místo krásné, romantické. Žijí tu dokonce i chránění ptáci (kos horský, kulíšek nejmenší).
K rozhledně jsme dorazili tedy takříkajíc kolektivně. Zatímco oni padli na zde instalované sedačky z klád a kamenů, my se jak dravé motorky jali zdolávat ještě tu rozhlednu. Když už jsme se sem hnali, tak si to přece nenecháme ujít, ne? A stálo to zato…
Boubínská rozhledna
se nachází v nadmořské výšce hory Boubín, ve výšce 1362 metrů n. m. (Souřadnice jsou 48°59′28″ s. š., 13°49′6″ v. d.).
- Dřevěná konstrukce má 21 metrů a nezastřešenou vyhlídkovou plošinu. Nad koruny stromů vystupuje asi 2 metry
- Věž má v základně 7 x 7 metrů, ve vrcholu se zúží šířku 4 x 4 metry
- Nosné konstrukce jsou ze smrkové, tlakově impregnované, kulatiny o průměru 20 cm
- Ukotveny jsou na čtyřech železobetonových patkách obložených sbíraným kamenem
- Impregnační látka k hloubkovému napouštění dřevěných prvků má samozřejmě ekologický atest/jsme v přírodní rezervaci/, a je tím pádem i pro dané prostředí nezávadná
- Skelet je vzájemně provázán ocelovými styčníky spojenými šrouby
- Věž má na vstupu opláštění s dveřmi zajišťujícími bezpečný přístup na věžové schodiště. To má 109 schodů a je umístěno v ose věže. Umožňuje poměrně pohodlný a hlavně bezpečný výstup až na vrcholový ochoz, nacházející se v 7. nadzemním podlaží věže
Dodejme, že tato rozhledna se v anketě vybírající nejkrásnější rozhlednu Jihočeského kraje umístila jako druhá….
Rozhledna je sice volně a zdarma přístupná, ale jenom v období od 1. 4. - 30. 11. My tam byli koncem března, tedy před ´otevřením´. Ale znáte to, není-li žalobců, není soudců. Zamčeno nebylo… Ostatně, kolikrát se sem asi tak můžeme ještě dostat a vyšplhat?!
Zaujalo nás, že před námi tu byl (3. 8. 1867) třeba kardinál Bedřich Schwarzenberg, arcibiskup pražský. Na to tu upomíná pamětní kámen s jeho jménem na vrcholové skalce. Žulový obelisk nese nápis: ´Kardinal Friedrich Fürst von Schwarzenberg 3. 8. 1867´.
Na naši návštěvu budeme mít vzpomínky jen my, a namísto kamene na vrcholové skalce po nás zbyde nějaký čas na internetu akorát tenhle článek. Ale co… Pan kardinál, zase - na rozdíl od nás - nebyl na rozhledně a my jo. Heč!
Rozhledna tu totiž vždy nebyla. První jednoduchá dřevěná vyrostla na Boubíně na konci 19. st. A horské podnebí jí dávalo zabrat. V první polovině 20. st. byly proto postupně zbudovány dvě další věže. Vždy ale především věže triangulační.
Ta mladší byla už ale třípatrová a zanikla po roce 1960. Od roku 1963 na jejím místě stála opět dřevěná věž, tentokrát to ale byla vojenská pozorovatelna, opatřená malým přístřeškem v nejvyšším patře. Ta už byla později využívána i turisty. Ale po několika letech své existence také zanikla. A pak až do roku 1974 tu místo ní byl jenom zase dřevěný triangulační bod s malou vyhlídkovou plošinou.
Zatím poslední a ta námi navštívená rozhledna tu stojí od roku 2005, kdy byla slavnostně otevřena. Stála, jak se uvádí, 3 miliony korun a stavěla ji pražská firma SMP Construction.
Částka byla hrazena z více zdrojů
- Jednak z dotace (450 tis. Kč), dále sponzory (1,6 mil.Kč) a samozřejmě i z obecního rozpočtu Kubovy Hutě (900 tis. Kč).
- Podle sjednaných a přísných podmínek (přírodní rezervace) stavebního povolení nesměla při její stavbě být použita žádná těžká technika.
- Znamenalo to, že 60 tun stavebního materiálu bylo postupně dopraveno až na vrchol Boubína - ručně, lanovkou či koňmo.
- Pro hloubení sto metrů dlouhého výkopu pro hromosvod ale použila firma bagr. Opatřila ho sice gumovými pásy, ale bylo to vyhodnoceno jako rozpor s podmínkami. Přišlo se totiž na to a firmě za to byla udělena pokuta ve výši sto tisíc korun.
- I když byla hrubá stavba rozhledny dokončena v listopadu 2004, na slavnostní otevření si kvůli povětrnostním podmínkám musela počkat až na květen 2005.
A od té doby je už konečně z vrcholu přes okolní stromy vidět pořádný rozhled. A je opravdu pořádný. Pod námi bylo snad celé panorama Šumavy. Znalci uvádějí body jako Libín, Kleť, Chlum, Bobík, Smrčina, Plechý, Stožec, Třístoličník, Luzný, Černou horu, Poledník na jedné straně. Na straně druhé, do Čech, pak zase Vimperk, Brdy, JE Temelín, Hlubokou nad Vltavou. A za dobré viditelnosti lze spatřit i Alpy, včetně známého Dachsteinu. Ale to asi nebyl náš případ. Nebo jsme ho neobjevili. A ostatní jsme samozřejmě nepoznali. Ale i tak to byl nádherný rozhled. A zážitek. Tak nádherný, že jsme se rozhodli, vyrazit v době našeho pobytu ve Volarech ještě někam – méně náročně - do okolních lesů. A vyrazili jsme.
Příště: Volarské rozvodí
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková