Jonas Mekas (Time After Time) aneb jsme-li filmařem a básníkem, jsme-li mohutným projektorem
Centrum současného umění DOX – Praha 7
24. 1. - 22. 4. 2013
Motto: Jsem pro umění, které budeme dělat jeden pro druhého jako přátelé, umění, které budeme dělat pro sebe samé ( Jonas Mekas)
Na Štědrý den 2012 oslavil své 90. narozeniny básník, organizátor, kritik, vydavatel a nonkonformní filmový tvůrce – Jonas Mekas, legendární postava americké filmové avantgardy. Přiznám se sama, že jsem o něm nikdy neslyšela, přestože je Jonas Mekas je považován za legendární postavu americké kinematografie. Mimořádně objevnou výstavou, již připravilo pro milovníky umění Centrum současného umění DOX v Praze 7- Holešovicích, navazujeme na přehlídky Mekasova díla uspořádané k jeho 90. narozeninám v několika předních mezinárodních institucích – v Centre Georges Pompidou v Paříži, Serpentine Gallery v Londýně a British Film Institute Southbank Gallery, rovněž v Londýně. Výstavu konáme za laskavé podpory Velvyslanectví Litevské republiky v Praze.
S jeho u nás téměř zcela neznámou tvorbou převážně z nedávné doby nás vůbec poprvé seznamuje výstava nazvaná „Jonas Mekas / ...Pokračuji v cestě... Záblesky minulosti kolem...“ Jako vrchol expozice představujeme umělcovo poslední dílo „Nepoužité záběry z života šťastného muže“ z loňského roku a videoinstalaci nazvanou „Projekt 365 dní“, která vznikla původně pro internet a obsahuje 365 krátkých filmů, jeden pro každý kalendářní den v roce 2007. Později se Mekas přiznal, že to byl projekt fyzicky náročný, a že by už do toho snad už znovu nešel.
Na vernisáži 23. ledna 2013…happy Mekas
jsme se kromě ryčné hudby kapely LAVR seznámili a pozdravili s panem Jonasem Mekasem. Osobně sice nepřijel, i když slíbil, že tak učiní v bllízké době. Nepřijel, ale spojili jsme se s umělcem litevského původu, Jonasem Mekasem z Brooklynu, pomocí Skype až po několika marných pokusech. V modré haleně a s modrou čepicí se na nás z obrazovky ze své pracovní dílny culil již devadesátiletý muž s ušlechtilou tváří. Pozorně jsme naslouchali jeho slovům, kde každé druhé slovo ve větě znělo ´happy´. A my byli všichni rádi, že se telefonické spojení zdařilo a byli jsme také ´happy´. A proč ne?! Vínko chutnalo, hudba kapely LAVR vyřvávala tak, že betonová budova DOXu zřejmě právězažila další zatěžkávací zkoušku na výbornouzažila další zatěžkávací zkoušku na výbornou.
Ztracené dětství a mládí, léta zmařená válkou a útěkem
Všechna tato strádání zapříčinila, že Jonas Mekas, jakmile se ocitl v Americe, se stal filmařem vlastních deníků. Mekasovy filmy nemůžeme považovat za klasické hrané filmy ani za dokumenty, považujeme je však spolu s autorem Mekasem za filmy narativní (vyprávěcí). Mekas začal básněmi, a vyprávěním, ale svou poezii ztvárňuje pomocí své filmové kamery. Mekas se ještě do své vlasti – Litvy podíval, ale až po roce 1989.
Jsem průkopníkem deníkové formy ve filmu!
Co tím máme rozumět?! Mekas měl životní potřebu nosit neustále s sebou filmovou kameru. Mekas filmoval hlavně dění na ulici, bez nějakého vlastního scénáře, zachycoval krátké obrazy ze všedního života, které vždy považoval za neuvěřitelně krásné a pak už jen doma v pracovně střihačem se stával. Nešlo mu vůbec o to, aby kamerou zachytil čas lineární. Jeho záběry jsou dokumenty především o lidech, lidské, univerzální, o dění lidí, o jejich láskách, myšlenkách, zábavě na ulici…brzy zjistíme však, že jsou to velmi rychlé filmové záběry…až mě z toho oči šly šejdrem...
Jako druhy médií na výstavě spatříme?
Mekas pracoval celý svůj život těmito druhy médií:
film, video (až 48 hodin), zvětšená filmová pole, projekt pro internet či zvukové nahrávky, digitál, interaktivní či mobilní aplikace. To všechno zhlédneme ve 2.,3, a 4. patře ve věži DOXu.
Když se novým médiím nebráníme
Mekase přivedla k práci s internetem snaha najít pro svou tvorbu nové publikum. Na internet Mekas navěsil jako první film ´Prvních 40´, který vznikl ze sestřihaného materiálu z dřívějších filmů, Výstavu jsme doplnili 5 speciálními projekcemi, mezi nimiž jsou klasické 16-mm filmy jako:
´Walden´: Deníky, poznámky a skici z roku 1969 (180 minut)
´Vzpomínky na cestu do Litvy´ z roku 1972 (82 minut)
´Ztracen, ztracen, ztracen z roku 1976´ (178 minut)
´Jak jsem postupoval vpřed, občas jsem zahlédl záblesky krásy´ (285 minut)
A tak můžeme shrnout, že v současnosti také mezi dokumentem a hraným filmem stíráme hranice, v podstatě se stává skutečností to, na co už před 50 lety pan Jonas Mekas dávno přišel.
Proč čteme Mekasovy texty na zdích DOXu?!
Kromě videoinstalací mě zaujaly Mekasovy texty, vystavené na panelech. Pro jejich zajímavost
jsem jeden z nich opsala:
„Jak dobře víte, tuhle Zemi a všecko na ní stvořil Bůh. A seznal, že je to dobré. Jeho Stvoření oslavovall malíři, básníci i muzikanti a všechno bylo OK. Ale ne ve skutečnosti. Něco chybělo. A tak se zhruba před sto lety Bůh rozhodl vytvořit filmovou kameru. A tak učinil. Pak stvořil filmaře a řekl: „Máme nástroj nazvaný filmová kamera. Jdi a natoč krásu všeho stvoření,sny lidského ducha a užívej si to.“
Ale ďáblovi se to nelíbilo. Proto před kameru postavil pytel plný peněz a filmaře sváděl:“ Proč bys měl oslavovat krásu tohoto světa a ducha, když s tímhle nástrojem můžeš vydělat fůru prachů?“ A věřte tomu či ne, filmař se nechal svést. Bůh si uvědomil, že udělal chybu. Proto o nějaké čtvrtstoletí později stvořil nezávislé avantgardní filmaře a řekl jim: „Tady máte kameru.Vezměte ji, jděte do světa a zpívejte o kráse všeho stvoření a užívejte si to. Ale bude to těžké a s tímhle nástrojem nikdy žádné peníze nevyděláte.“
Jonas Mekas, 1996 (www.incite-online.net/jonasmekas.html
Z Mekasova života
- narodil se v Litvě 24. 12. 1922
- útěk z utečeneckých táborů
- po II. sv. válce - emigrace do USA
- zapojuje se do hnutí avantgardního filmu – kritik, vydavatel, organizátor, filmový tvůrce
- 1954 – vydává s bratrem čásopis ´Film Culture´
- 1958 – píše sloupek Movie Journal v týdeníku Village Voice
- zakladatel ´Anthology Film Archives´- sbírka avatgardních filmů s archivem a kinem
- uveřejnil přes 20 knih prózy a poezie
- průkopník deníkové formy ve filmu
- 2000 – videoinstalace
DOX – Centrum současného umění
Poupětova 1
170 00 Praha 7 – Holešovice
Kurátor výstavy: Jaroslav Anděl
K výstavě vyšel katalog s texty Jonase Mekase, Benna Northovera a Jaroslava Anděla
prostory centra DOX jsou bezbariérové
tel.: 295 568 123
Otevřeno: Pondělí 10.00 – 18.00 hodin
Úterý: zavřeno
Středa – pátek 11.00 – 19.00 hodin
Sobota- neděle 10.00 -18.00 hodin
Spojení: metro C- nádraží Holešovice, tram 5,12,15 – Ortenovo náměstí
Ing. Olga Koníčková
Foto: Centrum současného umění DOX