Jiří Thýn: Tvar, práce a dvě tlustá břicha aneb montáže vycházející z motivu pařížského břicha
hunt kastner - Praha
9. 2. - 6. 4. 2019
Na vernisáži nové výstavy Jiřího Thýna ´Tvar, práce a dvě tlustá břicha | Shape, Work and Two Fat Bellies´, kterou připravila galerie hunt kastner, byl autor osobně přítomen.
„Jiří Thýn patří mezi nejvíce inspirativní české fotografy 21. století jak doma, tak i v zahraničí. Vzájemné propojení mezi místním a globálním sahá v české fotografii na počátek 20. století a trvá dodnes, jak se odráží v dílech českých fotografů, jako jsou Drtikol, Funke, Rössler, Tmej, Hák, Koudelka, Tichý a Othová.
Jiří Thýn čerpá z české fotografické historie svým vlastním způsobem a produkuje dílo, které odpovídá novým technologickým podmínkám. Thýna s avantgardou spojuje zájem o montáž, řezání a lepení (stejně jako Štyrský) a stejně obratně postupuje klasickým způsobem. Fotografie zátiší a květiny jej spojují se Sudkem. Pečlivost, kterou věnuje dramaturgii výstavy a každému detailu expozice, má hodně společného se Svobodovou tvorbou. I když je Thýn pověstný formální (abychom se vyhnuli slovu konceptuální) přesností, nechybí jeho novému projektu poetičnost. Je dokonce více intuitivní a emocionální. Barevné, mnoho vícevrstevnaté montáže vycházejí z motivu břicha. Vycházejí z něj stejně tak, jako emoce z břicha.
Z břicha Aliny Szapocznikow, dodejme.
Není to poprvé, kdy umělec sahá po dílech jiných umělců a vytváří z nich vlastní výstavu.
Thýn si je nepřivlastňuje - nejedná se o appropriation art
- zároveň nejde o hommage
(poctu).
Objekty a fotografie,
které tvoří výstavu,
se postupně distancují od původního modelu.
Thýn hledá současnou podobu,
která vznikla ze starší původní podoby.
Odlitek potřebný pro sochu je velmi fotografický (indexální).
Paradoxně skrze fotografii Thýn indexálnost popírá.
Pracuje s fotografií řezby Szapocznikowé,
precizně vystřihává kontury,
klade na sebe další vrstvy obrazů,
odstraňuje,
přidává,
prozkoumává,
uchopuje a spíše dekonstruuje než sochá.
Je to otevřený umělecký proces.
Fotografie zůstává nedotvořená.
Po přežití gehenny ghetta Litzmannstadt, Bergen-Belsenu a Terezína se
Szapocznikow nechce do Polska vracet.
Místo toho si vybrala Prahu.
Zapsala se na Akademii, studuje umění u Bedřicha Stefana, Otakara Velimského a Josefa Wagnera.
Změnila své příjmení na Šapočnikovou a získala československé občanství.
V takovém kontextu je setkání mezi Thýnem a Szapocznikowé,
byť časově odložené,
nevyhnutelné a samozřejmé.
Živý český fotograf a mrtvá polská sochařka tvoří fantastický umělecký pár.
Krásný, mírně surrealistický dialog se pohybuje pod váhou historie a biografie.
Thýn si na svůj tvůrčí stůl vybral pařížská ´břicha´ z roku ´1968´.
Jsou to poslední, krásná a nakonec i radostná díla,
která Szapocznikow (16. 5. 1926 - 2. 3. 1973) vytvořila.
V lednu 1969 jí byla diagnostikována rakovina prsu.
Břicha se změnila v neforemné hroudy.
Během své práce na ´velkém nádoru´ Szapocznikow využívala fotografie.
Zatavila fotografické snímky do epoxidové pryskyřice, fotografovala hroudu z různých úhlů.
Analyzovala a pozorovala ji tak jako lékař při histopatologickém vyšetření.
Fotografie zatavené v hroudách znázorňují tváře žen
- vyhublou oběť Bergen-Belsen
nebo portrét Emmanuelle Riva z filmu Hirošima mon amour od Alaina Resnaise.“
Text: Adam Mazur, leden 2019
130 00 Praha 3 - Žižkov
Bořivojova 85
Máme otevřeno:
út - pá 13.00 -18.00 hodin
so: 14.00 - 18.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/neighbourhood-boogie-woogie-aneb-jak-na-zizkove-leto-zacina/