Jan Padyšák – Untitled aneb výstava pojmenovaná „Nepojmenovaná“ je výmluvná až dost

01.04.2021 15:56

 

Jan Padyšák – Untitled

19. 2. 2021  - 23. 4. 2021

Galerie Ferdinanda Baumanna

 

 

Jan Padyšák, je sochař. Odborníci zdůrazňují, že autodidakt, čímž cosi naznačují. Z běžného diváckého pohledu jde však o osobnost nikým neutvářenou a nikým nesměrovanou, což, když navíc autor umí, a Padyšák ano, tak je to označení – autodidakt – vlastně nejlepší vysvědčení.

 

 

Kdo někdy vzal do ruky nějakou básnickou sbírku, kohokoli, určitě našel i krátkou, moudrou a údernou báseň, jež neměla – nepotřebovala - jméno a byla označena – ne přímo Untitled - ale zpravidla třemi hvězdičkami. Nebyl důvod ji pojmenovávat, mluví sama za sebe a její výmluvnost je v myšlence. Stejné je to s výstavou Jana Padyšáka v Galerii Ferdinanda Baumanna. I tato výstava je minimalistická i ona nepotřebuje pojmenovávat. Mluví sama za sebe a výmluvnost je v myšlence. A je na nás, co nás napadne, když Untitled spatříme…

 

 

Autor tak trochu z jiného těsta      

 

I sochaři se – co dějiny dějinami byly – dělili na ty, co vytvářeli Krásno a na ty, co Promlouvali. Jan Padyšák patří k druhým. Svým neo-avantgardním stylem. Proto je právem odborníky řazen k „pozoruhodným, doslova zázračným výjimkám“ mezi stávajícími sochaři.

Stačí jeden pohled na výstavu a je jasno, co tím chtěl autor říci. Nebo snad není? Chtěl říci, to co si myslíme, nebo si myslel to, co říkáme, nebo jak vlastně…

Na výstavě vítá – no, vítá -  sada bust, jež – že by – vyvolávají zcela konkrétní představu. A autor se s tou postavou, těmi bustami, nepárá. Tu je postihl pád a kus tváře či lebky chybí, proč asi, tu uražený nos stvoří grimasu, jaká je – ano, jako ta výstava – Untitled. Je to osobní vyslovení beze slov. A divák, buď rezonuje, ladí, nebo vnímá vůči svému pohledu kontrapunkt a neladí. A za vším je ale zvládnuté řemeslo. I když se to nemusí na první pohled jevit. Ono, deformovat bustu tak, aby nebyla – jen – poškozená, ale aby vyzněla, zněla a vypovídala, je kumšt. A vyladit tak celý orchestr bust je hodno dobrého dirigenta. Kdo chce vnímat, budou ale i tací, co chtít nebudou, ba dokonce i ti, jež to rozhorlí (každý má nárok na názor). Podstatné ale je, že výstava osloví. A nejen obecně o nás lidech, ale že by, i docela konkrétně, skoro až adresně. Je na nás, jak výpověď budeme chápat a jak ji budeme „číst“.

 

 

Neprojděme jen kolem, projděme si celou pasáž

 

Praha byla druhdy – zejména za první republiky - pasážovou velmocí. Přáli jim architekti i osvícení investoři, kteří nám dnes chybějí až k uzoufání. A Praha tak byla plná skvostných, romantických, výstavních i živých pasáží. Mnohé čas odvál do zániku, většinu uchvátil hon za plochou a ziskem, a jen pár nám jich zbývá. Většinou, žel, v nepůvodním či neadekvátním stavu. Mezi ty nejkomfortnější patřila i čistě funkcionalistická tzv. Baumannova pasáž. Vznikla díky osvícenému investoru Ferdinanadu Baumannovi a skvělému architektovi, pražskému Němci, ak. arch. Eugenu Rosenbergovi. Nachází se v nitru členité novostavby obchodního domu, ze zlatých let konce prvorepublikové konjunktury, z let 1937 – 1938.

 

 

Architekt měl k dispozici nelehký prostor, tvořený úzkým a ještě ke všemu nepravidelným tvarem. Přesto se s tím vyrovnal znamenitě a dokázal i v těchto parametrech stvořit pozoruhodný šestipatrový dům s jednoduše funkčním, jak ostatně zákon funkcionalismu kázal, průčelím členěným souvislými pásy oken.

 

 

Přízemí láká ke vstupu a oznamuje původní poslání objektu, svými prosklenými výkladci.

 

 

Propojení historie místa a doby vzniku tvoří v pasáži osazený gotický portál lemovaný pískovcovým ostěním, zakončený profilovanou římsou. Nebudeme-li pasáží chvátat, všimneme si na kovaných dveřích nápisu upomínajícím na rok 1381. To zde vznikl gotický, též průchozí, dům U Hřebeckých, který už při vzniku zástavby Nového Města Pražského, spojil dnešní ulice Ve Smečkách a Štěpánskou.

 

 

A je chválihodné, že, byť je současné využití této zachovalé a skvostné pasáže (tím není myšlen aktuální lockdown) – velmi diskutabilní, ba tristní, našel se prostor a zájem upozornit malou výstavkou v jednom z uzlových míst pasáže, na stavbu a pro nastínění jejího kontextu.

 

 

Zmínka je samozřejmě i o osvíceném investoru Ferdinandu Baumannovi. Jednalo se o významného podnikatele, který vlastnil nemovitosti a investoval do jejich vzniku.

 

 

 

Kultury je pramálo, proto sledujme i širší souvislosti

 

Návštěvu výstavy Jan Padyšáka - Untitled najdeme za vstupem pasáže z ulice Štěpánská. Ale doporučujeme, pasáží pokračovat, prohlédnout si výstavku o historii Baumannova domu a pasáže a pokračovat zajímavým a inspirativním labyrintem až do ulice Ve Smečkách.

 

 

Nevnímáme-li při tom balastní nabídku, jakou tam dnes nabízejí jednotlivé obchody a obchůdky (výjimku tvoří jen, momentálně zavřená restaurace hned za vstupem ze Štěpánské)

 

 

a představíme si, jak se asi skvěla v době svého vzniku v prosperujícím Československu je to – domníváme se - docela zajímavý námět na procházku v době, kdy není vlastně kam jít.  

 

 

Text i foto: Richard Koníček   

 

 

Jan Padyšák – Untitled

19. 2. 2021  - 23. 4. 2021

Galerie Ferdinanda Baumanna     

Štěpánská 36, 110 00 Praha

Po – Ne od 7 do 22 hodin

http://www.fbgallery.cz