Jak jsme chtěli bydlet: bytová politika v Československu 1918 – 1938 aneb když bydlení je věčná člověčí otázka …či co znamená boardinghouse?!
Galerie Jaroslava Fragnera - Praha
18. 10. - 18. 11. 2018
„Nouze o byty všeho druhu byla v prvých dobách poválečných tak všeobecná,
že skrývala v sobě nebezpečí pro veřejný pořádek
a
naléhavě volala po ochranných opatřeních. “
Hynek Kubišta, Praha 1930
V Galerii Jaroslava Fragnera můžeme zhlédnout zajímavou výstavu (na kterou bychom si jako návštěvníci měli vyhradit více času) Jak jsme chtěli bydlet, která se týká bytové politiky v letech 1918 – 1938. Zajímavá a poučná expozice včetně modelů byla připravena pod kurátorským vedením architektů Michala Kohouta a Davida Tichého. (Z organizačních důvodů jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz bohužel zahájení nezúčastnili.)
„
Po skončení 1. sv. války se nově vzniklý československý stát musel vyrovnat s válečným útlumem stavební aktivity a s celkovým propadem životní úrovně obyvatel. Zákonodárce trápil nedostatek bytů ve velkých a rychle se rozvíjejících městech, nejvíce pak v Praze jakožto administrativně správním centru nové republiky. Samostatnou kapitolu tvořilo chybějící bydlení pro chudší vrstvy, přicházející do měst z venkova, stávající neutěšené sociální poměry dělníků, ale i obecně i špatné hygienické a technické vybavení většiny bytů ve staré zástavbě.“ (text: Eva Novotná)
Domácí architektonická scéna se ve 20. a zejména 30. letech na tématu bydlení do značné míry profilovala a Československá republika dosáhla v oblasti bydlení významných úspěchů. Současně však nelze nevidět – a vnímali to tak mnozí současníci –, že bytová politika mladého státu tváří v tvář řadě politických a hospodářských zvratů, které doba přinášela, v mnohém selhávala. Působila často chaoticky a neorganizovaně, někdy nestačila včas reagovat na dramaticky se měnící situaci. Nepodařilo se rovněž nalézt všeobecně uspokojivé odpovědi na některé klíčové otázky související s kvalitou a dostupností bydlení, jako je například diferenciace podpory bydlení různých sociálních vrstev, zefektivnění výstavby cestou vyšší koordinace a standardizace stavebnictví, nastartování k tomu potřebného systematického výzkumu v oblasti bydlení či větší sladění úrovně bydlení v různých částech republiky. Přestože dnes na tyto nedostatky hledíme ve světle následujícího vývoje mnohem shovívavěji než tehdejší společnost, je dobré si je připomínat. V některých případech se totiž jedná o témata, s jejichž řešením se potýká i současná bytová politika.
Začátek byl slibný …Československá státní politika bydlení …
„Zákon o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. nabyl účinnosti dne 24. 4. 1930. Stát v něm mimo jiné uvolňoval své pozemky pro soukromou, družstevní nebo obecní výstavbu a nově také pozemky, které pro obytné účely dosud nebyly určeny, či se k výstavbě bytových domů nehodily. Co se přímé podpory týče, stát i nadále preferoval podporu malobytových domů určených nemajetnému obyvatelstvu. Jejich výstavbou spolu s výstavbou dalších obytných domů stát podpořil zárukou v úhrnné výši 350 milionů korun, přednostně určená byla obcím na výstavbu nejen domů s bytovým minimem, nýbrž také svobodáren a nocleháren.
Teprve ve chvíli, kdy obce nebyly schopny uspokojit bytové potřeby nemajetných vrstev, bylo podporu možné udělit obecně prospěšným stavebním sdružením a dokonce i jednotlivcům. Zákon také pamatoval na stavbu bytových jednotek pro zemědělské a lesní dělníky, stavby malých živnostenských provozoven a jeslí. Zároveň si vyhrazoval právo dát přednost stavbám, které nejlépe vyhovují účelu podpory. Samozřejmě šlo o různé typy malobytových domů, jež se na pořad dne dostaly s kulminující hospodářskou krizí v první třetině 30. let.“ (text: Jakub Potůček)
…ale veškeré mnohdy i pozitivní snažení řešení složité bytové otázky na dlouhou dobu přerušila 2. sv. válka …
Výstava představila tematiku
budování československého státu a společnosti
prostřednictvím bytové výstavby
v prvních dvou dekádách existence republiky.
Dobové postoje a přístupy k tematice bydlení byly
v kostce
zdokumentovány na panelech na 10 průřezových tématech:
1.
Československá státní politika bydlení
| Mezi cílevědomostí a náhodou
(Jakub Potůček)
2.
Městské sociální bydlení
| Tvorba brněnského architekta Josefa Poláška
(Lucie Valdhansová, Ivan /Wahla)
3.
Experti o bydlení
| Mezinárodní bytový kongres v Praze
(Hubert Guzik)
4.
Bytové družstevnictví
| Velké naděje a nenaplněné ambice
(Hubert Guzik)
5.
Soukromé nájemní bydlení
| Brněnská stavební firma Dvořák a Kuba
(Lucie Valdhansová, Ivan Wahla)
6.
Experiment v meziválečné výstavbě
| Kolonie Nový dům v Brně
(Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný)
7.
Kolektivní domy
|Liberální a levicové
(Hubert Guzik)
„Pro avantgardní architekty ze spolku Devětsil se vzorem domova budoucnosti
stal transatlantický parník.
Konstruktivisté v něm našli předobraz budoucí společnosti,
která je proměnlivá, mobilní a složená z emancipovaných mužů a žen různých profesí a sociálního postavení.
Na pevnině se takovým obydlím
takovýchto novodobých ´nomádů´měl stát boardinghouse,
kolektivní penzion s hotelovou obsluhou pro svobodné a rodiny,
obohacený o jídelnu či prostory pro volnočasové aktivity.
Na několik německých boardinghousů
navázal v Praze nevelký penzion Arosa…
…později teoretik Karel Teige přišel s nakonec také neúspěšným
konceptem dělnického kolektivního domu……“
8.
Firemní výstavba bydlení
| Fenomén Baťa
(Klára Eliášová)
9.
Zprůmyslnění bytové výstavby
| Standardizace, normalizace, typizace
(Eva Novotná)
10.
Bytová nouze
| Bydlení na společenském okraji
(Eva Novotná)
Kurátoři: architekti Michal Kohout, David Tichý
Autoři textů: Hubert Guzik, Jakub Potůček, Ivan Wahla, Lucie Valdhansová, Eva Novotná, Klára Eliášová, Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný
Grafika: Ondřej Jelínek
Autoři modelů:
Natalia Glukman, Michal Vítek, Branislav Kožej, Martin Králík
- Masarykova kolonie bankovních úředníků /Košice, 1931
Ulice Jesenná | Jarná | Letná
architekt Josef Polášek
- Soubor nájemních domů s malými byty/Brno - Zábrdovice, 1930-1931
Ulice Vranovská | Zubatého | Trávníčkova | Jana Svobody
architekt Josef Polášek
- Malobytová kolonie města Brna/Brno - Královo Pole, 1931-1932
Ulice Skácelova | Purkyňova
architekt Josef Polášek
- Červené domy/ Praha-Holešovice, 1919 - 1923
Ulice U Průhonu | Na Maninách | Přístavní | V Háji
architekt Rudolf Hrabě
- Městské domy s malými byty/Praha-Holešovice, 1934 -1936
Ulice Osadní
architekti František Albert Libra, Jiří Kan
Výstavbou domů s malometrážními byty v Holešovicích reagovala pražská obec na nedostatek bydlení tohoto typu. Podle původního soutěžního projektu dvojice Libra - Kan z roku 1930 měl na místě vzniknout soubor pavlačových domů s cca 2000 byty. Nakonec byly postaveny dvě hmoty vždy po dvou pavlačových sekcích s byty o jedné obytné místnosti, samostatné kuchyni a příslušenství.
V nejvyšším patře se nacházela společná prádelna a sušárna. Opodál, v ulicích U Staré plynárny a U Městských domů, navazují dva domy vždy po pěti schodišťových sekcích od autorů Františka M. Černého a Kamila Ossendorfa z let 1936 -1939, jež obsahují vždy 4 dvoupokojové byty na patře. Půdorys na podlaze představil typickou dispozici jednoho bytu o výměře 34 metrů čtverečních.
Produkce: Klára Pučerová, Marie Pučerová, Klára Bártová / GJF
Organizátoři: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR,
Fakulta architektury ČVUT, Galerie Jaroslava Fragnera
Ve spolupráci: Archív mesta Bratislavy, Archiv Štenc Praha, Centrum kvality bydlení, Česká tisková kancelář, Etnologický ústav AV ČR, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Modernista, Muzeum města Brna, Národní filmová archiv, Národní knihovna ČR, Národní památkový ústav, Národní technické muzeum, Obecní dům Brno, Památník národního písemnictví, Státní okresní archiv Zlín, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
110 00 Praha 1
Betlémské náměstí 5a
Máme otevřeno: úterý - neděle: 11.00 - 19.00 hodin
Vstupné:
Dospělí: 40 Kč
Studenti: 20 Kč
Senioři: 20 Kč
Rodina: 60 Kč
Školní skupina: 10 Kč
Zdarma: student / pedagog
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková