Úvod > Ivana Lomová: arte HD aneb I´am so tired /Jsem tak unavený/ či jsou prázdné interiéry stále prázdné?!…

Ivana Lomová: arte HD aneb I´am so tired /Jsem tak unavený/ či jsou prázdné interiéry stále prázdné?!…

02.04.2020 17:34

8 gallery - Praha

7. 11. - 12. 12. 2019

Na vernisáži nové (prodejní) výstavy maleb Ivany Lomové,

tentokrát maleb interiérových (včetně obrazů z cyklu ´Galerie´),

byla autorka osobně přítomna.

Tomáš Smetana o díle Ivany Lomové/Praha Bohnice/ 25. 10. 2019

„Asi před měsícem jsem navštívil Ivanu Lomovou v jejím ateliéru za vozovnou Střešovice.

Ukázala mi sérii obrazů interiérů většinou klubových artových filmů.

Na rozdíl od reálné předlohy byly interiéry většinou prázdné,

jakoby právě někdo odešel nebo naopak ještě nepřišel.

Byly to filmy od Woody Allena, Hanekeho, Zvjaginceva a dalších. Filmy z různých zemí, z různých koutů světa, ale potýkající se s podobnými problémy. Náměty a děje odehrávající se v těchto nehybných, jako ze škatulky vypucované interiéry, jsou většinu dost tragické.

Stařík udusí svoji družku po mrtvici polštářem, protože se už nesnese dívat dál na její utrpení.
Žena v letech se vášnivě zamiluje do neznámého osmdesátníka, opustí manžela, a ten se ze zoufalství zabije.
Manželka zahubí svého starého, ale bohatého, ale lakomého manžela po srdečním kolapsu tím, že mu do skleničky s vodou namíchá viagru. Po jeho smrti vysvětluje policii: to víte, to jsou muži, nedají si pokoj.

Lidé mají cosi společného,

obklopují se podobnými věcmi,

pohovkami, stoly a židlemi.

Pokoje, většinou pěkně uklizené, jsou kulisou pro aktéry a neměly by asi tolik upoutávat pozornost jako slova, dialogy a gesta herců. Věci jsou stoicky klidnými pozorovateli dějů, jsou neutrální a jaká hrůza, přežívají nás. Buď skončí na skládce, nebo se stávají součást í nových životů, v nových souvislostech. Jsou němými svědky našich životů.

...že má roušku už 7. 11. 2019 ...?

Ivana sedí ve svém pokoji při denním světle před rozmalovaným plátnem postaveným na malířském stojanu a v rohu ve tmě na monitoru se jí zobrazuje pomyslné zastavené políčko z filmu. Asi má při tom zdlouhavém malování, pečlivém malování, dostatek času odžít děj filmu, který předtím zhlédla. A sama v duchu sleduje dějovou linku a zátočiny, kterými se často lidský osud ubírá. Za kulisami pohodlných, vzorně uklizených středostavovských bytů, se odehrávají těžké věci, tajuplné a zároveň nám všem dobře známé.

Vše vyvane do prázdnoty,

zůstanou jen naleštěné stolečky,

židle a zrcadla a s matematickou přesností uspořádané věcičky.

Zůstává ticho a zapsaná slova dialogů v různých jazycích,

kterým často nerozumíme, titulky,

které visí nad věčností. "

(Tomáš Smetana)

Ivana Lomová (* 22. 11. 1959 - Praha)

1978 - 1983: studium - Fakulta architektury ČVUT Praha
od 1984: publikovala kresby v novinách a časopisech, ilustrovala více než 25 knih, zejména pro děti a mládež, napsala a nakreslila komiksový seriál pro děti, pracovala pro kreslený film

Volná kreslířská a grafická tvorba, zprvu v duchu tzv. české grotesky, s nadsázkou komentuje společenskou situaci a její vliv na psychiku jedince; postupně se emancipuje od ironie a získává hlubší existenciální vyznění

Významným tématem je paměť, vzpomínky, společenské a rodinné rituály, vztahy mezi blízkými lidmi, postoje a očekávání vyplývající z genderových rolí. Samota a složitost vztahů mezi mužem a ženou.