In Arte Voluptas
Od 1. 2. 2023 do 31. 3. 2023
24 autorů
Galerie Portheimka
„Otevíráme opět Portheimku novým formám umění.
Požitkáři mají jiný pohled na svět, odmítají každodennost, čímž provokují i probouzejí v jiných lidech zvědavost.
Návštěvníci se mohou také těšit na krásné výstavní prostory.
Obrazy jsou instalovány nejen v galerii, ale i v reprezentativních prostorách, takže se budou moci pokochat i Reinerovými bakchanáliemi, které jsou v oválném mramorovém sále...“
radní pro kulturu Prahy 5, Ing. Štěpán Rattay
Veřejností - a nejen tou Prahy 5 – dlouho očekávaný návrat Vily Portheimka, skvostného a reprezentativního prostoru, do pražského galerijního světa, lze s nadšením uvítat.
Osvědčený historický objekt, díky moderním a sledovaným výstavám, byl stále mladý a živý, a také po řadu let předním centrem Prahy 5.
Zbytečné vytržení z reje pražské galerijní řeky do stojatých vod umrtvujícího Muzea skla, ochudilo Prahu jako celek o jeden z oblíbených galerijních prostorů.
Dnem 1. 2. 2023, se formou prestižní kolektivní výstavy, Portheimka opět do své role vrací.
A to je dobře. Moc dobře.
„In arte voluptas“ – jak a proč
Za ono „záhadné“ latinské úsloví v titulu výstavy, může umělecký ředitel významné pražské The Chemistry Gallery, Petr Hájek. The Chemistry Gallery sice sídlí, již nějaký čas, v Holešovicích, v Ovenecké ulici, tedy v Praze 7, ale aktivní a činorodý Petr Hájek organizuje mnoho pozoruhodných výstav také mimo svou mateřskou galerii.
Impozantní jsou jeho akce v bývalém benediktinském klášteře svatého Gabriela v Praze na Smíchově, v unikátním objektu beuronského stylu, který po letech bezútěšného chátrání ožil a láká zatím umělce i veřejnost (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/co-nam-neda-den-ma-noc-aneb-prvni-atelierova-vystava-rezidentnich-umelcu-v-netusene-prostore-byvaleho-smichovskeho-klastera-gabriel-loci/).
Nyní tedy - opět na Smíchově - připravil Petr Hájek jako kurátor, ve spolupráci s Městskou částí Praha 5, pod záštitou radního pro kulturu Ing. Štěpána Rattaye, výstavu děl současných výtvarníků v další oživené smíchovské reprezentační budově, v Galerii Portheimka, výstavu nazvanou oním záhadným latinským souslovím “In Arte Voluptas“, které česky znamená, že v umění je rozkoš.
A proč ono heslo? Inu proto, že právě na den, první únorový, kdy proběhla vernisáž a zahájení výstavy In Arte Voluptas a došlo tak k návratu galerijní existence Portheimky, je to přesně 150 let od posledního zasedání už dnes pozapomenutého pánského recesistického spolku, který si říkal Schlaraffia. A ten měl ono heslo „In arte voluptas“, tedy „V umění je rozkoš“, vepsáno do své zakládací listiny.
27 vynikajících autorů pod jednou střechou
Kolektivní výstavy jsou pro sdílení v médiích a pro sestavení jakéhosi pro-diváckého aviza vždy tak trochu složitější. Jak pro toho, kdo takové výstavy jakkoli komentuje, tak především pro toho, kdo je kurátorsky sestavuje. A to právě kurátor této výstavy, Petr Hájek z The Chemistry Gallery, umí. Praha 5 si vybrala správného a zkušeného kurátora masových výstav. Ano, doslova masových, neboť kolektivní výstava „In arte voluptas“, není výstavou dvou či tří nějak souvztažných autorů, ale výstavou 27 autorů.
Při takovém počtu vystavujících už můžeme směle hovořit o přehlídce umění, jež má určitou spojovací nit. A přehlídka „In arte voluptas“ v Galerii Portheimka, má spojovací nitě – podle našeho názoru – dokonce dvě. Tou první je, že většina, možná – nejsme si ale stoprocentně jisti - všichni vystavující prošli Hájkovou The Chemistry Gallery. A druhá, daleko podstatnější, je, že divák může vidět při jedné výstavě přehlídku více jak dvou tuctů netuctových umělkyň a umělců. Což se zase hned tak každý den nepoštěstí.
Malý průřez velkým souborem jmen
Dámy mají – alespoň na našem webu pořád ještě – přednost:
· Dana Bartoníčková, autorka, která se volně inspiruje společenskými jevy a každodenními situacemi. Její projekty jsou často narativní a samotný artefakt se tak obejde bez zdlouhavých objasňování.
· Kristýna Minaričková, nejraději zobrazuje fantazijní svět zvířat.
· Nikola Emma Ryšavá, práce této autorky jsou plné až neskutečných, často antropomorfních postav, občas groteskních, jindy emocionálních, anebo strašidelných.
· Kamila Ženatá, hlavním tématem její tvorby jsou ozvěny minulosti a osobních prožitků, silně akcentující současnou situaci ve světě a v umění.
A teď pánové, kteří jsou – oproti dámám – v početní přesile:
· Patrik Adamec, autor, který s oblibou zkoumá rozličné známky života a má upřímný zájem o člověka, ovšem také značnou fantazii.
· Andros Foros, jeho díla jsou - jak malba, tak plastika – nabity kontrastem. Jde o realismus zaměřený převážně na téma dětství.
· Petr Hajdyla, jeho obrazy popírají sdělované, zpochybňují konvenční přístupy a evokují diváka k zapnutí vlastní fantazie.
· Jan Heres, netypická barevnost jako kdyby byla odjinud než z Evropy a díla nečekaně propojují mezilidské a společenské vztahy.
· Kryštof Hošek, sochař, věnující se figuře oscilující mezi dekadencí, karikaturou a pop-artem, se zaměřením na společenské a politické dění.
· Tomáš Jetela, v tvorbě přestavuje lidi, kteří se nějak vymykají, v nichž lze nacházet ozvuky čehosi osobního, i když ne prvoplánově.
· Samuel Kollárik, maluje v osobité barevnosti minoritu - skiny, odmítající rasovou nesnášenlivost, kterým vévodí jim idea antinacismu.
· Tadeáš Kotrba, se obrací pro inspiraci k malířům italské klasiky.
· Filip Kůrka, malíř odklánějící se od naturalismu světa kolem, včetně eroticky a porna.
· Petr Lorenz, tvoří metaforická díla plná nostalgie se vztahem k filmové tvorbě a po svém pátrá po smyslu obrazu a čase digitálu.
· Jiří Marek, autor v jehož malbách je nepřehlédnutelná barevnost a promyšlená kompozice, v kresbách figura tvořená šrafy a stíny.
· Tomáš Němec, malíř klasických námětů (krajin, zátiší a figur), jim ale dominuje člověk - se vším všudy…
· Michal Ožibko, vytváří realistické malby, směřující k fotorealismu a hyperrealismu.
· Matěj Olmer, malíř abstrakce, gest doplněných kolážemi z fotek s charakteristickým vrstvením tahů a ploch dotvářejících hloubku.
· Alexey Shahov, vytváří abstraktní a namnoze konfrontační díla inspirovaná impresionisty, zejména kvůli jejich ignoraci tradice a akademismus.
· Pavel Šmíd, ve svých obrazech demonstruje, ale i kritizuje, vžité či nám vštěpované principy a stereotypy týkající se lidského snění a tuh.
· Tomáš Tichý, tvoří figurální motivy protknuté zcela abstraktními prvky. Zkouší spojovat různé formy a obsahy.
· Jan Uldrych, je jasný hyper realista, preferující dokonalý detail, ale v nereálném místě či prostředí, případně zvěř disponující lidskou inteligencí.
· Viktor Valášek, drží se v dílech tradiční malby a kresby a dává ji do kontroverze s politikou a sociální tématikou.
· Tomáš Vavříček, tvoří abstrakci a jako typicky vizuální umělec pracuje především se světlem.
Najít hledané
Výstava IN ARTE VOLUPTAS je pro pražskou galerijní scénu zcela výjimečná.
Sochy a digitální umění se tu vkusně doplňují s díly malířskými, čímž se naplňuje ono heslo spolku Schlaraffia "V umění je rozkoš" – „In arte voluptas“.
Umožňuje tak divákům radost ze znovuoživení Galerie Portheimka a v jejím vlídném prostředí, zejména v horním zachovalém historickém sále, odfouknout alespoň na dobu prohlídky, děs a běs současného světa.
Text: Richard Koníček
Ilustrační foto z výstavy: Wenca Nikoníček
In Arte Voluptas
Od 1. 2. 2023 do 31. 3. 2023
24 autorů
Galerie Portheimka
Štefánikova 12, Praha 5
