Úvod > Impro Woo Jitky Osičky na téma Kolemjdoucí aneb cesta do hlubin lidské duše ...

Impro Woo Jitky Osičky na téma Kolemjdoucí aneb cesta do hlubin lidské duše ...

28.01.2020 09:31

Art Space - Praha

25. 1. 2020 - premiéra

O Jitce Osičce jsme na našem webu psali. Ve dvou rubrikách - divadlo a knižní novinky. Je to tím, že je Jitka Osička rozpolcená nebo multitalent? Dodáme-li, že kromě divadla Jitka Osička také tančí, zpívá, moderuje pořady, točí filmy, reklamy a kdoví co ještě, tak rozpolcenost není na místě. Spíš je na roztrhání. Takže multitalent. A to je dobře, či špatně? Dar, nebo prokletí? Je to vír, jenž ji vtáhl, točí s ní a ona se na něm snaží a zdárně plout. Je to mládí a energie, co ji pohání a niternost, hluboká a silná, jež ji drží nad vířením, nad hladinou toho všeho. A když ji a její tvorbu sleduje divák, čtenář či posluchač v jejích multiaktivitách, záhy zjistí, že není tak moc rozptýlená, že ono to celé do sebe zapadá, skládá se to jak mozaika v osobitý projev osobité umělkyně. Jen v rozličných formách. Je to zkrátka vždy tatáž Jitka Osička.

Impro Woo: téma - Kolemjdoucí

Není snadné vymyslet sled gagů, příběhů,

postřehů odpozorovaných ze života nás kolem,

vyjmout z toho názorné a sestavit pořad,

co drží sál nabitý přibitý k seslím s očima jen pro ni.

Ne však jen kvůli jejímu atraktivnímu vzhledu,

ale kvůli její řeči těla a hlavy. A to je to.

Tak jak píše básně řečí spontaneity,

jež se na první poslech drolí,

aby se na druhý stmelily v příběh, moudrost, myšlenku,

tak také zpracovává i příběhy jevištní.

Změť detailů tvoří celek.

Příjemný, zamyšlení hodný, ba zamýšlet se nutící. Divíme se, že nás to nenapadlo, divíme se, jak to vyjádřila, jak je to jasné. Nejde tu o velké divadlo. To, co aktuálně předvádí v divadle Kolowrat v legendární hře Dva na houpačce, tohleto je kaleidoskop miniatur. A miniatury, jež nás udrží ve zmíněných seslích po víc jak hodinu, slévají se a přelévají z příběhu do příběhu, aby to byl nakonec jeden příběh o nás všech, to je kumšt. A dřina. A oběť.

Divadlo jedné herečky

Divadlo jedné herečky je náročné, vděčné, ale strašně osobní. Je to jako návštěva u nás doma, rande kdesi v intimitě, ale i prohlídka u lékaře nebo konkurz na roli, funkci, či pozici. Je to osobní a na tělo. A Jitka Osička to umí. Odhaluje nás, aniž by se nám vnucovala do hlav, srdcí, duší, a přece tam vstupuje, pouštíme ji tam a vítáme. Je v tom cosi mystického.

Šamanského. Spirituálního.

Chce se to jen naladit a sladit. Naladěn divák přichází, zná-li Jitku Osičku, a o sladění se postará ona. A kdo ji nezná, je lapen, vtažen do jejího gejzíru postřehů a i on bude přibit na tu sesli. Dříve, či později. Tomu nelze uniknout. Tedy, je-li ten divák myslící. Protože, ač se jedná ´jen´ o sled gagů, hříček, klauniád, pantomimy, pohybového divadla, čehokoli, včetně výtvarna, nakonec je to intelektuální fuška. Ale příjemná a potřebná. Jak terapie u psychologa. Akorát na rozdíl od kanape taťky Freuda je k něčemu. A to tak, že hned a pak ještě dlouho po té. Ale dost slov. Impro Woo Jitky Osičky je nutno - nejen vidět - ale prožít.

Muž v pozadí? Ani náhodou.

Ondřej Glogar je mág.

Na šamanské nástroje z dálav domorodců.

Vrací hudbu od našňořených not géniů k prazákladu lidské touhy po zvuku.

Po zvukomalebném zvuku.

Po zvuku, který zní bez kalkulu,

který zní z podstaty člověčenství a který skvěle lahodí.

Navozuje, proniká a těší nitro,

zní tak, jako zní nám - myslíme myslícího diváka - uvnitř,

byť to navenek nedáme znát.

Relaxační hudba?

Snad.

Atmosférická hudba?

Asi. A je to vůbec hudba? Ne tak docela. Je to souzvuk zvuků skoro až přírodních, zvuků naší podstaty, souzvuk zvuků prapočátků světa, našeho pozasunutého a pozapomenutého bytí. Zní a my se jí dáváme hladit a laskat. Cit, ne hit, je její cíl. A v hudbě to je to úplně nejvíc.

Souznění

Jitka Osička a Ondřej Glogar, atmosféra, prostě Impro Woo. A mimochodem, anglické slůvko Woo, lze - jak už je v angličtině možné a zvykem - přeložit mnoha významy.

Namátkou:

Woo znamená - žádat si. Ano, vystoupení Jitky Osičky si žádá pozornost, ale neunavuje, žádá si myslícího diváka, ale neohlupuje ho pseudointelektuálštinou.

Woo ale také značí- lákat. A Impro Woo Jitky Osičky, láká. Už tím, že není nikdy stejné, že je pokaždé jiné, ale v jádru pořád to pravé osičkovské. A vždy moudré.

Woo je i - přemlouvat. A Jitka Osička nás po celý večer přemlouvá, abychom zase byli lidmi, abychom byli tací, jací jsme a chceme být, a nebyli tací, jací jen být nemáme.

Woo znamená také - dvořit se. A Jitka Osička se ve svých Impro Woo dvoří. Rozumu, lásce, lidství. Nepodbízí se však. Klidně si sekne šavlí kritiky. Jemně, něžně, ale do živého.