Úvod > HONZA HOMOLA ART322 aneb „jsou v životě situace, které nikdy nenastanou. A proto je musím nakreslit“. H. H.

HONZA HOMOLA ART322 aneb „jsou v životě situace, které nikdy nenastanou. A proto je musím nakreslit“. H. H.

20.12.2021 17:39

HONZA HOMOLA

ART322

02. 12. 2021 - 28. 01. 2022

Galerie Toyen

Art332 je výtvarný projekt multižánrového umělce Jana Homoly a kurátorky umění PhDr. Renáty Mužíkové, Ph.D., který vznikl v roce 2017 a odstartoval první výstavou jeho cestovatelských fotografií.

První výstava obrazů, vytvořených autorovou originální technikou s názvem Digital acryl 332 (kombinace digitálního tisku a akrylové malby) se uskutečnila v pražském Mánesu (2018) a od té doby má za sebou ART332 spoustu výstav v ČR i v zahraničí.

Chytrost, nejsou jenom čáry…

Bizarní postavičky jsou tak ošklivé, až jsou krásné, okamžiky vytržené z dějů jsou tak neskutečné, až jsou ze života, kresba je tak jednoduchá až je dokonalá. Tvorba Honzy Homoly to je šplouch recese, paradoxů a ulítlé fantazie, až nás to trkne a najednou zjistíme, že to jste tam na těch obrázcích vlastně my, že sdílíme zapadlé střepy svých snů, okoušíme krůpěje našeho žití a že jste o tom všem tam namalovaném a pro sichr i po lopatě vepsaném jenom – bůh, nebo kdo, ví proč – až doposud neměli ani potuchy. A tak zíráme a smějeme se a stydíme, a divíme, a objevujeme. Sami sebe v sobě samém…

A proto jsou – není ani divu - výtvarná díla Jana Homoly zastoupena v domácích i mezinárodních soukromých sbírkách umění. Právem.

Renata Mužíková o tom ví své…

Renata Mužíková, je v prvé řadě kurátorkou výstavy prací Honzy Homoly, uspořádané v prostorách Galerie Toyen. Ale jak prozradila ve svém kurátorském slově, má zásluhu nejen na výstavě samé, ale i na svébytné a smysluplné tvorbě Honzy Homoly.

Začtěme se do jejích slov, přináležejícím k výstavě a nejen k ní. Předně upozorňuje, abychom se nedali mýlit právě uspořádanou výstavou, že Honza Homola, se:

„…prezentuje nejen obrazy vytvořenými jeho vlastní výtvarnou digitální technikou, ale také klasickou akrylovou malbou, grafikou, kresbou, fotografií a objektovou tvorbou.“

A pak už nám prozrazuje, a tím i objasňuje, celý příběh vzniku Homolovy tvorby. Začíná skoro jako v bibli. Jen s tím rozdílem, že v jejím textu na počátku nebylo slovo, ale kresby…

„Na počátku byly kresby. V denících. S těmi začal někdy na základní škole. Čmáral si do sešitů. Tužkou, fixou, propiskou. Léta ubíhala a deníky se plnily. Kreslí nejen to, co ho zaujme, ale také to, co se mu zdá, čeho se bojí nebo nač často myslí. Nepotřebuje konkrétní téma, ale stačí malý vjem nebo nápad — a fantazie příběh na papíře dotvoří. Některé skicáky jsou proto tajné, jiné svým obsahem dokonce nepublikovatelné. Neplánoval je ukázat cizím očím.

Nikdy.

Ale pak jsme se potkali a stalo se. Jedna z kreseb opustila svůj úkryt a oběma nám změnila život.

Pitoreskní, nahá postavička, jeden ze symbolů Homolovy narativně expresivní grotesky a křehká květina pod její nohou.

Veď mě ve tmě.

Zdánlivě nenápadný krůček, dalo by se říci, ale když se před obrazem na chvíli zastavíte, zjistíte, kolik různých cest skýtá.

V této expozici najdete patnáct vybraných skic výrazného a výjimečně talentovaného autodidakta, s nezaměnitelným a perfektně rozpoznatelným rukopisem.

Kresby se napily barvy a vy je máte možnost vidět tak, jak nikdy nebylo zamýšleno. Ve formě obrazů — digitálních akrylů 332. Výtvarné techniky, kterou autor objevil a vyvinul, a která odstartovala jeho úspěšnou výtvarnou kariéru a stala se jedním z poznávacích znamení jeho tvorby.

Homola má lehce sentimentální smysl pro humor, melancholickou poetiku a dospěle maluje to, nač se dívá svýma, navždy dětskýma očima.

Co dodat?

Že se to nedá popsat, že těch pár snímků z výstavy to také moc nezprostředkuje, a že je tedy dobré zavítat do Galerie Toyen, přímo a spatřit, vidět, vnímat, a promyslet ty obrázky na vlastní oči, moderně řečeno Face to Face. A to, že visí většina z nich našišato, není určitě náhoda, ani pozůstatek rozverné vernisáže. On ten náš svět je vlastně celý takový nějaký našišato. Zejména nyní, tak co se divit pár obrázkům. No uvidíte. Stačí odbočit od návštěvy Jesliček v kostele na Jiřáku a uvidíte, že nepřeháníme.

Text a foto: Richard Koníček