Fotíme s Wencou NIKONíčkem aneb Andrea v historickém kostýmu
V kostýmu svůdné tanečnice
V kostýmu svůdné tanečnice,
když zraje den, či hoří svíce,
žena se v Dámu promění…
V kostýmu svůdné tanečnice,
mění se svět i rudnou líce
a slova v ústech kamení.
V kostýmu svůdné tanečnice,
Jitřenku střídá Večernice
a muže zmáhá mámení.
V kostýmu svůdné tanečnice,
lovkyně je z ní, bojovnice
co dává dávná znamení.
Muži se vzmuží k nepoznání,
objeví v sobě reků zdání,
muži se vzmuží, jsou z nich samci
a hlavu ztrácí v jejím tanci.
Muži ji dají truhly lásky,
vše smění za úsměv té krásky,
ledva se mihne na cimbuří
a když ji ztratí, marně, zuří.
V kostýmu svůdné tanečnice,
markytánka i milostnice,
dary jí k nohám padají.
V kostýmu svůdné tanečnice
trýznitelka i mučednice
žena dál, ale potají.
V kostýmu svůdné tanečnice
bez něj, jen Tonka Šibenice,
co oči mužů hltají.
V kostýmu svůdné tanečnice,
vybírá bílou z klávesnice
černé tóny se nehrají.
Muži jí dluží tajná přání,
v kostýmu je to jejich paní,
sotva ho - pro ně - odloží,
znakem ji na zem položí.
Muži maj kůži hrubou pouze,
podlehnou vždy a zas své touze,
ženy jsou jejich potrava,
karta, co osud rozdává.
V kostýmu svůdné tanečnice,
přestávají být služebnice,
v kostýmu svůdné tanečnice,
ženy se Ženy stávají.
Jenom, než ten kus dohrají…
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek
https://kulturaok-eu.webnode.cz