Co víme o reformách v českém zdravotnictví?
Co víme o reformách v českém zdravotnictví?
Moc asi ne, že?! Na 134. Žofínském fóru, které se konalo v Praze 11. června 2012, o tomto tématu hovořilo několik zasvěcených hlav.
Jako první vystoupil ministr zdravotnictví České republiky, o kterém budu referovat v tomto článku, Leoš Heger a zdůvodňoval, proč je nutné reformovat naše zdravotnictví. Jeden z důvodů, které uvedl, jsou rychleji rostoucí náklady na zdravotní péči, než roste česká ekonomika. Ale pan ministr nepředpokládá, že dojde ke zpomalení trendu nárůstu nákladů ve zdravotnictví, a to na základě získaných zkušeností z bohatších, zejména západních zemí. Systém zdravotnictví v současnosti je nadále totiž neefektivní, je zamořen korupčním chováním poskytovatelů zdravotní péče, je příliš vysoký podíl lůžek na 1000 obyvatel, přičemž jejich využití je velmi nízké. Jako pacienti vedeme nezdravý způsob života a příliš spoléháme na lékařskou pomoc. Také je často navštěvujeme v neodpovídající síti zařízení, a tomu neodpovídá ani ceník. Nejsou také dostatečně využívány možnosti úhradových systémů. Zdravotní pojišťovny neustále vyčkávají, jsou příliš pasivní. Na každé odstátnění nemocnice se díváme my pacienti jako na podezřelý krok, a to je podle ministra Leoše Hegera špatné. Můžeme se ale my jako pacienti nedivit? Jak nás ujišťuje pan ministr, nejedná se ale ani o privatizaci, ani krádež, ani o tunelování!
Jakožto pacienti bychom si měli uvědomit, že se medicína neustále mění. Ambulantní péče, lépe vybavená moderními přístroji již dokáže to, nač dříve byla nutná hospitalizace, tedy nám pacientům, pomoci rychleji a účinněji, než tomu bylo dřív. Vezmeme-li si konkrétní příklad, tak zubní lékaři jsou již vybaveni, kromě počítačů i roentgenovými přístroji, takže nám na místě ihned zkontrolují většinou náš zubožený stav chrupu, a neposílají nás již na další oddělení - roentgenové. Jenže taková vymoženost stojí zubní lékaře nemalé investice! A kde na to mají brát?!
Dále budou vznikat další formy léčby pacientů, jako je profesionální domácí péče. Chceme se přece stále kvalitněji rehabilitovat a doléčovat. To všechno vyžaduje ale investovat, nakupovat a pořizovat další drahé přístroje, nové drahé technologie, přičemž neustále stoupají ceny energií, což si mnohdy neradi připouštíme!
Na druhé straně roste nespokojenost poskytovatelů zdravotní péče, zejména v otázkách mzdového očekávání, nespravedlivé cenotvorby, unfair řízení systému, nedůvěře vůči Ministerstvu zdravotnictví ČR, jejich oprávněném pocitu, že pacienti mají málo povinností a že očekávání a potřeby pacientů neustále rostou, jak po kvantitativní, tak po kvalitativní stránce.
I když víme, že průměrné platy lékařů rostou mnohem rychleji než v ostatních odvětvích, stále vládne ve zdravotnictví neklid a chaos. Podle ministra Leoš Hegera je nutné, abychom nastavili systém zdravotní péče tak, aby byla jasně definována PRÁVA a POVINNOSTI všech zúčastněných, což zní bohužel pro mě velmi nejasně. A úkolem Ministerstva zdravotnictví ČR je tedy tato PRAVIDLA konečně “stanovit“. Současně má ale zajistit i podmínky pro profesní vzdělávání lékařů a pravidla pro vstup různorodých technologií do ordinací.
Jaké první kroky by měly být tedy provedeny?
1 ) Potřebujeme zákon o univerzitních nemocnicích, které budou odejmuty z přímého řízení státem.
- Musíme provést převod státem přímo řízených nemocnic v Praze blíž k občanům.
To nevím, jak to provedeme?
- Musíme realizovat zákon o hluku a o dlouhodobé péči a postavení kojeneckých ústavů.
A co mají dělat pacienti?
My máme znát svá práva a zdravě žít. Máme očekávat, že budeme muset neustále zvyšovat svou finanční spoluúčast na poskytované zdravotní péči, což se už provádí. Jsou už platby za hospitalizaci, případně se vylučují zdravotními pojišťovnami platby některých léků z některých lékařských úkonů. My jako pacienti to však údajně bereme - podle Leoše Hegera - jako „chudinskou medicínu a léčení křemennými plackami“!
A co mají dělat zdravotní pojišťovny?
Mají mít zvýšenou pravomoc, mají nás jako plátce zdravotního pojištění vést k prevenci a zdravému životnímu stylu, a také nám garantovat potřebnou zdravotní péči. Uvažuje se také o dvousložkovém pojištění, což mi konkrétněji vysvětleno nebylo.
Jaké obtíže nás při provádění reforem čekají?
Obtíže vznikají při reformě v důsledku sporů mezi poskytovateli zdravotní péče, mezi poskytovateli a plátci zdravotního pojištění, mezi poskytovateli a Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Závěrem
Hezky se to povídá, ale realizace reforem ve zdravotnictví bude jistě náročná a mám velké pochyby, že vždy bude v prospěch nás pacientů, zejména těch seniorů, kteří se bránit už nemohou. Světu a světovému zdravotnictví totiž vládnou zejména peníze a jejich nedostatek. A to ze všech stran. Jak pacientů, tak poskytovatelů zdravotní péče, tak i zdravotních pojišťoven. Kam ty peníze mizejí? Otázka pro Hamleta. Být či nebýt?! Mít či nemít…
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet
Nejnovější zpráva z novin Metro dne 11. 2. 2013 –
´Lékaři chystají další protest´
Česká lékařská komora uspořádá 1. března 2013 protestní akci, ve které chce lidem sdělit, že ministr Leoš Heger omezuje svými zákony a vyhláškami dostupnost, kvalitu a bezpečnost zdravotní péče. Od včerejška lékaři pacientům v ordinacích nabízejí k podpisu petici, dostupná je také na webu komory. ČTK