Černošice: Modlitebna jednoty českobratrské aneb proč jsme v galerii nebyli… a v místní hospodě svíčkovou si dali …

28.02.2020 09:42

Černošice /u Prahy

22. 2. 2020

Čtenáři našeho webu tuší, že titulek článku bude mít háček. Tuší dobře. Háček je v tom, že mají pravdu. Ano, my, co hledáme všude kulturu pro www.www-kulturaok-eu.cz, jsme ji nakonec - skoro - směnili za posezení ve skvělé hospodě. Proč? Jak to? Takto.

 

Pozvánka do Galerie 90°

Začalo to nevinně. Mezi jinými pozvánkami jsme dostali jednu do černošické Galerie 90°.  Do nové, nám neznámé, galerie. Z Prahy už se moc nevychylujeme, ale Černošice jsou krásné město na břehu Berounky, kam jsme v mladších letech nesčetněkrát z Prahy zavítali i pěšky a jež neblaze - ne svou vinou  - proslulo v poslední době požárem Krejčířovy vily. Ale to nejsou ty opravdové Černošice a jedna nezvaná náplava by jim jméno zkazit neměla.

 

Černošice již nejsou jen Krejčíř a jeho vila

Černošice jsou středočeská obec, nacházející se 18 km jihozápadně od Prahy, 5 km od Zbraslavi, rozesetá ve stráni levého břehu Berounky na ploše 9.06 km² se 7170 obyvateli. Dnes sestávají z Horních Černošic, Dolních Mokropes a Vráže na začátku chráněné krajinné oblasti Český kras. Od 20. let 20. století bývaly a jsou dosud oblíbeným místem těch, kdo na to měli a mají, takže tu je opravdu mnoho reprezentativních vil.

 

 

 

 

 


 

 

 

 

Černošice jsou prvně zmíněny již v listině Kláštera kladrubského v roce 1115. Leží na pražsko-bechyňské cestě z Prahy na Karlštejn a stará lípa, co stála ve Vráži až do roku 1930 (ještě o ní bude řeč na konci článku), tvořila ukazatel směru. Traduje se, že pod ní odpočívával Karel IV., když jel na svůj oblíbený Karlštejn.

 

Zásadní pro Černošice byla ale železnice. Jednokolejnou trať Praha- Plzeň sem zavedli v roce 1862. Způsobila výletní a následně i stavební ruch. Vznikly tu i lázně. Černošice se staly jedním z nejvýznamnějších vilových satelitů. Název Černošice má počátek ve vsi patřící rodu Černochových.

 

 

Černošice nabízejí plno pamětihodností, my však mířili jinam. Nevyhledali jsme ani Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1352 ani vily, hodné pozornosti díky své architektuře či někdejším občanům. Patřili k nim třeba MUDr. Jan Janský (1873-1921) -  objevitel krevních skupin, J. Bláha - pomolog, Vilém Heckel (1918 - 1970) - horolezec a fotograf, Ferenc Futurista (1891-1947) - herec či M. Fischerová - Kvěchová (1894-1984) - malířka.

 

My ale měli cíl jiný...

Důvodem naší cesty byla ona zmíněná pozvánka a zmíněná Galerie 90°. Nachází se v Černošicích v místě nazývaném Centrum Vráž, kterou slavnostně otevřeli  27. 10. 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku ČR. Je to galerie prodejní. Název Galerie 90° má symbolizovat pravý úhel pohledu na věc, kolmici vzhůru, nejpřímější cestu do uměleckých výšin. Lákavé avízo, lákavá nabídka, tak proč ji nepřiblížit návštěvníkům www.www-kulturaok-eu.cz. Otázka zněla jen, kde se nachází?

 

 

Nastudovali jsme mapu, v našem věku nepoužíváme žádné GPS navigace. A tušíc, že to nebude asi nejsnazší, nereagovali jsme ani na čtvrteční vernisáž v 18. 00 hodin (příjezd ze smíchovského nádraží téměř za tmy, hledání v temnotách a návrat nočními Černošicemi k vlaku, neboť auto už raději vzhledem k situaci na silnicích v našem věku už nevlastníme) a vydali se do Galerie 90° v sobotu dopoledne.

 

Směr Centrum Vráž

Od černošického nádraží byl směr jasný a ani jsme nebloudili. Mapa odpovídala. Jen decedulizace nás místy znejistěla. Tak jsme se ptali. A místní ochotně reagovali. O Galerii 90° ale nevěděl nikdo. Centrum Vráž znali všichni. Většina proto, že je tam obchodní centrum Tesco. O ničem jiném nevěděl nikdo z dotázaných. Další řádky naznačují, že je to škoda. A jeden tázaný nám doporučil hospodu Pod Lípou. Stoupání bylo náročné, ale zvládnutelné a po necelé hodině jsme byli u Centra Vráž.

 

Malá odbočka o Vráži

Jak bylo řečeno, Černošice jsou také Mokropsy a Vráž. Samota Vráž je citována v letopisech už v roce 1361 a její historie je v podstatě shodná s dějinami Dolních Mokropes a víceméně i Černošic. Podle Františka Palackého je název odvozen od slova vrah. Jeho následovníci se kloní k původu slova ve staroslověnštině, jež znělo vražiti čili kouzliti, věštiti, takže místo, kde se čarovalo. Nachází se na kopci, kde bývala pohanská místa pro vědmy a obřady. Vráž je dnes součástí Černošic a je hrdá na své nové centrum Centrum Vráž, kde se usídlila i námi hledaná galerie. 

 

Centrum Vráž

 

 

 

 


Centrum Vráž

je tzv. ´komplexní multifunkční urbanistický celek´.

Autory jsou architekti Ing. arch. Oldřich Hájek a Ing. arch. Jaroslav Šafer,

oba vyučují na Fakultě architektury v Praze.

 

Zdařilo se jim stvořit kompaktní moderní komplex, který se navíc nachází ve vhodně zvolené lokalitě, relativně mimo historickou zástavbu Černošic či Vráže, jenž zaujímá plochu 4257 m².  Investorem byla společnost IBS ROKAL, s.r.o. Centrum Vráž se po zásluze dočkalo ocenění  - Zvláštní cenou poroty v soutěži Nejlepší z realit za rok 2010.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Citujeme z autorské zprávy obou architektů: „Vyvýšenou lokalitu obklopí ze dvou stran výstavba nových rodinných domů, dvě strany tvoří rodinné domy stávající. Na severní straně pozemku prochází frekventovaná komunikace.

 

Záměrem bylo vytvořit nový kvalitní městský prostor tvořený bytovými a komerčními objekty. V komplexu jsou i kulturní prostory pro veřejnost, učebny a menší sál. Prostor náměstí má obdélníkový tvar položený podél ulice Vrážská. Jižní hranu tvoří delší, hlavně bytový objekt s komerčními prostory v parteru, který je zhruba v polovině mezerou rozdělen na dvě části.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzniklá mezera opticky spojuje prostor náměstí a prostor sportovních hřišť. Východní a západní hranu tvoří hotel a administrativní budova. Severní hrana je definována stávajícím stromořadím, doplněným o nové stromy. Základní půdorysná osnova komplexu je pravoúhlá.

 

 

Bytové domy jsou třípodlažní s menšími nástavbami ve čtvrtém podlaží. Objekt administrativní budovy je částečně pětipodlažní a vytváří dominantu komplexu, zčásti překrývá supermarket Tesco v parteru.

 

Celek dotváří čtyřpodlažní hotel. Objekty tvoří železobetonový, částečně vyzdívaný, zateplený skelet. Fasáda bytového objektu je kombinací probarvené omítky, měděného obkladu Tecu a obkladu Max deskami. Okna jsou dřevěná z Europrofilů, s hliníkovými žaluziemi na jižní a západní straně, výkladce v 1NP jsou zaskleny v hliníkových profilech. Zábradlí na balkonech a terasách je ocelové s výplněmi z mléčného a čirého skla. Nástavby jsou obloženy měděným plechem Tecu. Fasády hotelu a administrativní budovy jsou kombinací strukturální fasády, zasklení v AL profilech, obkladu měděným plechem Tecu, fasádních Max desek a probarvené omítky. Fasáda supermarketu je kombinací zasklení v AL profilech a obkladu betonových stěn gabiony.“

 

Konečně u Galerie 90°

V galerii se - podle pozvánky - koná výstava C111RKUS 1.

Od 20. 2. - 30. 4. 2020

Otevřeno so-ne od 14.00 do 19.00 hodin.

Mokropeská 2026, Černošice, 25228.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Teď ještě prohledat areál Centra Vráž, neboť směrovek až hanba, ale na Galerii 90° žádná. A … A! Konečně jsme ji našli! … Ano, je zavřeno. Sobota, je 14.15 hodin,  mrtvo, nic. Voláme na mobil. „Já to nezařizuji…“. Odcházíme a obcházíme areál Centra Vráž a jako koráb uprostřed bouře na pustém moři se nám zjevuje opodál stojící ´Archa Noemova´. Ale z betonu a s křížem na přídi. Kostel. 

 

Modlitebna Církve bratrské

 

 

 

Fascinovaně fotopgrafujeme, obhlížíme a dobýváme se dovnitř.

Zavřeno.

Ale jinak stánek duševní kultury žije.

Jen v jiném rytmu, než je čas naší návštěvy.

 

Až doma zjišťujeme, co a jak.

 

 

Modlitebna vznikla v letech 2009 - 2010.  Je postavena z betonu, skla, dřeva a žuly a je to výjimečná moderní stavba v duchu ´organické architektury´. Tvůrcem je prof. Ing. arch. Zdeněk Fránek (*1961).  Brněnský architekt a vysokoškolský pedagog,  jehož názory na architekturu ovlivnili zejména němečtí expresionisté a maďarští organici. Chtěl být malířem. Od roku 1989 vlastní ateliér, v letech 1994 -1996 externě přednášel na architektuře VUT. Od roku 2005 vede ateliér Fránek - Suchánek na Fakultě umění a architektury (FUA) Technické univerzity v Liberci, kde v letech 2012 - 2018 byl děkanem. Jeho specifickou tvorbu ovlivňuje antroposofie a antropomorfismus, tvarování prostoru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K realizacím patří mimo komerční a bytové stavby i další církevní objekt v Litomyšli ataké třeba Galerie Czech China Contemporary (CCC) Peking (2010) či Výzkumné centrum Liko-Noe, Slavkov u Brna (2015).

 

 

Jak jsme zjistili, černošická stavba není určena jen Církvi bratrské, má skýtat prostor i pro neformální setkávání různých aktivit, koncertům či klubu s hlídáním dětí. Náboženským a veřejným funkcím je určeno přízemí, v 1. patře jsou technické prostory a byt kazatele.

 

 

 

Modlitebna byla původně určena, že se postaví v části Mokropes, ale nakonec byla zvolena tato lokalita.  Modlitebna se tak nachází v jednom z nejfrekventovanějších míst Černošic.

 

Interiér nám zůstal uzavřen, tak alespoň citujme z rozhovoru, jejž poskytl autor médiím: "Prostor modlitebny je ovinut zděnou stuhou, jež má pro podporu plasticity vroubkovaný a zřasený povrch. Uvnitř tvoří akustickou pohodu. Prostory jsou nasvětleny nepřímým světlem skrytými otvory. Vlastní část modlitebny je položena do vodní plochy. Jednak pro zrcadlení shromažďovacího prostoru, jednak kvůli obřadům křtu. Nosná konstrukce modlitebny je zděná se stěrkovou omítkou s vroubky. Stropy železobetonové monolitické. Okna buď zasklena bezrámově, nebo v hliníkovém rámu."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z nadšení vyhládne…

Závěr výletu byl přízemní, leč typický. Naproti modlitebně stojí hospoda.

Tedy restaurace Pod Lípou.

A když tu mohl svého času spočívat otec vlasti, proč bychom nemohli i my?!

Náhled do jídelníčku lákal specialitou Rozstřílený španělský ptáček. Španělského ptáčka známe, ale jak vypadá a chutná rozstřílený? K lítosti, zejména dámské části naší výpravy, byl už sněden. Jak jsme viděli, chodí sem manželské páry, a tak není divu… Tak jsme se s na dnes obdivuhodně sympatickým hostinským, výčepním a servírkou v téže osobě dohodli na gulášové polévce, svíčkové a velké plzni. Ještě klasická restaurace nám nabídla příjemné a nekuřácké pobytí, místní sledovali fotbal na obrazovce a kromě plzeňského piva se tu točí několik druhů piva. A pokud jde o jídlo, tak nám chutnalo. Naše žaludky už v našem věku jen tak bez následků něco neustojí, ale nabídnutý pokrm nám připomněl opravdu tu jinde sloganovou ´domácí kuchyni´.

 

Jak jsme zjistili, restaurace má kapacitu 90 míst (50 v sále pro hromadné akce). V létě i nabízí zahrádku pro dalších 60 osob, kde se i griluje. Pro děti je tu k dispozici dětský koutek. No, nebýt to pro nás už přece jen z ruky a nebýt ve věku, kdy je škoda vracet se na stará místa a nenavštívit ještě nějaká nová, tak bychom se sem klidně někdy vrátili. Ale známe to, nikdy neříkejme nikdy…

 

Jo, a proč Pod Lípou?

Ta lípa byl dnes už zaniklý památný strom. Zanikla v roce 1930 a byla nahrazena v roce 1935 jinou, tzv. Švehlovou v místě zvaném U kříže. Historická lípa na konci svého bytí měla obvod 628 cm a 500 let věku. Rostla poblíž restaurace Pod Lípou v místě Centra Černošice. V roce 1912 byla 13. největším stromem království. Zdobil ji obraz panny Marie s pětiklasem, před kmenem stál dřevěný kříž a korunu zpevňovala vazba. Zanikla z vůle nebes, úderem blesku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A jedeme domů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na cestě k vlaku už nebylo nic zajímavého. Na cestě vlakem ano. Výluka na trati a vlak nejel na Smíchov jako vždy, ale odklonem na Krč, přes Vršovice na Hlavní nádraží. Důvod neznáme, ale při vichřici se dal domyslet. Podstatné bylo, že jsme jeli přes Most inteligence, jenž má také svou zajímavou historii, ale to už dnes řešit nebudeme…

 

Hodnocení: 89 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

www.restaurace-pod-lipou.cz