Bedřich Smetana aneb i z miniatur se skládají velké osobnosti
Bedřich Smetana aneb i z miniatur se skládají velké osobnosti 
Bedřich Smetana byl člověk z masa a kostí, měl smysl pro humor i radosti života, zajímal se o svět a ne jen o hudbu, tvořil, pracoval i odpočíval. Komponoval, dirigoval, koncertoval, ale také psal články a – ano - to se ve školách zpravidla neučí, také maloval. Prostě žil životem plným života, měl své zájmy a rozhodně se nikdy sám nestavěl ani v době té největší slávy na jakýkoli pomník.
To až my, jeho obdivovatelé a posluchači, jsme ho postupně nechali zkamenět, odlidštit a udělat z něj národní modlu, pomník. On by si to nesporně takhle nepřál, ale má smůlu, už se nemůže bránit. Stereotypům školství, jednostrannosti hudebních dramaturgů a možná ani prezentaci jeho tvorby. Ale – i když národnímu cítění a do jisté míry ani samotnému odkazu slavných iniciál „BS“ – v současné pádící době pšenka nekvete, měli bychom vidět věci i z jiných stran a Bedřicha Smetanu zejména.
Muzeum Bedřicha Smetany
Nejsem uměnovědec, ani se necítím být znalcem Smetanova díla větším než středně kultivovaný posluchač, ale fascinuje mě práce a působení Muzea Bedřicha Smetany v Praze a samozřejmě i v jeho milovaných Jabkenicích.
To pražské Muzeum Bedřicha Smetany bylo založeno (až? už?) v roce 1926, a to ´Sborem pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi´. Od roku 1936 sídlí v překrásné novorenesanční budově bývalé Staroměstské vodárny z 80. let 19. století hned na vltavském břehu a v těsném sousedství Karlova mostu. V místě se snad nejpůvabnějším výhledem na Vltavu a panorama Pražského hradu.
Zde jsou spravovány rozsáhlé sbírkové fondy, jejichž základ tvořily a tvoří to, co bylo zakoupeno z mistrovy pozůstalosti krátce po vzniku muzea, v roce 1928. Mimo to se zde pilně po celou dobu, několika generacemi těch, kteří v muzeu působili a působí, shromažďují rozsáhlé ikonografické sbírky, notový archiv, tisková dokumentace, knihovna a fonotéka, dokumentující Smetanův život a tvorbu.
Nezapomenuté, ale opomíjené expozice
Dnešní doba nepřeje podobným muzeím. Dnešní doba dokonce nepřeje ani takovým osobnostem, jakou byl Bedřich Smetana. Ke škodě té dnešní doby a všech, kdo v ní žijí. Či žít už jen musí. Současná, v pořadí již třetí, stálá expozice v historii Smetanova muzea vůbec byla zpřístupněna (již? až?) v roce 1998. Jejími autory jsou PhDr. Olga Mojžíšová, PhDr. Marta Ottlová (odborný scénář) a arch. Petr Fuchs (prostorově výtvarné řešení). Samozřejmě, že expozice musí zachovávat klasickou monografickou podobu, zaměřenou na život mistra v kontextu doby, na dílo a jeho rezonanci u nás i ve světě. Nejde jinak. Ať chceme či ne, jedná se o zakladatele české národní hudby, což si Bedřich Smetana, jak dokládají mnohé vystavované materiály koneckonců i předsevzal, a také to bohatě naplnil. Jediné, co tedy může být plně nekonvenční, je výtvarné řešení expozice. Muzeum a jeho exponáty žijí, hrají, vypovídají a dýchají dechem časů, kdy autor žil a tvořil. Je nesporně mnoho opravdu zanícených příznivců, kteří si plně uvědomují, co pro nás Smetana udělal, je ale k naší škodě i bezpočet těch, kteří se o jeho hudbu, tím pak méně o jeho muzeum zajímají. A přitom by to mělo patřit k základní duševní výbavě každého občana téhle země. Co a jak pro to udělat, je záhadou. Komerce, konzum a plytkost vnímání ovlivněné poplatností zahraničním pop-kulturním přívalům dělá svou práci – destruuje naše myšlení i cítění a hrne ho směrem od národního k evropanství, „světovosti“ ba amerikanizaci, což je dnes ´in´, zatímco národní kultura a tradice jsou ´out´.
Jen ne statická demonstrace!
Prostory jsou samozřejmě tematicky i architektonicky členěny do relativně samostatných částí.
- První mapuje Smetanovo dětství, studia, umělecké začátky v Praze 1. poloviny 19. století. Patří sem i jeho pětileté působení ve švédském Göteborgu, včetně návazných koncertních cest po Německu a Holandsku.
- Druhá část zachycuje Smetanovy aktivity v letech 1862-1874. Tedy leta, kdy se aktivně podílel na budování pražského hudebního života (činnost v uměleckých spolcích, obnova tradice filharmonických koncertů a hlavně jeho působení v čele opery Prozatímního divadla).
- Ve třetí části se ukazují dopady trudného sklonku Smetanova života, kdy se po ztrátě sluchu uchýlil mimo Prahu do Jabkenic. Je zde ale i přehlídka Smetanových stěžejních děl, pojatých pro zájemce interaktivním způsobem, zastoupené "partiturami", dokumenty o jejich vzniku a osudech. Vše je umístěno ve speciálních notových pultech, jež lze od symbolického dirigentského pultu za laserové taktovky rozeznít tóny těch nejlíbeznějších pasáží daných oper či symfonických děl.
- Čtvrtá, ne však poslední významem, je část expozice věnovaná autorovi jako člověku. Od korespondence přes deníky, notové rukopisy až po nejrůznější dobová vyobrazení. V originálech jsou tu ke spatření i portréty. Nejen Smetany, ale i dalších členů rodiny, osobní památky mistra, rozličné čestné dary, jimiž byl poctěn, a jako asi nejvýznamnější exponát, je mistrův klavír.
Vždy je tu ještě cosi navíc
Muzeum v bočním přísálí pořádá navíc různé tematické výstavy, které expozici doplňují a oživují. Jsou s mistrem spjata dějinně či tematicky. Jdou ale nad rámec základní expozice a prezentují pramálo známé, mimořádně zajímavé exponáty z muzejních sbírek a depozitáře.
Prakticky po celý rok 2012 to byla výstava věnovaná Emě Destinnové, jedné z největších interpretek Smetanových kompozic a jeho obětavé propagátorky u nás i ve světě. Letošní rok je ve znamení tématu méně známého, o to více zajímavého, Smetanovým kresbám, skicám a malbám. A nejen jeho osobně, ale i jeho blízkých a jeho potomků. Především je to nadšené malířství jeho druhé ženy Betty, pokusy jeho dcer, a hlavně pak díla vnuka inženýra Zdeňka Schwarze a jeho potomků. Mimochodem, na výstavě lze spatřit, kromě průřezu tvorbou Betty Smetanové, i její dílo specifické, a to oponu pro herecký spolek ochotníků vytvořené za působení manželů Smetanových v Jabkenicích. 
Smetana ani tak nemaloval, jako zachycoval
Obrazy, kresby a malby s podpisem B. S. nebyly nikdy Mistrem míněny jako výtvarná díla. Talent sice měl, ale tuto cestu si neosoboval. Bedřich Smetana – jak nám bylo vysvětleno na fundovaném výkladu při zahájení této výstavy 19. března 2013 – si zachycoval to, co ho zaujalo a co by si dnešní mobilní člověk rychle vyfotil mobilem. Předmětem kreseb tedy bylo spíše zachycení pocitu, zajímavého uskupení zapamatováníhodného objektu. Jen tak, na památku, nebo pro vyvolání asociací při komponování, anebo třeba pouze pro někoho do památníku.
Hudební paměť památníků
Každé zahájení nové výstavy bývá neseno ve slavnostním duchu. Ve Smetanově muzeu samozřejmě nesmí chybět jeho hudba. Organizátoři večera – v čele s vynikající klavíristkou paní Jitkou Čechovou, která se právě v ten čas vrátila z cest a následující den ji čekal koncert – věnovali hudební složku nesmírně zajímavému – téměř zapomenutým skladatelským počinům Bedřicha Smetany. Mohou za to v té době oblíbené a rozšířené památníky. Památníky významných osobností, s nimiž se Smetana setkal, jeho žáků a přátel… Těm zpravidla Mistr vepsal do předložených památníků pár not. Ne ale ledajakých. Jedná se o drobné – více méně ovlivněné velkostí daného památníku – skladby dané momentálním nápadem autora. Zmíněná paní Jitka Čechová řadu těchto miniskladeb zahrála a my, vděčné obecenstvo, se zatajeným dechem sledovali tóny jiného a přece toho našeho Bedřicha Smetany. Výborný nápad klavíristky má i hmatatelný výstup v podobě souboru těch nejzajímavějších skladeb z památníků soustředěných na jednom CD. Perlou je pak zcela zapomenuté a až do zmíněného večera neprovozované dílo z památníku přítelkyně Franze Liszta, se kterým se setkal Bedřich Smetana ve Výmaru, nazvané jako ´Vzpomínka na Výmar´. Dílo až téměř nesmetanosvké, skoro jakoby ovlivněné kolegiálním obdivem k Franzi Lisztovi.
Milý večer s géniem loci 
Byl to příjemný večer, krásný koncert a jako neuvěřitelně zpestření byl i neformální a lidsky vnímavý vstup prapravnuka Bedřicha Smetany, dr. Schwarze, vnuka malíře Zdeňka Schwarze. Ten už Mistra nezažil, ale krásně vyprávěl o svém dědečkovi, s nímž prožil nádherné chvíle v Jabkenicích, kam za ním jezdil a kde s ním trávil prázdniny.
Nemohu než doporučit, aby si každý jen trochu kultivovaný Čech udělal alespoň jednou chvilku pro Muzeum Bedřicha Smetany a ponořil se tam do časů, kdy češství mělo svou sílu a význam, a kdy lidé byli ještě hrdí na to, odkud pocházejí. Nebude vás to stát mnoho času, ale nasajete - alespoň na čas - hrdost a úctu k naší minulosti. Obojího se nám totiž v dnešní době zoufale nedostává. K naší škodě.
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
samanam@seznam.cz
www.facebook.com/wenca.nikonicek
www.gothichell.rajce.idnes.cz
wencanikonicek@email.cz