Úvod > Anna Pašková: „Aglomerace“ aneb přírodo uteč, sídliště se blíží!?

Anna Pašková: „Aglomerace“ aneb přírodo uteč, sídliště se blíží!?

08.09.2016 12:05

Galerijní laboratoř - kaple sv. Jana Křtitele - Holyně

3. -14. 9. 2016

Již několikrát jsme se letos v létě vydali do malebné části Prahy a ještě stále půvabného venkova, do kaple, sloužící jako galerijní prostor – do městské části Prahy 5 - Holyně.

Laboratoř je místem pokusů (i ta Galerijní)

Celoletní série výstav, konaných v rámci projektu Galerijní laboratoř v kapli sv. Jana Křtitele v Holyni, se chýlí ke konci. Šéfkurátorem, duchovním otcem a hlavně pečlivým pořadatelem je výtvarník, ale v letošním létě především organizátor, Matouš Karel Zavadil.

Galerijní laboratoř působila jako opravdová výtvarná laboratoř i před holyňskou letní sérií výstav a působit bude i nadále. Její orientace na nové, začínající, osobnosti, je záslužná a přispívá k rozkoukávání se a otrkávání těch, kdo zatím nemají zkušenosti. Umožňuje jim naznačit, co svojí tvorbou chtějí sdělovat a ukázat, co už dovedou, a jakými prostředky se hodlají vyjadřovat. Jsou to pokusy. Jako ve skutečné laboratoři. Někdy přijde zdar, někdy to vysublimuje v nic nového a někdy je to prostě výbuch. Ale v téhle laboratoři ten výbuch není likvidační, je jen signálem, že cesta, tvůrčí proces se stávají důvodem k zamyšlení výtvarníka na téma, jak dál a jinak, a ten, co má opravdu zájem, má šanci zkusit další pokus. Jinak a lépe.

Myšlenka Anny Paškové byla dobrá, ale …

Momentálně v Holyni vystavující Anna Pašková a její projekt nazvaný Aglomerace je nesporně aktuální, naléhavý a dotýká se bytostně nás všech. Jedná se o videoinstalaci, vytvořenou přímo pro prostor Kaple v Holyni. Důvodem a ideou je fakt, že Holyně si dosud zachovává svůj vesnický ráz, ale pár set metrů vedle, stojí, bují a rozrůstá se panelové sídliště Barrandov. A rozrůstá se směrem přes poslední opuštěné pole, jež dělilo městskou aglomeraci od té vlastně neměstské, byť jde o městskou část.

Apokalypsa jeřábů, co tu o překot rodí své panelové děti, je patrná a zlověstná. Zastaví se na hranici obce? A kdy ji překročí? Ani autor těchto řádek to nevidí růžově. Vždyť ještě letos v červnu vypadala jediná přímá přístupová cesta jako poklidná mezipolní cesta, roubená košatým tunelem stromů. A při téhle naší poslední návštěvě, počátkem září, už tu byla zeleň brutálně a necitlivě zdevastována ve prospěch proměny cesty, druhdy určené leda tak k procházkám, na silnici sloužící především autům. A ten lán pole, ten se díky výkopům změnil v úzký pruh ladem ležící zplanělé louky. A o tom je – ideově – i videoprojekt Anny Paškové (studentky interaktivní grafiky ve 3. ročníku Vyšší odborné umělecké školy Václava Hollara). A v tom je i jeho aktuálnost. Ale…

… ne každý plán se hned v té chvíli skutkem stane…

Ale - něco tomu všemu chybí… Zatímco předchozí výstavy vznikaly pod kuratelou zkušeného a uvážlivého M. K. Zavadila, výstavu Anny Paškové kurátoroval její kolega Michal Jalůvka. Snad proto to celé vyznívá nějak naznačeně, odbytě, nedotaženě. Je hezké zatemnit kapli, zavřít dveře, pustit video a zatím si stranou mobilovat, ničeho nevšímat, tlachat s přítelkyněmi, jako kdyby dílo samo mělo ohromit a srazit diváka do kolen, když už v té kapli k tomu účelu neslouží kříž se Synem Božím.

Animace panelových fasád pomocí abstraktních forem ve smyslu site- specific má interpretovat kontrapunkt obou lokalit. Vesnice a železobetonového sídliště. Souboj Davida s Goliášem. Jenže, z časového hlediska tu jde - na rozdíl od biblickéhopříměru - o boj marný a beznadějný. Je totiž předem jasné, jaká urbanistika zvítězí. O tom mají vypovídat (chytrému napověz, hloupému dolož) i nasnímané záběry fasád měnící se tak trochu na způsob polyekranu či dětského kaleidoskopu. Myšlenka tu tedy naskočí, to ano.

Oč autorce jde, je zřejmé, ale výsledek zůstává jenom hrou s počítačovou animací a ne apelem. Burcujícím. Varujícím. Naléhajícím. Divák vidí – ano - je to tak – a nic. Neodchází otřesen, rozhorlen, nebo jakkoli nabuzen. Jo, jasně, to se děje… A tím to hasne.

Pouhopouhá instalace jedné jediné projekce, byť různě graficky variované, je plochá ve smyslu ducha. Možná to podvědomě, či dokonce i vědomě, cítil už sám kurátor práce Anny Paškové, Michal Jalůvka, když do tiskové zprávy napsal (alibisticky?):

„Záměrem není nastínit vizi budoucnosti či hodnotit nějakou činnost. Jde pouze o úvahu nad konkrétním místem z hlediska času a prostoru a jeho úlohou ve složitém organismu metropole.“

Ano, přesně tak. Jen konstatovat to, co každý normálně vnímající vidí a ví. Ale opravdový umělec by neměl jen konstatovat, měl by apelovat. A to u pokusu Anny Paškové nehrozí. Povrchnost a odbytost je myšlenky záhuba. A zjevná nezúčastněnost při vlastní – pravděpodobně vůbec první - vernisáži svědčí o módním klouzání se po povrchu díla i života. Cosi nadhodit, dál to neřešit a ´jakoby´ si užívat a žít ´jakoby´ po svém. Toť postulát nového živočišného druhu, který přinesla doba. Je to smutné a je to škoda.

Ale třeba se na www.www-kulturaok-eu.cz mýlíme. Třeba šlo jen o výše konstatovaný laboratorní pokus, jenž neskončil vysloveným výbuchem, ale vysublimoval v nic. A nepřinese-li autorce alespoň nějaké poučení, až bude zase na chvíli vnímat reálný svět kolem, tak to výbuch byl opravdu.

Ale posuďte to nakonec sami…

Výše uvedené řádky neměly snahu odradit potenciální návštěvníky kaple sv. Jana Nepomuckého v Holyni a výstavy Anny Paškové. Naopak! Procházka je to pořád ještě pěkná. Musí ale mířit z Prahy. Do nedalekých údolí - Prokopského či Chuchelského. A i zastávka v kapli za to stojí. Je to tam malebné místo. A třeba tu videoprojekci uvidíte nějak jinak, než jsme ji viděli my. Pochvala tedy tentokrát patří jen hostiteli M. K. Zavadilovi a jeho partě a také muzikantům, skupině Sousedi (Karel Žďárský a Martin Peřina), kteří to celé zachránili.