ANDREA (básně - část 2.)
Tou by ses zhalila
Jemná a tajemná
jsi přišla
tehdy do mých snů.
S přibývajícím časem
se stále víc bojím,
kolik bude ještě nocí
touhy...
Šeptám v poutech zlozvyků
při nočních můrách,
s hlavou v dlaních ztrátou jistot...
Ráno pak plivu na zrcadlo,
které mi sprostě předvádí
mou nahou, opravdovou, tvář.
Vzpomínám
na ten sen
a prosvítám sklem
za stříbrnou vrstvu.
Kde ses vzala?
Kde ses vzala?
Píšu si o sexu a koukám po lolitkách.
Marně.
Nechej mě kdesi na prahu,
vypusť mě do dnů, ať hledám i sám sebe.
Stejně zas přijdu klátivou chůzí zpět.
Se střípkem v srdci
a budu psát své verše.
Po chvilkách.
Chtěl bych ti říci - Díky.
Jsi propadliště, vzácná,
přespříliš
pro mne.
Beze slov báseň.
jsi příliš vzácná
a to mě snad zničí.
Jsem kandrdas, chci
ódu ód
na tebe.
tou by ses zhalila,
jak mojí náručí.
Zjasnila mysl...
Tou by ses zhalila,
jak v mojí náruči.
zjasněné myslí.
Tou by ses zhalila.
Napsal: Richard Koníček
Foto: Václav Koníček 
Kontakt na fotografa:
Wenca Nikonicek
www.facebook.com/wenca.nikonicek