Alena Anderlová "Iluze rovnováhy" aneb co se děje tam, kam normálně nevidíme a proč nás to vyvádí z rovnováhy
Iluze rovnováhy
Alena Anderlová
03. 06. – 11. 07. 2021
Galerie Václava Špály
Kdesi v tajemném přítmí, kdesi v ústraní, tam, kam nikdo jiný nevstoupí a nepohlédne, tam, se odehrávají nečekané jevy, proměny, pokusy, příběhy, události, které Alena Anderlová objevuje. Pro sebe, možná v sobě, ale hlavně pro nás, kteří jsme takových jevů – nevidomí…
„Vše kolem nás nasvědčuje tomu, že se pod povrchem známého světa odehrává cosi neznámého, co v budoucnu může komplexně prověřit náš status quo (civilizace) v jeho zdánlivých jistotách. Umění a obraz, jako výsostně lidská činnost, jsou v ohlašování předzvěstí tohoto druhu proto tak úspěšné, protože jsou schopny podprahově propojovat rozum s volnou imaginací, racionální problém s jeho polozapomenutým rituálním a pudovým rámcem. A je to právě malířské dílo Aleny Anderlové, které slibně ukazuje, jak lze bez zbytečných angažovaných efektů budovat v rámci obrazového média silně rezonující POCIT SOUČASNOSTI, který přirozeně komunikuje a vede ke sdílení. Efekty tu nejsou potřeba. Stačí se umět vyjádřit.“
Petr Vaňous
Iluze rovnováhy je ztrátou jistot?
Obrazy Aleny Anderlové nás skutečně poněkud vychylují. Je to možné? To není možné, to je nemožné. Ale proč by to muselo být nemožné? Proto, že jsme to na vlastní oči neviděli? A viděli jsme všechno možné. A neobjevujeme denně důkazy, že i to, co se nám zdálo nebo mělo zdát nemožné, možné nakonec bylo a je. Když autorovi těchto řádek, spolu s auditoriem studentů, kdysi dávno, na jedné vysoké škole, při své úvodní přednášce, profesor matematiky na tabuli předvedl matematický důkaz, že jedna a jedna nejsou dvě, nedávní maturanti – mimo jiné z matematiky – zůstali zírat. Pan profesor, ale rychle popadl houbu, matematický důkaz radikálně smazal a obrátil se k užaslému sboru studentskému. „Přátelé berte to jako postulát od jednoho podivínského matematika. Ale rozodně nad tím nepřemýsljete. Vede to do Bohnic.“ A pak už začal přednášku podle pravidel a se zavedenými matematickými důkazy…
Je všechno kolem nás jen v rovnováze? Co je to jistota rovnováhy a co je jen iluzí rovnováhy… Ano, nepřemýšlejme nad tím, vede to do Bohnic. Dejme se unášet příběhy z obrazů Aleny Anderlové a nechme se vyvádět z naší iluze rovnováhy do světa autorčiny fantazie.
Něco je jinak
Obrazy autorky jsou něčím jiné. Od reality, to samozřejmě, od našich zvyklostí, to zejména, a také od prvoplánovitosti sdělení. A to hlavně. Ať už je to kompozicí motivů nebo záhadnou - a záhadnost navozující - volbou barev, nebo „jen“ autorčinou sugestivní fantazií.
Podlamuje nám tím kolena a podlamuje nám tak trochu i naše zažité a zajeté jistoty. Lidé se tu mění ve zvířata, což v životě bývá, ovšem pouze obrazně. Na obrazech se to děje poměrně věrohodně a je z toho zmatení až ztrácíme rovnováhu. Duševní. A najednou je tu ta iluze, iluze rovnováhy, co nás unáší do neznáma. Klidně i vzdor našemu – jinak značně a šedě rovnovážnému – rozumu. Emoce, pocity, dojmy, sny, nebo vidění dál a hlouběji než-li my?
Proměny z říší fantazií
Tempora mutantur, nos et mutamur in illis. Neboli, jak nás učili v hodinách latiny, Časy se mění a my se měníme s nimi. Časy nastavované Alenou Anderlovou se opravdu mění. Prolínají z předu vzad a z hlubin času do budoucna. Hra. Ale svůdná a budící i naši fantazii. Vše se mění v něco jiného a břehu té variabilnosti nedohlédnem. Rozum si myslí své, obrazy ukazují cosi jiného a divák – propadlý té hře na transfery – přestává vědět, zda je to tak, či naopak. Ztrácí iluze o své rovnováze. Zkrátka a dobře, takové malé milé konspirace. Věř nebo nevěř…
Nakonec ještě pár slov o autorce
Svěřme je ale odborníkovi, kurátoru této výstavy Petru Vaňousovi, který říká:
„Alena Anderlová v rámci studia na AVU prošla dvěma malířskými ateliéry orientovanými na narativní postupy při práci s předmětností.
První vedl Antonín Střížek se svým smyslem pro svébytný popis interiérů a exteriérů prostřednictvím vnitřního naladění, využívající v rámci malířské metody latentní nostalgii s prvky aranžovaných ironických zkratek a emocionální distance.
V čele druhého ateliéru působil Michael Rittstein pracující s rychlým, impulzivním výrazem a okamžitou, expresivní asociací. Často také ve své ikonografii zacházel/zachází se zvířecím komparzem operujícím v civilizačním světě lidských symbolů.
Obě tato východiska jsou, zdá se, pro tvorbu Aleny Anderlové směrodatná. Tvoří jakýsi genealogický základ, který autorka rozvíjením proměňuje, přetváří a sjednocuje ve vlastní osobitou malířskou poetiku...“
Nenechte si tu výstavu ujít. Byla by to opravdu velká škoda.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Iluze rovnováhy
Alena Anderlová
03. 06. – 11. 07. 2021
Galerie Václava Špály
Kurátor výstavy: Petr Vaňous
Kurátor galerie: Pavel Lagner, PPF Art a.s.
Více k autorce:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/sportu-zdar-all-hail-sport-aneb-zatopkovy-nohy-se-nezastavily/