Úvod > 26. MFF Praha - Febiofest 2019: Raft aneb aneb jak to po 43 letech vidíme?!

26. MFF Praha - Febiofest 2019: Raft aneb aneb jak to po 43 letech vidíme?!

03.07.2019 10:39

Cinestar Anděl - Praha

28. 3. 2019

Rok 1973. Končí léta, kdy na scéně mládí dominovali hippies, kdy v oblibě byly odvázané festivaly a komuny všeho druhu. Sex byl bez zábran, ještě nebyla známa hrozba AIDSu. V té době si jeden sociolog usmyslí, že napraví lidi a objeví, proč jsme agresivní a že zmapuje chování odlišných osob, odkázaných v extrémní situaci jen sami na sebe. Že je bude provokovat a manipulovat.

Výsledkem měl být sociologický model chování té - nadnárodní, smíšené - pohlavím, věkem i rasou - komunity. Zvolil cestu na voru přes oceán. A výsledek? Dozvíme se to ve filmu. A film? Snímek Raft po 43 letech od tehdejšího experimentu natočil švédský dokumentarista. Dal do kupy mohoucí a žijící aktéry a využil materiály z experimentu. Stařenky a staříci vzpomínali a komentovali. Ve studiu dal postavit model obytné části voru - raftu, aby vzpomínání bylo autentické a emoce zazněly aktuálně.

Hlavní aktér experimentu, španělsko-mexický sociolog Santiago Genovés (1923 - 2013) už nežije, ale je k vidění a slyšení na roztřesených autentických záběrech, pořízených pomocí dobové ruční kamery. I část účastníků je ve svém mladém věku ve snímku zdokumentována.

Dokument ze sekce Docs

Docs byla jediná sekce letošního Febiofestu, zaměřená na dokumenty. Tu z říše zvířat, tu z říše lidí, tu ze světa umění či sportu, ale i ze zákoutí filmu, hudby, a dokonce i válečných zákopů I. sv. války. My na www.www-kulturaok-eu.cz jsme mimo portrét kameramana Jaroslava Kučery (viz. článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a26-mff-praha-febiofest-2019-jaroslav-kucera-zblizka-aneb-byvali-cechove-jiz-zdatni-filmari/) vybrali snímek Raft.

Raft

„V roce 1973 se vydala skupina 5 mužů a 6 žen na tříměsíční plavbu přes Atlantik na malém člunu. Cílem sociologického experimentu bylo zkoumat kořeny násilí, nenávisti a sexuální přitažlivosti. Prostřednictvím archivních materiálů a výpovědí přeživších dokumentarista Marcus Lindeen rekonstruuje průběh pokusu, který se proslavil jako nejpodivnější skupinový experiment v dějinách…“ (Febio)

Nejpodivnější skupinový experiment v dějinách?

Jak už to tak bývá. Nikdo u toho pořádně nebyl, ale každý o tom psal, mluvil, posuzoval to a odsuzoval. A nejvděčnější sousto bulváru je sex. Komentáře těch, co na raftu nebyli, domýšlely a překrucovaly. To bulvár umí. Tím, ale zdehonestovali experiment už předem. Strůjce experimentu Santiago Genovés to ale myslel dobře a vědecky. Ale ani věda z toho nakonec moc nezmoudřela. Zpackaný projekt. A skutečnost? Sex ano, orgie ne. A vědu to nijak neposunulo. Dokument nic nového nepřinesl. Takže? Pokus na nic. A účastníci? Ti, co dal ještě dohromady režisér snímku Raft Marcus Lindeen? Jak ti se k tomu staví? Co je do toho vedlo? Co si slibovali? Co to v nich nechalo? To vše je objasněno možná až v dokumentu Raft. A to je na tom to nejzajímavější. Je to sice jako setkání abiturientů po 43 letech, ale je to o emocích, o pohledech dnes, o vzpomínkách na zážitek. A je to, zdá se, ta nejcennější ´potrava´ pro dnešní sociology a psychology.