26. MFF Praha- Febiofest 2019: Bille August opět v Praze aneb držitel Oscara dostal Kristiána - šťastný to muž…
Hotel Carlo IV - Praha
27. 3. 2019
Na Febiofestu se mihla i pobyla řada osobností světového filmu. Nebylo ale v našich silách je stihnout, a ještě přitom navštěvovat projekce. Možnost setkat se s oscarovým režisérem nám ale ujít nesměla. Zejména, když jsme krátce před tím zhlédli jeho ságu z roku 1993 na Febiofestu promítanou v rámci profilu Bille Augusta.
Nejprve tedy pár slov o Bill
e Augustovi
Tvorba dánského filmaře se těší oblibě diváků ikritiků celého světa. Režii se věnuje 40 let a získal řadu ocenění. Pozornost na mezinárodních festivalech vzbudily už první snímky Zappa a Tancuj a křič.
K nejvýznamnějším úspěchům patří Zlatá palma a Oscar pro nejlepší cizojazyčný film, historické drama Pelle dobyvatel, jež mu koncem 80. let vyneslo světový ohlas i díky hereckému výkonu Maxe von Sydowa.
Druhou Zlatou palmu získal v roce1992 za film S nejlepšími úmysly podle Ingmara Bergmana. Ten ho oslovil s žádostí o zfilmování autobiografického příběhu svých rodičů. Velkou část Augustovy tvorby představují filmové adaptace.
Na plátno přenesl mnoho slavnýchliterárních příběhů, mezi něž se řadí romány Noční vlak do Lisabonu, Cit slečny Smily pro sníh, Dům duchů nebo Bídníci, jejichž adaptace zčásti vznikla na pražském Barrandově.
Bille August natáčel v Dánsku, Švédsku, Portugalsku, USA i v Číně, kde podporuje místní filmová studia.
V jeho snímcích se objevují celosvětoví herci jako Meryl Streep, Uma Thurman, Jeremy Irons či Liam Neeson. V kinematografii se prosadila i jeho rodina. Bývalá žena Pernilla August a dcera Alba jsou herečky, syn Anders scenárista.
Bille August 70. letech vystudoval fotografii, kameru a u filmu začal s kamerou. Odtud asi pramení silná vizuální stránka jeho filmů a specifický rukopis, jenž se vyznačuje pozoruhodným citem pro detail a pečlivým vykreslením atmosféry.
MFF Praha - Febiofest uvedl v profilu Bille Augusta filmy Pelle dobyvatel (1987), S nejlepšími úmysly(1992), Dům duchů (1993), Tiché srdce (2014) a Šťastný to muž (2018). (zdroj: febiofest)
Přátelská beseda nebrala konce…
Bille August. Štíhlý, usměvavý, skromný a ochotný starší muž. Doklad známého faktu, že kdo umí, nepotřebuje ze sebe nic dělat. Tisková konference se tak záhy změnila v přátelskou besedu a ač značně překročila časový limit, dlouho trvala ještě poté přímými rozhovory několika novinářů s tímto dánským režisérem.
Diskusi zahájila Gabriela Vagner, tisková mluvčí Febiofestu a moderovala Anna Kopecká, programová ředitelka festivalu.
První otázky se pochopitelně týkaly Augustova nejnovějšího filmu Šťastný to muž z roku 2018. Zajímalo nás, jak a proč vytvořil právě tento film, vycházející - jako mnoho dalších filmů Bille Augusta - z literární předlohy.
„Román, podle něhož film vznikl, jsem znal z mládí. Je to naše dánská literární klasika. Tehdy jsem ho ale přečetl, zaujal mě, a víc nic. Je to fikce, ale má přebytek alternativní energie a autor ho psal v roce 1905, viděl dál do budoucna. Ale to mládí tak hned nepochopí. Pak jsem si po letech na román vzpomněl, přečetl si ho znovu a … rozhodl se ten román natočit. S věkem jsem ho zkrátka vnímal jinak. Zaujala mě především složitost hlavní postavy. A dokonce, musím říci, v mnohém mi evokoval mé vlastní mládí. Pro takový film jsou ale důležité hlavně detaily. A v příbězích o vztazích zejména. Aby příběh byl dobrý, musí se na detaily dbát. A román a mé vzpomínky na mládí mi detailů poskytly dost. Ví se o mně, že jsem detailista, že mám rád řád. Ano,ve filmu, v práci. V životě si tím ale nejsem zase až tak moc jist.“
Bille August patří mezi dánské filmové klasiky, kteří už ale dávno přesáhli hranice Dánska. Je jeden z lídrů dnes tak úspěšné skandinávské kinematografie. Čím to?
„Proč se daří skandinávské kinematografii, bych tu neřešil. Proč se daří dánské, vím přesně. Protože jsme kolegové. Nic nikdo před nikým netají. Sledujeme si své už při vzniku, průběžně, navzájem říkáme si k tomu své a pomáháme si. A pokud jde o předlohy? Je-li ryze dánská se zobecnitelným přesahem, uspěje i jako dánský film. Hlavně se nesnažit o nápodobu cizích vzorů. Točit film jako v Hollywoodu je nesmysl. Umějí to lépe. Musíme hledat svou cestu. Filmy Mencla a Formana jsou také české, ať už jsou o čemkoli a uspěly. A nebýt jich, nebyl bych asi nikdy filmařem. Filmy těchto dvou osobností mě v mládí inspirovaly.“
A dánští diváci? Jsou také posedlí americkými filmy? Jak přijímají filmy domácí, dánské?
„Řekl bych, dobře. Chodí do kin a dánskými filmy neopovrhují…“
A dánští herci? Točil jste s mnoha světovými filmovými celebritami.
„Není co srovnávat. Dánští herci jsou pro mě ti, s nimiž chci natáčet. A rozdíl proti těm hollywoodským vidím jenom ve velikosti karavanu. Ale herci, kteří v mých filmech jsou, tam jsou nejen proto, že si je vyberu, ale i proto, že jsou ochotni se mnou spolupracovat, tak, jak si myslím, že je to nejlepší. Především si s nimi předem o budoucím filmu dlouho povídám. Pak máme čtené zkoušky, kde se poupraví scénář, který si navzájem čteme. Když je nám jasné, co chceme, vodím herce tam, kde se bude natáčet a případně i tam, v jakých lokacích a místech se to, co hrají, opravdu dělo. To platí hlavně pro historii. Točit začínám vždy ráno. První je klíčová scéna. Po přípravě se to daří převážně na první dobrou. Až pak následují scény před a po ní. Mé filmy mají pomalé tempo. Od vzniku po výsledek. Snažíme se o přemýšlivé.“
Jistě, ale natočil jste třeba i Mladého Indiana Jonese, akční film.
„A proč ne. Mně osobně ale, když mám možnost, těší vztahy. Vztahy, v nichž je drama. Natočil jsem nejen Indiana, ale i jiné akční filmy, dokonce i thrillery, ale vztahové filmy mám rád.“
Točíte často i klasiku. Loni to byl snímek Šťastný to muž. Máte ji raději?
„Natočil jsem pár klasik. Ale pozor, když takový film točím, tak vás asi překvapí, že musím zapomenout, že točím klasiku. Nemohu jí podléhat. Musím si najít svou cestu k ní. Nechci dělat kopie předlohy. Příkladem je Šťastný to muž. Román je klasika, každý tvrdí, že ho četl. Ale není to tak. Chce jen vypadat sečtěle. Jak se ukázalo, až teprve film, který není navíc věrnou kopií románu, román zpopularizoval.A konečně se začal opravdu číst. Takže můj film vlastně ten román po víc jak 100 letech zpopularizoval. Už je i přeložen do řady jazyků…“
Jste jeden z mála režisérů, kteří točili v Číně. Měl jste tam tvůrčí svobodu?
„Samozřejmě, že v Číně cenzura je. A musel jsem se zúčastnit četných jednání s tamními úředníky. Ale já v tom nevidím nic divného. Lze to pochopit. Točím - Evropan - o Číně a v Číně. Ukázalo se ale, že nebudu-li kritizovat vládnoucí čínskou stranu, mohu točit, co chci, jak chci. Mě v Číně do toho nikdy cenzura nezasahovala. Na rozdíl od Hollywoodu. Tam je natáčet mnohem a mnohem horší. Existuje komerční cenzura.“
Prý jste v Číně točil s jejich štábem?
„Ano. Měl jsem sebou dva své pomocníky. Ale jinak jsem měl k dispozici perfektní zázemí dokonale sehraného profesionálního štábu. Neměl jsem žádný problém.“
Jste držitel Oscara za neevropský film. Jak vám to pomohlo v životě a profesně?
„Do roku 1987, kdy jsem ho dostal za Pelle dobyvatel, jsem byl dánský režisér, co občas uspěl v cizině. Po Oscaru, jsem se stal světovým režisérem, co natáčí nejen v Dánsku, ale i v cizích produkcích. Ale pokud jde o mě osobně, dělal jsem dál svou práci, jak nejlépe umím. Nic víc.“
Ve snímku Pelle dobyvatel má značný význam náboženská tématika. Jak je to s náboženskou tématikou ve vašich filmech a v Dánsku. Zajímají se o ně i mladí?
„Není to náboženský film, ale řeší náboženství. Pelleův otec je silně náboženský. Syn – hrdina - proti náboženství bojuje. Připouštím, že se z různých pohledů náboženskou tématikou ve svých filmech rád zabývám. Je v tom vnitřní drama a je to o vztazích. V tom jsem na tom podobně jako byl Bergman. Ten měl nějaké náboženské motivy v každém filmu. V reálu dneška ale náboženství uvadá. A mladí, se o něj nezajímají. Jako o nic. Ti se zajímají jen o mobily…“
Jeden z vašich nejsilnějších filmů byl snímek z roku 2007 - Sbohem Bafano. O Nelsonu Mandelovi. To je zase téma politické. Jak jste vybíral hlavní postavu?
„Nemyslím si, že to byl film politický. Je o politikovi. Ale hlavně o lidské povaze a vztazích. A nebylo snadné vybrat Mandelova představitele. Film zabírá 20 let jeho žití, kdy byl vězněn. Oslovil jsem pár herců, ale žádný si na to netroufal. Mandela je charakteristický, všeobecně známý a v té době to bylo i relativně nedávno od jeho smrti. Nakonec jsem objevil Dennise Haysberta. Ten se nebál. Exceloval tehdy v jednom TV seriálu s velkou sledovaností. Byl akorát o něco tlustší než Nelson Mandela. Dohodli jsme se, že v Jižní Africe, kde jsme točili, zhubne, aby byl jako Mandela. Nezhubnul. Náramně mu tam chutnalo, tak naopak přibral…“
Jednou jste řekl, že film Federica Felliniho La Strada u nás se hrál pod názvem Silnice, s Anthony Quinnem a Giuliettou Masini, byl nejvýjimečnější film, jaký jste kdy viděl. Proč?
„Nevím, kdy jsem to řekl, ale je to tak. Mohou za to vzpomínky. V 50.lLetech jsme chodili jako rodina jednou dvakrát měsíčně do kina. Hráli se v našem kině samozřejmě americké kovbojky. A špatné. To jsem vnímal už tehdy. Jednou se ale stallo něco zvláštního. Na programu nebyla kovbojka, ale Felliniho film. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. A rázem to byl pro mne neuvěřitelně výjimečný film. Zastínily ho až české filmy 60. let. Ale dávná vzpomínka trvá...“
Říká se, že přijde-li filmový režisér do pekla, nečeká ho kotel s vřící vodou, ale horší trest, nekonečná smyčka jeho vlastních filmů. Jste schopen dívat se na své filmy?
„Dívám se na ně minimálně a nerad. Takže si je nevyhledávám a nemám na to ani čas. Musím pořád dělat. Scénář, střižna, příprava, natáčení…A mám dojem, že to ani nemá cenu. Film vznikl v nějaké době. Ta měla své možnosti. Dnes jsou jiné. Mění se technika, technologie, točí se rychleji, takže jde nanejvýš hodnotit obsah filmu, ale ne provedení.“
Jste v Praze. Dostanete cenu Kristián. Vracíte se sem oficiálně potřetí. Poprvé na natáčení Indiana Jonese, podruhé při natáčení Bídníků. Jak vidíte Prahu?
„Ano, byl jsem tu už dvakrát pracovně. Bídníci se tu točily skoro půl roku. Takže jsem v Praze prožil před 20 lety půlrok. Ale šlo o hollywoodský projekt. Což znamená obří štáb a neskutečné tempo a vypětí. Točí se pořád. Opravdu za celý půlrok jsem z Prahy neměl vůbec nic. A je to škoda, protože je to - prý - překrásné město…“
Co chystáte pro diváky v nejbližší době, jestli to není tajné?
„Není, proč by mělo být. Bude to příběh rodiny Versaceho. Ale nebude to o módě. S tím nepočítejte. Ano, i ta móda tam bude. Ale film bude o jedné šťastné rodině, která drží za všech okolností při sobě. O jejich krásných vztazích. A končí to až tou vraždou…
Richard Koníček
© Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz
SAVE THE DATE! Prague IFF starts in one month! (https://www.febiofest.cz)
(https://twitter.com/Febiofest)
(https://www.facebook.com/febiofest/)
(https://www.febiofest.cz)
(https://www.instagram.com/febiofest/)
(https://www.febiofest.cz/en/)
Copyright © 2018 MFF Praha - Febiofest, All rights reserved.
MFF PRAHA - FEBIOFEST s.r.o.
e-mail: info@febiofest.cz
Praha 21. - 29. 3. 2019 / Regiony 1. 4. - 18. 4. 2019
Trailer - znělka Febio:
https://www.youtube.com/channel/UCkIR1AfZTMuBXnYn_95A2XQ