Úvod > 26. MFF Praha - Febiofest 2019: Velká žranice aneb zrcadlo ´prožrané´ společnosti

26. MFF Praha - Febiofest 2019: Velká žranice aneb zrcadlo ´prožrané´ společnosti

17.06.2019 09:55

Cinestar Anděl - Praha

24. 3. 2019

V každém filmu se jí. Konzumuje. Ba dokonce mnohdy i žere. Není ale moc filmů, jež jsou jen o tom. Na Febiofestu proto vznikla sekce Culinare Cinema. Filmy o žrádle. V dobrém i zlém. Dějové, ne snad poučné, přesto poučující. Letos popáté. Pro zájemce navíc jako projekce při konzumaci. No, konzumace, přímo exkluzivní večeře. Návštěvníci během večera zhltnou zajímavý film o jídle - a ochutnají menu tím filmem inspirované a připravené špičkovým šéfkuchařem. Pro nás (www.www-kulturaok-eu.cz), co nevečeříme už víc než druhou půlku života a nejsme tudíž konzumenty jídel za každou cenu, je to tak trochu snobárna, ale budiž. Každému, co jeho jest.

Podstatné je, že ´žrací´ filmy se na Febiu neservírují jen k jídlu, ale i v kině. Letos nabídl Febiofest v této sekci dokumentární portrét o hvězdném španělském šéfkuchaři - Konstruování Alberta, hrané drama plné vůní a chutí marocké kuchyně - Tazzeka a také kultovní klasiku v novém digitálním hávu - Velká žranice. Té jsme neodolali. A v neděli dopoledne. Just. Jako předkrm před nedělním obědem, který si, na rozdíl od večeří, naopak společně vychutnáváme.

Velká žranice

Dnes již kultovní snímek režiséra Marca Ferreriho vypráví metaforický příběh o čtveřici přátel, kteří chtějí spáchat sebevraždu naprosto nevídaným způsobem. Rozhodnou se, že se ují k smrti těmi nejvybranějšími pokrmy a lahůdkami. Dekadentní hostina ve starém domku na kraji Paříže je kritikou bezuzdného konzumerismu moderní společnosti a stejnou mírou se zde střídá vulgarita i poetičnost, kontroverze i intimita. (zdroj: Febio)

Velká podívaná

Na počátku byl skandál. Šok. Hnus. Film byl přinejmenším kontroverzní a byly činěny pokusy ho zakázat. Na hvězdný - už tehdy hvězdný - čtyřlístek vrcholných Pánů Herců z Velké žranice se div nepořádala štvanice. O režisérovi nemluvě. Nikdo ještě nebyl tak otrlý jako dnes divák nabažený všemožnými i nemožnými hnusy, co se točí a líbí a provozují ve vybraných konzumech na netu. Ale srovnáme-li Velkou žranici s dnešním menu filmových zvrhlosti, má tahle klasika vlastně noblesu. I hnus tu ti pánové podávají elegantně. A není to kýč. Prostě umanutí znuděnci, kteří se rozhodli, jak rozhodli a protože jsou džentlmeny, dotáhnou to až do konce. Ne, ani jednou nebylo třeba hledět pod lavici, zavírat oči a ani jednou se nedělalo nevolno, ač by skoro až mělo. Fyzicky i duševně. Ti čtyři to ale uhráli delikátně. Čtyři…?

Čtyři muži - o ženě nemluvě?

Škoda. Z našeho pohledu, ač ve filmu hrálo ve stínu mistrovského kvartetu víc postav, tahle dáma s nimi držela a udržela krok. I po stránce herecké. Andréa Ferréol. O ní se však vedle toho čtyřhvězdí nemluví. A mělo by. Dnes už je to dáma v letech (* 6.1.1947,72 let) z francouzského Aix-en-Provence, které při natáčení Velké žranice bylo 26 let. Vypadá tam sice starší, ale o to nejde. Možná je to chtěné. Bacule, nesexy typ, jež představuje učitelku od malých špuntů, jež se na pozvání přišla pobavit a užít si s těmi čtyřmi střelenými brachy. Rozumná, ale poživačná, decentní, ale smyslná, je pro každou špatnost, ale nad věcí. Jedná se svými spolustolovníky jako s umanutými dětmi. Není hezká, ale je okouzlující. Andréa Ferréol.

V té době měla za sebou divadelní studia a 8 let divadelní (i klasické) praxe. Hrála výhradně na pařížských scénách, mj. v Théâtre National Populaire. Ve filmu se objevila poprvé v roli prostitutky v gangsterském dramatu z marseillského podsvětí La Scoumone (režie J. Giovanni). Do mezinárodního diváckého povědomí se ale zapsala rolí korpulentní učitelky Andréy, účastnící se (nejen) gastronomických orgií čtyř mužů středního věku (Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazzi a Philippe Noiret).

Pak už o ní nebylo zase tak moc slyšet. Účinkovala sice v mnoha filmech komerčních i nezávislých produkcích, vždy jen ve vedlejších rolích (Poslední metro, režisér F. Truffaut; Noc ve Varennes, režisér E. Scola; Z A dvě nuly, režisér P. Greenaway a desítky dalších). A hraje i přes vysoký věk dodnes. Často i v několika filmech ročně. Zatím naposledy to byla hlavní role v belgicko-kanadské komedii Emma Peeters podle scénáře a v režii Nicole Pala (2018). Během let jsme ji mohli vidět například ve snímcích, jako byl Asterix a Obelix (1999), Fantóm opery (TV film) z roku 1990, Rouge Venise (1989), Dopisy neznámému milenci (1986) či Šakal (1971)…

Titul: Velká žranice

Originální název: La grande bouffe

Země původu: Francie, Itálie

Rok výroby: 1973

Scénář a režie: Marco Ferreri

Kamera: Mario Vulpiani

Hudba: Philippe Sarde

Producenti: Vincent Malle

Střih: Claudine Merlin

Scénografie: Michel de Broin

Masky: Alfonso Gola

Kostýmy: Gitt Magrini