Galerie u Zlatého kohouta - Praha
Výstava soch, keramiky a obrazů
Štěpán Volek, David Ilinčev
3. 1. – 28. 1. 2014
Na vernisáži výstavy soch a keramiky Štěpána Volka a obrazů Davida Ilinčeva, kterou jsme prožili ve sklepních prostorech Galerie u Zlatého kohouta, byla neskutečně veliká účast návštěvníků. Za osobní účasti majitelky galerie a obou vystavujících umělců jsme si vyslechli úvodní slovo Štěpána Volka. Jak nám nejdříve řekla majitelka galerie Mirela Zukal, právě v těchto dnech slavíme 15 let Galerie u Zlatého kohouta, a výstava že je samozřejmě prodejní. Poté předala slovo Štěpánovi Volkovi…a protože nám poskytl text e-mailem, uveřejňujeme ho celý…protože je vskutku zajímavý...
Co nám úvodem řekl sochař Štěpán Volek?!
„Tato výstava zobrazuje moji tvorbu v rozmezí od roku 2004 po současnost. Má inspirace vycházela z fascinace starověkým Řeckem a Římem. Nechtěl jsem jen striktně kopírovat antické originály, ale posunout tuto trochu až sterilní mramorovou krásu do jiné trochu lidštější, usměvavé a přátelské úrovně. Antický kánon krásy je čistý, dokonalý, ale již neosobní a patří do muzea. Pro dnešního člověka je nudný a šedý. Také proto, že mu chybí hřejivá lidskost, může to být i barva, kterou sochy měly původně. Pro mě to byla zábava dávat hlíně tvar a odreagování od počítačové 2D grafiky, které se v současné době věnuji. Je to báječný pocit, když hmota 
dostává tvar - hlína je přátelský a poddajný materiál. Zkoušel jsem i klasickou keramiku točenou na kruhu, ale nenašel jsem v ní naplnění, má to však i svá úskalí. Hlína totiž při schnutí, mění tvar a dochází k jejímu smrštění. A může dojít až k jejímu prasknutí (a často se to stává). A to člověku až trhá srdce, když se dílo hroutí před očima. A pak se snaží praskliny zacelit, ale ne vždy se mu to daří. Já jsem z toho nespal. A teď se musí člověk rozhodnout, jestli začít znova, nebo se snažit zachránit to, co ještě zbylo. Pak další úskalí přichází, když se z pece vyndavá již vypálená socha (po přežahu). I zde může dojít až ke katastrofickým výsledkům. Pokud je v hlíně uzavřená vzduchová kapsa, dochází k její explozi. A to má potom člověk místo sochy hromádku střepů. Zatím se mi tato věc ještě nestala, ale sochy mi ze začátku praskaly a deformovaly se. Pak přichází část finální úpravy, kdy přemýšlím, jak dál, jestli použiji glazuru a nechám sochu podruhé vypálit (ostře vypálit) nebo sochu (pokud je složitější) zkompletovat a dát jí barvu nebo ´zlacení´. Pokud se dílo podaří, je to skvělý pocit. Prostě z toho má člověk radost, a ne jen chvilkovou, ale je na to pyšný, že se dílo povedlo. Že něco dokázal. Že ovládl hmotu a dal jí tvar. Dochází k jakémusi uspokojení. U mě to trvá několik dnů. Pak zase k nutkání a otázce ´co dá? Pár dnů přemýšlení, čekání a přešlapování na místě. A pak rána z čistého nebe – vrhnu se do dalšího projektu. Doufám, že jsem vás moc nenudil. Děkuji, že jste mě vyslechli.“
Prohlídka komorní výstavy Sochy a keramika 2014
Po zahájení následovala prohlídka, tvořila se fronta…především nás zaujala socha krásné Římanky, kterou Volek volně zpracoval podle antického originálu a podle živého modelu…nechyběla ani busta jeho dcery a politiků … jezdečtí koně…motýli…no, myslíme si, že autor ještě hledá svou další specializaci…
Galerie u Zlatého kohouta
Galerie vznikla po roční rekonstrukci v roce 1999 v gotických prostorách dvou domů, o kterých je zmínka již z roku 1400, a to pod stejným názvem - U Zlatého kohouta.
Praha 1
Michalská 3
tel/fax: +420 224 221 999
e-mail: mirela.zukal@seznam.cz
Máme otevřeno:
pondělí - sobota: 12:00 - 18:00 hodin
neděle: zavřeno
vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka
