´Samizdat a Edice Expedice´ aneb zůstane to historií?!
Pasáž Paláce Lucerna - Praha
12. 11. – 10. 12. 2013
Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy ´Samizdat a Edice Expedice´, která se koná v pasáži pražského Paláce Lucerna. Výstava fotografií a dobových dokumentů je věnovaná nejen knižní edici, kterou v roce 1975 založil se svými přáteli Václav Havel. Seznámíme se s výrobou zakázaných knih v době normalizace v ČSSR a s jejich pašováním do zahraničí. Seznámíme se s lidmi, kteří se o tajný provoz tehdejších nakladatelství ´ v podzemí´ zasloužili a starali o něj, přestože jim hrozilo nebezpečí. Knihovna Václava Havla tak otevřela další téma, kterému věnuje následující Sešit KnVH č. 16 s názvem Příběh Edice Expedice.
Co jsme našli ve Wikipedii
Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech, zejména v zemích východního bloku v době studené války. Komunistické a podobné represivní systémy obvykle samizdat tvrdě potlačují a vydávající disidenty soudí a vězní.
Vznik samizdatu
- Myšlenkou samizdatu bylo vydávat alespoň malé množství výtisků, obvykle psaných přes průklepový papír na psacím stroji, případně použitím jakýchkoli rozmnožovacích prostředků, které byly k dispozici. Každý čtenář byl povzbuzován, aby tiskovinu opsal, nebo jakýmkoli způsobem rozmnožil a poskytl dále.
- Jedním z projevů cenzury totiž bylo odepření přístupu k rozmnožovací technice. Například v Československu (do poloviny šedesátých let) nebo v Rumunsku (až do pádu komunistického režimu) podléhalo povolení i pouhé vlastnictví psacího stroje. Ve všech komunistických zemích byl přísně kontrolován přístup k cyklostylům, kopírkám i další podobné technice. V době kdy se začal projevovat nástup informačních technologií, došlo k pádu komunistických režimů a uvolnění cenzury. V listopadu 1989 se už počítače hojně používaly k tisku plakátů atd.
- Přesto i na sklonku existence ČSSR bylo nutné se při kopírování libovolného tisku na tzv. xeroxech legitimovat občanským průkazem a sdělovat (zapisovalo se), co bude kopírováno (kniha, noty atd…).
- Od 70. let samizdatová komunita občas využívala šíření magnetofonových pásek a kazet (méně častý ruský výraz "magnit-izdat" "магнитиздат"), protože magnetofony už v té době představovaly reprodukční zařízení se schopností kopírování, jehož vlastnění bylo režimem tolerováno.
Česká samizdatová produkce z období normalizace čerpala především z disentu a okruhu jeho sympatizantů. Její vznik a prudký rozvoj byl podmíněn vědomím autorů, že období perzekuce nebude krátké, a je tedy třeba snažit se o zachování literární kontinuity. Kvůli úsilí normalizátorů se po roce 1970 dostala prakticky veškerá kvalitní literatura za hranice oficiality a většina autorů odešla do tzv. vnitřní emigrace (Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Egon Bondy, Jiří Gruša, …). Mnohým byla zapovězena publikační činnost po celých dvacet let, někteří byli později „připuštěni“ – například Bohumil Hrabal po rozhovoru v Tvorbě, uveřejněném v roce 1975. Přesto byla jeho díla dále cenzurována a některá z nich vycházela i v samizdatu. Kromě tvorby československých autorů v samizdatu vycházely i překlady např. díla Alexandra Solženicyna, George Orwella a j.
První edice začaly vznikat už na samém počátku 70. let 20. století. Mezi nejvýznamnější patřila Petlice Ludvíka Vaculíka, vynikající edičním programem i vzornou redakční úpravou. Svá díla zde zveřejňovali víceméně všichni členové disentu, vycházela poezie, práce prozaické, dramatické i filozofické. Důležitá byla i edice Expedice manželů Havlových, Česká expedice nebo Pražská imaginace. Celkový počet edicí lze odhadovat na desítky. Od osmdesátých let se k samizdatové literatuře přidaly literární časopisy, věnující prostor spřízněným autorům i odborné kritice. Mezi nejdůležitější patřil Kritický sborník, Obsah, Host, Akord, Vokno, a ke konci osmdesátých let Revolver Revue.- Kromě literární tvorby se metodou samizdatu vydávaly i odborné publikace z oborů, které byly režimu nepřijatelné, a to zejména náboženství, v menší míře např. ekologie a ekonomie.
- Vydavatelé Samizdatu často spolupracovali s exilovými vydavateli tak, že po prvním samizdatovém vydání bylo dílo vydáno a vytisknuto profesionálně v zahraničí a za železnou oponu pašováno. Pro tuto formu se používal méně častý výraz "tam-izdat" (тамиздат).
- Přesto v Československu vznikly desítky samizdatových edic. Jedna z nejslavnějších a nejstarších byla Edice Petlice (řídil ji „zakázaný“ spisovatel Ludvík Vaculík), velmi důležitá (s druhým nejvyšším počtem vydaných titulů) byla Edice Expedice.
Edice Expedice
V roce 1975 založili dramatik Václav Havel (1936), filosofka Daňa Horáková (1947) a literární kritik a redaktor Jan Lopatka (1940) samizdatovou knižní Edici Expedici. Publikovala knihy komunistickým režimem zakázaných autorů, tak jako mnoho jiných samizdatových edic v období normalizace. Například Bohumila Hrabala, Ludvíka Vaculíka, Jiřího Koláře, Jiřího Kuběny a Jana Patočky. Václavu Havlovi v EE vycházela díla v prvním vydání. Portfolio edice tvořily ale i překlady zahraničních autorů (Hannah Arendtové, Friedricha Hayeka, Martina Heideggera a dalších) a díla spisovatelů patřících mezi takzvaný literární underground (Ivana M. Jirouse, Jáchyma Topola, Věry Jirousové ad.). Provoz Expedice fungoval s přestávkami až do revolučního roku 1989 a za téměř patnáctiletého působení v této edici stihlo vyjít 232 titulů.
Kurátorka: Gabriela Romanová
Grafická koncepce: Pavel Hrach, Magda Fišerová
Palác Lucerna
Praha 1
Štěpánská 61
Zvláštní poděkování: Centrum FotoŠkoda
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: internet, Wikipedia, Český dialog)
Foto: autorka