´Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945´ aneb „Jejich tváře jsou veselé ve filmu - jen ve filmu. “Egon Redlich
´Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945´ aneb „Jejich tváře jsou veselé ve filmu - jen ve filmu.“ Egon Redlich /Truth and Lies. Filming in the Terezín Ghetto 1942 -1945
Židovské muzeum/Galerie Roberta Guttmanna - Praha 1
29. 8. 2013 - 23. 2. 2014
Byli jsme pozváni na tiskovou konferenci a na zahájení výstavy ´Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945´ do pražské Galerie Roberta Guttmanna. Výstavu připravilo Židovské muzeum Praha ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Kurátorky velmi cenné výstavy - dvě příjemné dámy z NFA – paní Eva Strusková a Jana Šplíchalová – byly rovněž osobně přítomny a odpovídaly na naše dotazy nekonečně trpělivě a s nadšením.
Pro nacistickou Třetí říši představoval film důležitý nástroj pro ovlivňování veřejného mínění. Dějištěm dvou propagandistických filmů v její režii se stalo i ghetto Terezín. Na výstavě se můžeme seznámit na základě nejnovějších poznatků s historií vzniku obou projektů. Představujeme mimo jiné jejich iniciátory a přibližujeme podmínky natáčení, kdy se mnozí vězni stali nedobrovolnými herci a statisty, ale i členy filmového štábu.
Propagační jednotky SS a bezpečnostní služby SD
Fenomén nacistické filmové propagandy téměř automaticky spojujeme s nechvalnou postavou Josepha Goebbelse a jeho ministerstvem pro lidovou osvětu a propagandu. Obecně však málo známe činnost propagačních jednotek SS a bezpečnostní služby SD. Právě jejich aktivitám můžeme přitom přičíst filmové projekty, které se v období druhé světové války realizovaly v ghettu Terezín. Každý z nich však vznikal s jiným zadáním a v odlišné situaci.
První snímek „Ghetto Theresienstadt“ (podzim 1942)
Na výstavě představujeme dva filmy. První z nich „Ghetto Theresienstadt měl pro interní potřeby SS názorně ilustrovat příběh fiktivní rodiny Holländerovy, tj. přesun obyvatel židovského původu do ghetta a jejich funkční začlenění do struktury tábora. Pod dohledem SS-Obersturmführera Herberta Otta, který na přelomu 1941/42 velel zvláštnímu komandu ve vyhlazovacím táboře Chełmno, natáčení nejen zajišťují, ale i dokumentují profesionální kameramani z Berlína.
Vybraní vězňové se ve filmech podílejí, doufajíce, že přežijí
Na základě rozkazu se na filmu podílí i skupina vězňů pod vedením producentky a režisérky Ireny Dodalové; v táboře se dokonce vyrábí pojízdný vozík na kameru a střihací stůl. I přes vynucené přepracování scénáře není film dokončen.
Na podlaze výstavní síně v Galerii Roberta Guttmanna nás upoutal tento světelný nápis:
„Židé jsou veselými, spokojenými herci. Jejich tváře jsou veselé ve filmu, jen ve filmu. “Egon Redlich
Druhý snímek „Vůdce daroval Židům město“
Podruhé se myšlenka na filmování objevuje zhruba o rok později. S postupem času totiž na veřejnost stále více pronikají zprávy o nacistických zvěrstvech páchaných na evropských Židech. A je to opět Terezín, jenž se má na přání Adolfa Eichmanna stát „klenotnicí zralou na návštěvu zástupců tisku a Červeného kříže“. Kulis zkrášleného města má být využito i pro film o „šťastném“ životě v ghettu. Jeho výrobu ale nyní musí zajistit pražská společnost ´Aktualita´( kameraman a střihač Ivan Frič), která se zaměřuje na zpravodajské týdeníky a krátké filmy. První reportáž, zachycující příjezd holandského transportu v lednu 1944, je zničena patrně na pokyn Heinricha Himmlera. Další natáčení také terezínským vězněm, populárním svou písní Mackie Messer, německým hercem a režisérem Kurta Gerrona (1897 – 1944), pokračuje za velkého jeho pracovního nasazení a nadšení (protože se mohl v Terezíně aspoň zase jednou, a to naposledy realizovat) v srpnu a září 1943. Postprodukční práce se protahují dalších šest měsíců. Výsledný film „Terezín. Dokumentární film z židovského sídelního území“, jinak spíše známý pod svým metaforickým označením „Vůdce daroval Židům město“, je tak v rámci několika uzavřených představení promítán až začátkem dubna 1945. K prvním divákům patří právě Adolf Eichmann nebo K. H. Frank. Naprostá většina terezínských vězňů, mezi nimi i mnozí aktéři obou filmování, je tou dobou dávno zavražděna.
„Po ukončení natáčení byli v září a během října 1944 z Terezína vypraveny poslední transporty do vyhlazovacího tábora v Osvětimi – Březinky tři pětiny terezínských vězňů, tedy i mnozí, kteří ve filmu vystupovali, byli odvezeni z Terezína. Většina z nich byla zavražděna v plynových komorách či utýrána na nucených pracích…“
Přehledná instalace výstavy
Ve výstavní síni, rozdělené do čtyř částí, můžeme kromě filmů si otevírat a vysouvat zásuvky, jež jsme přehledně popsali, a studovat dokumenty, kresby i fotografie, které nám kurátorky připravily…uvedeme např. ´Kurt Gerron´, ´Beutification´,´Ivan Frič´,´Jo Spier´, ´´Olaf Sigismund´ …
Zkrášlovací akce pro dlouhodobě plánovanou návštěvu komise Červeného kříže?! (Beautification)
Zhlédli jsme fragmenty filmů, kde vidíme, jak vězni žehlí, jak vězněné ženy šijí či spokojeně leží na nemocničních lehátkách, pečlivě nacisty vybrané - dobře vypadající děti, jež se houpají na houpacích koníčkách, které poté co jim byly po filmování odebrány a uloženy do skladu, děti se vloupaly do skladu a sebraly je zase zpět…vždyť děti si tak rády hrají…vidíme vězně hrát fotbal, pracovat na zahradě, v pekárně, vystupovat na divadelním pódiu, koncertovat, a to vše je jako…a to vše byly zkrášlovací akce, aby Červený kříž mohl spokojeně konstatovat, že je vše v pořádku …dalo by se říci o.k. či ´Ja, alles is in Ordnung! A většinu předmětů jako např. vlečky… houpací koně a jiné vyráběli vězni přímo v terezínských dílnách…
Ani po 70 letech nelze zapomenout!
Výstava „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945“ zprostředkovává výsledky mnohaletého výzkumu v České republice i zahraničí. Vůbec poprvé se tak veřejnosti představí montáž z filmových výstřižků z roku 1942, které vězni ukryli v ghettu a které se podařilo v Národním filmovém archivu identifikovat v roce 2004, i dosud nepublikované fotografie, jež byly tajně pořízeny během filmování v letech 1944-1945. Návštěvníci mohou dále zhlédnout záběry z dokumentace průběhu natáčení v roce 1942, uložené ve Filmotece narodowej ve Varšavě, jakož i oba dochované fragmenty druhého terezínského filmu, které se nacházejí v Národním filmovém archivu a v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. Unikátní filmové záběry a fotografie dále doplňujeme písemnými a obrazovými dokumenty, které jsme dosud publikovali jen v odborném tisku.
Současně s expozicí vydáváme stejnojmenné DVD, které vedle odborných komentářů obsahuje vybrané filmové záběry, edici nejdůležitějších dokumentů a obrazových materiálů a kalendárium, které mj. zachycuje i osudy filmů a jejich fragmentů po roce 1945.
Projekt vznikl za laskavé podpory nadace Dutch Jewish Humanitarian Fund, Hlavního města Prahy, Česko-německého fondu budoucnosti, Nadačního fondu obětem holocaustu a Nadace Židovského muzea v Praze.
Zda bude výstava instalována kromě Terezína ještě v jiných zemích, dosud nám novinářům sděleno nebylo…ale domníváme se, že by to bylo skvělé ocenění pro všechny, kteří se na výstavě podíleli… protože ani po 70 letech na oběti nacistického řádění zapomenout nesmíme …!
Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3, Praha 1
otevřeno denně kromě sobot a židovských svátků 9.00 -18.00 hodin
www.jewishmuseum.cz
Hodnocení: 95 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: 1942 © Národní filmový archiv, internet, Dokumentace průběhu natáčení, 1942 © Filmoteka Narodowa, Varšava, Lidové noviny
Obsah kvalitně instalované výstavy
architektonické a výtvarné řešení : Ondřej Dobrylovský)
odborná spolupráce: Tomáš Fedorovič
l. Film Terezín 1942
II. Theresienstadt – dokumentární film
III. Komentáře
IV. Dokumenty
V. Edice obrazových materiálů
VI. Biografie
Doprovodný program k výstavě
Komentované prohlídky s kurátorkami výstavy
Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3
• 19. září 2013 od 17.00 hodin
• 10. října 2013 od 17.00 hodin
Filmové projekce
Bio Ponrepo, Bartolomějská 11
• 2. září 2013 , 20.00 hodin
´Dita Saxová´
ČSR, 1967
Režie: Antonín Moskalyk
Námět a scénář: Arnošt Lustig
Hrají: Krystyna Mikolajewska, Karel Höger, Martin Růžek a další
Stopáž: 102 minut
Vyslechneme si úvod paní Hany Hnátové, přeživší z Terezína, Osvětimi a Mauthausenu, sestry Arnošta Lustiga
Program pro školy
• Metodické materiály pro učitele ke stažení na www.nasinebocizi.cz
- Mezinárodní výbor Červeného kříže a Terezín
- Nebezpečné obrázky
- Protižidovské zákony a nařízení
- „Židům vstup zakázán“
- Fotografie (od 1. 9. 2013)
• Tematické pracovní listy pro studenty ke stažení na www.jewishmuseum.cz
(od 16. 9. 2013)
• Lektorované prohlídky na objednání na education@jewishmuseum.cz (od 16. 9. 2013)
Co o NFA víme?
* Národní filmový archiv v Praze patří k 10 nejstarším a největším filmovým archivům na světě.
* Na základě §80 Zákona č. 499/2004 sb. je Národní filmový archiv akreditovaným specializovaným archivem a jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií, dokumentujících národní filmovou produkci, vznik a vývoj filmového umění, život českého národa a významné světové události.
* V současné době NFA pečuje o více než 150 milionů metrů filmu, 600 tisíc fotografií, 30 tisíc plakátů, 100 tisíc propagačních materiálů, rozsáhlý archiv českého filmu a filmovou knihovnu.
* Byl založen Českomoravským filmovým ústředím v roce 1943 za účelem ochrany filmových materiálů před válečnými událostmi.
* Od roku 1946 je členem Mezinárodní federace filmových archivů FIAF (Fédération Internationale des Archives du Film) a v roce 1997 se stal zakládajícím členem Asociace evropských cinematék ACE (Association des Cinémathèques Européenes).
* Filmový archiv uspořádal tři kongresy FIAF (1958 – Praha, 1980 – Karlovy Vary, 1998 – Praha).
* Na jaře 1968 zorganizoval ve spolupráci s FIAF ve Zlíně první mezinárodní seminář o identifikaci starých filmů.
* V roce 1992 se filmový archiv jako součást Československého filmového ústavu transformoval rozhodnutím ministra kultury ČR na samostatný Národní filmový archiv. Změna byla potvrzena zákonem č. 273/1993 Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a v současné době se NFA řadí mezi nejvýznamnější národní kulturní instituce České republiky.
Národní filmový archiv nabízí zejména:
■možnost využití českých (československých) filmů a filmových materiálů, zveřejněných do 31. 12. 1964, a materiálů soudobé dokumentace, včetně odborné spolupráce např. při vyhledávání osobností, tématické rešerše atd.
■zvláštní fond českých a zahraničních filmů pro projekce filmových klubů a občanských sdružení zabývajících se filmem
■možnost dobrovolného depozita existujících nebo nově vytvořených filmových děl, bezplatné uložení rozmnožovacích a zabezpečovacích filmových materiálů do trvalé archivní péče
■přístup ke sbírkám v rámci školních a výukových projekcí, případně jiné studijní a vědecké činnosti
■odborné konzultace, popř. odborná spolupráce na českých i zahraničních projektech z oblasti ochrany, zpracování, katalogizace, výzkumu, teorie a dějin filmu a filmových archiválií
■odborné publikace NFA: souborné katalogy Český hraný film I - VI, Filmová ročenka, měsíčník Filmový přehled, čtvrtletník o teorii, historii a estetice filmu Iluminace, publikace v edici Knihovna Iluminace a další
■vlastní ediční činnost NFA v oblasti audiovize
Národní filmový archiv má dle Zákona č. 121/2000 Sb. a dalších právních předpisů právo hospodaření s českými filmy, jejichž premiéra se uskutečnila do 31. 12. 1964.