´Mizející vlny´ aneb když vstoupíme do mysli mladé ženy Aurory v kómatu
´Mizející vlny´ aneb když vstoupíme do mysli mladé ženy Aurory v kómatu
(Vanishing Waves, festivalový název: Aurora)
Zjistili jsme, že v pražské Národní technické knihovně se v den oslav čarodějnic, 30. dubna 2013 ve spolupráci s Artcam promítá film ´Mizející vlny´´, který dostal Cenu pro nejlepší evropský fantastický film roku 2012. A to jsme si ujít nenechali, i když nám bylo smutno z poloprázdného sálu NTKina, ale čarodějnice stojí za víc. Zato nás čekala skvělá úvodní řeč pana Ivana Adamoviče.
Co jsme se dozvěděli od novináře Ivana Adamoviče?
- Film je označován za umělecké – artové – scifi. I když sama režisérka to označuje za romanci.
- Je to druhý film litevské režisérky. Jako další film se chystala natočit kultovní sci-fi, kterému jí unikly autorská práva. Je to škoda, protože pro tento román je její pojetí režírování filmů jako stvořené. Takhle to bude točit někdo jiný a je otázka, co z toho bude…
- Původní název filmu byl Aurora, podle jména dívky, ale u nás to nepovažujeme za nejvhodnější název, proto byl vymyšlen název Mizející vlny.
- I odborníci vedou spor o to, zda tento film je spíš sci-fi nebo art. Podstatné je, že sci-fi se snaží o objevení nějaké originality (objevu), ale o to se film ´Mizející vlny´ vůbec nesnaží´. Vycházíme z toho, co se už pokusně dělá, akorát, že nejsme ve vědě zatím tak daleko, aby se to dalo zrealizovat.
- Režisérka využívá i některé prvky osvědčené ve sci-fi literatuře a filmografii, jako například časová smyčka.
- Předmětem filmu je řešení, co bude, až se podaří vstoupit z jedné mysli do mysli druhého, a ty dvě mysli vzájemně propojit.
- Už dnes pokusy podobného typu děláme, není to nic nového, ale se současnou technologií se zatím nedaří.
- Jsou to ovšem dost diskutabilní pokusy, protože lidská mysl je to nejsložitější, co ve světě lidí existuje. Trumfuje i složitost vesmíru.
- Film je v podstatě sci-fi analogické příběhům o cestách do neznáma kosmu, akorát že, v tomto případě se putuje do mikrokosmu - nitra vědomí člověka.
- Režisérka zřetelně ve snímku odděluje to, co se děje bez připojení myslí, jde o víceméně věcné statické až dokumentární záběry, a to, co se děje po připojení myslí – vnímáme už jen jako dlouhé snové až romantické sekvence.
- Erotika, uváděná v podtextech, je pojata romanticky, jako tanec lásky a smyslnosti.
- Zajímavé je, že oba aktéři se zprvu kontaktují nonverbálně. Až postupem sbližování se objevují slova. Nejprve její, pak i jeho. Jde to chápat třeba jako obraz vývoje. Čehokoli. Od analogie vzniku filmu, který byl zprvu promítán také jako němé pohyblivé obrázky, a dnes se překonává v technicko-virtuálních efektech. Ale také – a o to jde asi hlavně – jako paralelu sblížení se ženy s mužem, kdy se v něm téměř ztrácí, a její následnou identifikaci, kdy se znovuutváří jako svébytná samostatná emancipovaná osobnost. (Zapsal Richard Koníček)
A teď k filmu: je možné vstoupit do myšlení druhých lidí?
Dostat se do mozku někoho druhého, je mnohdy sen mnohých z nás, vidět, co cítí ten druhý, najít odpovědi na věčné otázky, odhalit tajemství toho druhého z nás…
„Naše znalosti myšlenek člověka v kómatu jsou malé.“
Lukas jako pokusný králík (7 spojení po 48 hodinách)
Když vyzveme mladého informatika Lukase, aby se zúčastnil kontroverzního mezinárodního experimentu, abychom zjistili pomocí nejnovějších vědeckých poznatků, zda lze se dostat do mozku jiného člověka, tak zvědavě očekáváme věci příští. Lukasovi hlavu úplně vyholíme, aby mu všechny kontakty na hlavě dobře držely, a ponoříme ho do pokusné vany s vodou (?), a zakryjeme víkem. Brrr!!
Vlny…vlny…vlny
Jsme zahlceni vlnami moře, a další vlny (Alfa?), ale jiné, ty monitorující, pozorují vědci (Dr. Jonas) na obrazovkách počítačů. Lukas se snaží vymanit z divokých vln moře, když najednou v bouřlivých vlnách moře spatří nahou krásnou dívku. Zamilují se do sebe…ohledávají svá vlastní těla bez limitu a je pro průser zaděláno…protože Lukas má v popisu své práce, že musí objektivně informovat své spolupracovníky, co tam prožil. A tak o dívce Auroře mlčíme. A my, experimentální vědci přesto tušíme, že asi Lukas pravdu nemluví…ale víme, že Lukas vstoupil do mysli Aurory, která leží po autohavárii v kómatu, jak později v reálném životě zjistí. Cílem pokusu bylo rovněž, abychom Auroře pomohli navrátit vědomí.
Aurora plná vášní a fantazií
Již po několika pokusech se octneme v osidlech Aurořiných i Lukasových vášní a erotických fantazií. Lukas podlehne, protože doma se svou Linou si nerozumí vůbec po žádné stránce, ani té sexuální, takže si vychutnává probouzející se lásku s Aurorou, která však nás mnohdy zavede do neobvyklých situací…např. při snídani se oba láskyplně zamažeme jídlem z bohatě prostřeného stolu…nebo se zúčastníme jako-orgií… 
Lukas už nežije v reálném životě
Lukas se už třese na další pokus, už bez Aurory neumí žít, touží po neustálém spojení s ní a po její lásce. Aurora je tak přirozená a milá! A přece tak tajemná! Lukas později žárlí na tajemnou postavu muže, který zavinil její nehodu a spatříme krvavý boj dvou mužů…no…on sám z pokusu vyvázne jen s krvácením z nosu…což vyděsí zde přítomné vědce…kdy se mění i vlny na monitorech počítačů …kdy konečně Lukas promluví pravdu…pokus byl jeho lží totiž znehodnocen…
A Aurora prchá…Lukas za ní…odpouštějí si…vyprávějí si příběhy z dětství…a po skončení pokusu…no, to už uvidíme sami…
Produkce: Litva – Francie - Belgie 2012
Titul: Mizející vlny
Originální název: Vanishing Waves
Festivalový název: Aurora
Režie a scénář: Kristina Buožyté, Bruno Samper
Kamera: Feliksas Abrukauskas
Střih: Suzanne Fenn
Hudba: Peter von Poehl
Hrají: Marius Jampolksis, Jurga Jutaité, Rudolfas Jansonas, Vytautas Kaniušonis
Stopáž: 120 minut
Jazyk: litevsky s českými titulky
Přístupnost: od 15 let
Žánr: sci-fi romance, thriller
Hodnocení: 95 %
Premiéra: 14. 3. 2013
www.techlib.cz (Kultura v NTK, NTKino)
Připravuje se v NTKině:
28. 5. 2013 – Atomic Age – režie Héléna Klotz (Francie)
18. 6. 2013 – No – režie Pablo Larrain
Ing. Olga Koníčková
Foto: artcam